Boxerské povstání

Boxerské povstání
Společný útok aliančních vojsk na Peking (1900)
Trvání	2. listopad 1899 – 7. září 1901
Místo	Čína
Výsledek	vítězství velmocí, porážka Číny smlouva mezi Čínou a 11 zeměmi, potlačení křesťanství na území Číny
Strany
Aliance 8 národů: Britské impérium Spojené království Austrálie Nový Zéland Indie Francie Rusko Japonsko Německo USA Itálie Rakousko-Uhersko nezávisle na alianci: Nizozemsko Belgie Belgie Španělsko říše Čching (do 1900) Obranný pakt jihovýchodních provincií boxeři říše Čching (od 1900)
Velitelé
Edward Seymour Alfred Gaselee Jevgeňij Alexejev Nikolaj Linevič Fukušima Jasumasa Jamaguči Motomi Henri-Nicolas Frey Adna Chaffee Alfred von Waldersee Cch'-si
Síla
49 000–60 000 mužů 100 000–300 000 100 000 císařských vojáků
Ztráty
2 500 vojáků: 622 Japonců 302 Rusů 34 Britů 24 Francouzů 21 Američanů 526 cizinců/čínských křesťanů cca 19 000 civilistů, neznámý počet boxerů a císařských vojáků
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boxerské povstání bylo ozbrojeným konfliktem probíhajícím v letech 1899 až 1901 v Číně mezi hnutím tzv. boxerů (tajnou čínskou organizací zaměřenou proti cizincům) a osmičlennou aliancí koloniálních mocností v čele s Velkou Británií. Příčinou povstání byla především snaha zamezit rostoucímu vlivu evropských států a Japonska na čínském území po prohrané první čínsko-japonské válce (1894–1895).

Konflikt eskaloval v červnu 1900, kdy boxeři pronikli do Pekingu a 20. června zastřelili německého vyslance von Kettelera. Téhož dne čínská vláda vyhlásila válku všem západním mocnostem a císařská vojska společně s boxery oblehla diplomatickou čtvrť Pekingu, kde sídlila velvyslanectví. Obránci se i přes výraznou počáteční početní nevýhodu a nedostatek zbraní dokázali ubránit až do 17. července, kdy čínská vláda kvůli příjezdu kontingentu asi 20 000 spojeneckých vojáků do Tchien-ťinu podepsala příměří. To Číňané 13. srpna porušili, ale expediční sbor pod vedením generála Gaseleeho již byl se svým vojskem nedaleko a dalšího dne dobyl velkou část města a osvobodil obránce v diplomatické čtvrti. Mezinárodní jednotky pak 28. srpna demonstrativně vpochodovaly do Zakázaného města.

Výsledkem bylo vítězství západních mocností. Jednání o příměří trvalo od prosince 1900 až do 7. září 1901, kdy byl podepsán tzv. boxerský protokol. Čína se zavázala do roku 1940 platit vítězům válečné reparace ve výši 450 milionů taelů stříbra (zhruba 333 milionů $ v dané době), které se vinou vysokého úroku vyšplhaly na téměř miliardu taelů. Mírová dohoda zároveň vedla k dalšímu posílení vlivu Západu (zejména Velké Británie a Německa) v zemi a prosazení neomezeného obchodu podél pobřeží a velkých řek. Výrazně tak byla oslabena pozice císařství, což ve svých důsledcích vedlo v roce 1911 k sinchajské revoluci a zániku říše Čching.

