Bradavice

bradavice
Bradavice na palci u nohy
Klasifikace
MKN-10	B07
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bradavice (lat. verruca, počeštěně veruka^[1][2]) je nezhoubný výrůstek na kůži nebo na sliznici.

Bradavice jsou nezhoubné nádorky (novotvary) způsobené lidským kožním papilomavirem HPV. Papilomaviry se v lidské populaci běžně vyskytují a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění. Viry z této skupiny mohou ale způsobovat i závažnější onemocnění, jako je rakovina děložního čípku nebo jiné infekční kožní choroby. Virus HPV obsahuje dvouřetězcovou DNA, stejně tak jako v lidské populaci se vyskytuje i u jiných živočišných druhů. Všechny HPV viry jsou ale vysoce druhově specifické, proto se nemohou mezi druhy přenášet. Virus je přenosný dotekem a může proniknout do podkoží například malým poraněním. Bradavice mají individuální inkubační dobu od několika týdnů, přes měsíce nebo dokonce roky. Člověk tedy může přenášet bradavice, aniž by sám nějaké měl. Bradavice se nejčastěji vyskytují na rukou, na nohou nebo v obličeji, přičemž hlavním důvodem je, že se v těchto partiích nachází vysoké množství potních žláz, kterými může HPV virus proniknout do pokožky. Pokud je s již vytvořenými novotvary neodborně manipulováno, může infikovaná krev snadno nakazit své okolí a vytvořit tak další bradavice. Tento problém může nastat i v ordinaci dermatologa, kdy lékař bradavici dostatečně neodstraní, což má negativní následek v podobě diseminace bradavice do okolí a růst nových novotvarů.^[zdroj?]

Bradavice jsou tvrdší a mají obvykle hrubší povrch. Uprostřed jsou často viditelné malé černé tečky (krevní cévky, které bradavici vyživují). Jedná se o malé kožní výrůstky o velikost cca 1-10 mm, které jsou drsné, nejčastěji bílé (někdy růžové nebo hnědé). Zejména na prstech nebo chodidlech mohou vadit při různých činnostech. Bradavice jsou zdraví neškodné, jedná se hlavně o kosmetický problém.

Dalším běžným kožním výrůstkem jsou tzv. fibromy. Na rozdíl od bradavic bývají měkké, vypadají obvykle jako malé stopky s kulatou hlavičkou, nejčastěji se nachází na krku, v podpaží, pod prsy či v tříslech. Vznikají totiž v místě tření a dráždění kůže. Fibromy nejsou infekční, nemohou se tedy z jedné osoby na druhou přenášet.

Mezi další kožní útvary, které si lidé pletou s bradavicemi, patří mateřská znaménka . Ta bývají jednobarevná a nemění se z měsíce na měsíc (vlivem hormonálních změn mohou tmavnout). Někdy z nich rostou chlupy.

Moluska jsou červené výrůstky, které trápí především děti a mladistvé. Způsobuje je virus molluscum contagiosum, na který je většina dospělých rezistentní. Na počátku je patrný hrbolek barvy kůže o velikosti špendlíkové hlavičky. Růst obvykle není bolestivý. Časem se hrbolek zvětší do velikosti perličky a mívá propadlý střed.^[3]

Inkubační doba u bradavic může být 1–6 měsíců i delší.^[4]

Virus se přenáší dotykem a do podkoží proniká např. díky drobným poraněním, popř. tam, kde je kůže oslabená, propocená, rozmočená nebo jinak narušená (proto se objevuje hlavně v místech, kterými se můžeme nakažlivých míst nejčastěji dotknout).

Přímým kontakt – z člověka na člověka nebo u jedince z jedné části těla na druhou (autoinokulace).

Nepřímým kontakt – prostřednictví předmětů, jako je např. společný ručník, podlaha ve veřejných prostorách (šatny, bazény, sauny…).^[5]

Genitální bradavice, označované jako kondylomata, se přenášejí výhradně pohlavním stykem.

Přenos je možný i od zvířat, nejčastěji od dobytka, koní a psů.^[6]

Výskyt bradavic se odhaduje u zhruba 10 % dětí a dospívajících, nejvyšší četnost ve věku mezi 12-16 let, přičemž častější výskyt je u dívek.^[7] Bradavice se mohou vyskytovat po celém těle. Mají proměnlivou morfologii, z hlediska výskytu se rozlišuje několik základních typů bradavic.