Zvýšený tlak zámořských zemí, které dostaly pod svou kontrolu řadu čínských přístavů a území, způsobil na konci 90. let 19. století obnovení starých tajných spolků, které vystupňovaly aktivitu proti cizincům. Jejich oporou byli zejména rolníci. Tato společenství zakládala svou činnost na prolnutí metafyzické náboženské mystiky a xenofobie. Nejdůležitější takové hnutí se jmenovalo I-che-tchuan (neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“). Odtud byl odvozen i název „boxeři“. Ohniska odporu se nacházela v provinciích Šan-tung, Šan-si a Č'-li. Klíčovou se stala neúroda a hlad v roce 1899, kdy došlo k radikalizaci a přerodu v otevřené povstání proti „mořským ďáblům“ – cizincům a rozšíření povstání po celé severovýchodní části Číny. Povstalcům se stali trnem v oku zejména křesťanští misionáři jako „úhlavní ďáblové“ a hned po nich čínští konvertité ke křesťanství jako nežádoucí cizí prvek v Číně, navíc každá z evropských zemí prováděla na území Číny nějakou křesťanskou misii a skrze ní rozšiřovala svůj politický vliv. Misionáři a konvertité byli nuceni vzdát se své víry nebo je čekalo vyhnání či dokonce smrt. Boxeři plenili křesťanské misie, kostely či jiné související náboženské stavby a srovnávaly je se zemí, protože byly v rozporu s filosofií feng-šuej.

Před Peking dorazili povstalci v květnu roku 1900. Následovala velmi váhavá reakce císařovny-vdovy Cch'-si, která – i přes obavy z možného vojenského zásahu velmocí – nakonec v červnu boxery vpustila do Pekingu a vyhlásila válku cizincům. Došlo k obklíčení cizinecké čtvrti a zavraždění německého vyslance.

Reakcí na tyto události byla příprava vojenské výpravy velmocí (jmenovitě: USA, Velké Británie, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Rakouska-Uherska a Itálie) do Číny se záměrem nastolení klidu a zajištěním tehdejších pozic. Za velitele tohoto mnohonárodnostního sboru o síle zhruba 50-60 tisíců mužů byl jmenován německý maršál Alfred von Waldersee. Dne 4. srpna 1900 došlo k zahájení válečné akce útokem z Tchien-ťinu. Boxerům chyběla moderní technika a výzbroj, takže nemohli čelit koncentrované síle okupantů. Peking byl dobyt velmi brzy, již 14. srpna, a následně vydrancován. Trestné výpravy cizinců pak v dalších měsících masakrovaly ohniska odporu na venkově.

7. září 1901 byl podepsán tzv. boxerský protokol, ve kterém se čínská vláda zavázala uhradit vysoké válečné reparace, dále nechat zbořit pevnost Ta-ku a souhlasit s přítomností cizích vojsk v Pekingu za účelem ochrany diplomatické čtvrti. Celá trasa mezi Pekingem a Tiencinem byla nadále kontrolována vojsky velmocí a vláda se musela také zříci jakéhokoli dovozu zbraní do země. V přístavu Tiencin, kde byli od roku 1860 přítomní Britové a Francouzi a poté Japonci (1888) a Němci (1899), získaly právo na vlastní koncesi i carské Rusko, Itálie a také Rakousko-Uhersko. Porážka boxerů byla nevyhnutelná kvůli nevyzbrojenosti a absenci jednotného reformního programu, který by motivoval a sjednotil masy Číňanů.

• Kronika 20. století. Praha: Fortuna Libri, 2007. 111 s. ISBN 978-80-7321-339-8. 
• FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-249-9. 

• KREJČÍ, Oskar: Geopolitika Číny. Praha: Professional Publishing, s.r.o., 2021. 492 s. ISBN 978-80-88260-51-6
• KOČVAR, Jan. Boxerské povstání v Číně, 1899–1900. Historický obzor, 2008, 19(9/10), s. 194-205. ISSN 1210-6097.
• METHOD, Cyrill. Revoluce v Číně. Třebíč: Jindřich Lorenz, 1900. 54 s. Dostupné online. 
• WIESNEROVÁ, Veronika. Boxerské povstání v dobovém českém tisku: rekonstrukce obrazu Boxerského povstání v české veřejnosti a jeho srovnání s historickými fakty [online]. Brno, 2014 [cit. 2018-06-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
• ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 
• Kolektiv: Hra o říši Středu. Politické a hospodářské zájmy Velké Británie a Německa v Číně, 1894–1914; Praha, 2017; 460 s. ISBN 978-80-86781-27-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu boxerské povstání na Wikimedia Commons
• VEPERDI, András. THE ROLE OF AUSTRO-HUNGARIAN NAVY IN THE REPRESSION OF CHINESE BOXER REBELLION [online]. mateinfo.hu [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 

• Congrès des nations en Chine