Vulgární bradavice (verruca vulgaris) – nejběžnější typ bradavice, nejčastěji vyvolané HPV 1, 2, 4, 7. Projevuje se jako nepravidelná začervenalá papula hrubého povrchu. Bradavice jsou často mnohočetné, někdy splývají v plaky.^[4] Mohou se vyskytovat ve skupinkách nebo tvořit souvislé vrstvy.^[5]

Planatární bradavice (verruca plantaris) – často vyvolané HPV 1, 4.^[4] Objevuje se hlavně na chodidlech, kde je kůže velmi namáhána, při chůzi mohou být velmi bolestivé. Mají nerovný povrch a nejsou tak výrazně vystouplé jako vulgární bradavice. Mohou jimi prosvítat načervenalé tečky, čárky (krevní cévky). Kůže je zažloutlá a zhrubělá.^[5] Někdy se vyskytují ve skupině, mohou na ploskách vytvářet mozaiku.^[4]

Nitkovité bradavice (verruca filiformis) - nitkovité bradavice mají úzký, protáhlý tvar a stopkovitě vystupují nad úroveň kůže. Připomínají tenké nitky nebo prstíčky v barvě kůže či růžovo bělavé barvy.

Ploché bradavice (verrucae planae juvenilis) – jsou vyvolány převážně HPV 3. Vyskytují se ve shlucích, na obličeji, krku nebo hřbetech rukou. Jsou to ploché, čočkovité bradavičky s hladkým povrchem, narůžovělé či jemně nahnědlé, v průměru 2–5 mm, často mnohočetné. Snadno se rozsévají, například při holení vousů u mužů a při holení nohou u žen. ^[4] Postihuje hlavně děti a mladší nemocné.

Genitální bradavice (condylomata accuminata) – jsou např. vyvolané HPV 6, 11. Jde o mnohočetné jemné nebo splývající papulky s drsným povrchem v oblasti konečníku a genitálu.^[4] Přenášejí se zejména pohlavním stykem, ale mohou se vyskytnout i u dětí (od rodičů v důsledku nedostatečné hygieny).^[5]

Dostupné jsou volně prodejné přípravky, které využívají k léčbě metody „keratolýzu“ a „kryoterapii“, cílem obou metod je narušení a následné odstranění bradavice.^[5]

• Domácí keratolýza – metoda založena na bázi kyselin - „leptání“ nejčastěji kyselinou salicylovou (často se kombinuje s kyselinou mléčnou), která šetrně rozruší tuhou, zbytnělou kůži, tu je potřeba pravidelně odstraňovat.^[5]  Tkáň působením kyseliny nekrotizuje (odumře), její odstranění je pak bezbolestné: V průběhu léčby se bradavice postupně i sama odloupne. Kyselinu salicylovou může vhodně doplňovat přítomnost dalších účinných látek, které podporují léčbu, např. v lidovém léčitelství dobře známý vlaštovičník s antimikrobiálními účinky,^[3] terpentýnová silice z borovicové pryskyřice, která obsahuje terpenové sloučeniny pinen, camphen a limonen (ty působí antisepticky, podporují prokrvení tkáně, zvyšují resorpci patologicky změněné tkáně a přispívají k tvorbě granulační tkáně) nebo extrakt z nedřevnatých částí zeravu západního (Thuja Occidentalis) s obsahem monoterpenů (tyto látky snižují tvorbu mazu (mají tzv. antiseboroický účinek), dále vykazují tonizující a vyhlazující účinek).^[8] Aplikace se provádí denně po dobu několika dnů, někdy i týdnů. Tato bezbolestná metoda je vhodná i pro děti.

Mezi další leptadla používaná k odstranění bradavic patří kyselina mravenčí, trichloroctová (TCA), chloroctová (MCAA) a dusičná, tyto jsou však vzhledem k možnosti vzniku dermatitid dnes již málo preferovaným způsobem léčby. Leptadla mohou navíc způsobit poleptání nebo nekrózu s následnou jizvou, a proto je potřeba zacházet s přípravky obsahujícími tyto látky velmi opatrně. Z tohoto důvodu jsou výše zmíněná leptadla považována za obsoletní kaustika.^[9] Leptadla se obvykle aplikují jedenkrát týdně.^[3]

• Domácí kryoterapie – funguje na bázi zmrazení bradavice pomocí tekutého dusíku, v domácím prostředí se léčí pomocí aplikátorů, které jsou směsi plynů naplněny. Mráz proniká do nejhlubší vrstvy bradavice, pod bradavicí vznikne puchýř, bradavice pak po několika dnech odpadne. Účinnost domácí kryoterapie je podstatně nižší, než bývá při využití této metody zmrazení tekutým dusíkem v ordinacích dermatologů, kde je teplota zmrazení až dvojnásobná (-196 °C). Ošetřené místo může být po aplikaci citlivé nebo bolestivé podobně jako omrzlina. Při této metodě existuje riziko vzniku jizev nebo pigmentového zabarvení.^[3]
• Lokální destrukce prostřednictvím potírání kompaktní masou dusičnanu stříbrného (97 % AgNO3 + 3 % KNO3) po dobu kolem 9 dní. Účinnost: 43 % ve srovnání s 11 % při použití placeba.^[2]
• Přelepování – nejjednodušší metodou je dlouhodobé přelepování místa neprodyšnou náplastí.^[10]

Pokud bradavice nelze odstranit v domácím prostředí (jsou velké a rozsáhlé, vyskytují se na obličeji či jiných citlivých místech nebo nereagují na domácí léčbu a opakovaně se vrací) je na místě návštěva dermatologie. Dle typu a rozsahu se volí vhodný způsob léčby.

• Kryoterapie (metoda ošetření tekutým dusíkem) – velmi efektivní metoda, která se doporučuje při léčbě vulgárních a plochých bradavic. Do tkáně bradavice je aplikován kapalný dusík. Ten ji zmrazí při teplotě kolem -196 °C. Provádí se v intervalech 1–2 týdnů a aplikuje se po dobu 10-30 sekund v závislosti na velikosti a typu bradavice. Léčba touto metodou bývá efektivní, avšak bolestivá, u dětí se doporučuje pouze v případech, že ostatní metody léčby selhaly. Po zákroku mohou vznikat jizvy.^[3] Úspěšnost léčby je 79–88 %. Riziko rekurencí je 20–40 %.^[6]
• Použití laseru – metoda spočívá v zasažení krevního zásobení buněk bradavice. Bez nich bradavice odumře a vyloupne se. Výhodou je, že ani u bradavic větších rozměrů nevznikají jizvy.^[3] Metoda je vhodná zejména pro velké nebo mnohočetné bradavice nebo v případech, kdy odstranění je nutné v době těhotenství. Při dobrém provedení je úspěšnost po 1–3 ošetřeních 96–100 %. Riziko rekurencí je pouze 5 %. Tato metoda není hrazena z veřejného pojištění a pacient si musí tuto proceduru uhradit sám.^[6]
• Chirurgické odstranění (kyretáž) – vyříznutí nebo vyloupnutí ostrou lžičkou (vyříznutí skalpelem se příliš nedoporučuje pro velké riziko recidiv). Provádí se v lokálním znecitlivění. ^[3] Riziko rekurencí je ale poměrně vysoké 20–27 %.^[6]
• Fotodynamická terapie – provádí se osvícením postiženého místa světlem ve viditelné oblasti vlnového spektra (630 nm), a to v přítomnosti látek, které za těchto podmínek uvolňují vysoce reaktivní radikály. Po ozáření takto ošetřeného ložiska viditelným světlem dochází k cytotoxické reakci, která způsobí poškození tkáně na úrovni různých buněčných struktur a dochází k destrukci ložiska. ^[11] Metoda je vhodná např. pro odstranění mnohočetných bradavic.

• Použití leptadel (keratolýza) - v ordinacích se používá nejčastěji kyselina chloroctová (MCAA) k ošetření bradavic u dětí, avšak tato metoda již není lékaři příliš preferovaná vzhledem k dnes už existujícím efektivnějším metodám léčby.^[3]
• Aplikace přípravků obsahující podofylin nebo podofylotoxin. ^[12]
• Použítí cytostatik bleomycin nebo 5-fluorouracil – v případech, kdy jiné přístupy byly málo úspěšné. Cytostatika bleomycin, 5-fluorouracil a podofylin jsou kontraindikována v graviditě, při laktaci a u dětí.^[13]
• Použítí přípravků obsahujících retinoidy – u těžkých stavů. Jedná se o derivát vitaminu A, tretinoin (acitretin). Použití těchto přípravků má četné kontraindikace.^[12]
• Imunoterapie – zahrnuje podávání různých imunomodulátorů. Mohou to být imunomodulátory imiquimod, dinitrochlorobenzen (DNCB), diphencypron (DCP), dibutyl ester squarové kyseliny (SADBE) nebo podávání inoziplexu případně interferonů. Zejména poslední dvě uvedené metody jsou nákladné metody s četnými omezeními v použití.^[14]

Jako nejúčinnější bývá označována šťáva z vlaštovičníku (ten bývá také součástí některých volně prodejných přípravků určených k odstranění bradavic), dále se při léčbě bradavic často zmiňuje aplikace citrónové šťávy, česneku, cibule nebo jablečného octu.^[5]

Z alternativních metod lze uvést homeopatii či sugestivní terapii.^[9]

Bradavice mohou recidivovat. Spontánní involuce bradavic je možná během 12–24 měsíců, záleží na stavu imunitního systému.^[4]

Může se stát, že bradavice díky přirozené imunitě lidského těla po letech odpadnou a zmizí i samy bez jakéhokoli léčení.^[15]

Prevenci vzniku bradavic je vhodné zajistit hygienickými opatřeními. Vyhnout se přímému kontaktu s postiženým místem, oblast neholit. Doporučuje se mytí rukou horkou vodou a mýdlem.^[4] Nenosit cizí obuv, do společných hygienických zařízení (koupaliště, sprchy apod.) nosit vlastní obuv, čímž zabráníme jak své vlastní nákaze, tak i v případě výskytu bradavic na naší kůži nákaze druhých.

Pokud jde virové akantómy přenosné pohlavním stykem, pak praktikovat pohlavní styk s kondomem a zajistit vyšetření obou stálých partnerů včetně vyšetření event. pohlavně přenosných chorob.^[16]

• mateřské znaménko
• piha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bradavice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo bradavice ve Wikislovníku

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.