Branišovský les

Les Branišovský les
Typ	smíšený
Ochrana	ne
Rozloha	asi 300 ha
Poloha
Kraj	Jihočeský
Okres	České Budějovice
Obec	Branišov
Katastrální území	České Budějovice 2, Branišov u Dubného, Litvínovice, Třebín
Nadmořská výška	392–442 m n. m.
Souřadnice	48°58′30,78″ s. š., 14°25′3,52″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Branišovský les
multimediální obsah na Commons

Branišovský les (také zvaný Bor) je smíšený les, který se rozkládá mezi českobudějovickým sídlištěm Máj, čtvrtí Zavadilka a obcemi Branišov, Mokré a Třebín. Jižní část přechází v Homolský les, který přiléhá na Letiště České Budějovice. Severovýchodní část lesa je v soudobých mapách označována názvem V Boru, jihozápadní jako Vlčí jáma. Les je známý řadou tragických událostí, pověstí a příběhů popisujících paranormální jevy.^[1]

Přírodní poměry

Oblast byla výrazně ovlivněna činností člověka (využívána jako výletní lesopark, střelnice a vojenský prostor). Část lesa byla vykácena v souvislosti s výstavbou sídliště Máj (oblast s ulicemi Volfa, Chlajna a základní školou). Les se rozkládá v nadmořské výšce kolem 400 m n. m., většinu severovýchodní části pokrývá smrkový porost s přimíšeným dubem (v menší míře dalšími listnáči), v jihozápadní části převládá borovice. Některé lesní cesty a okraje lemují duby.

Sídla, stavby a historie

Některé prameny zmiňují menší osadu v této oblasti již na přelomu 15. a 16. století.^[2] Roku 1703 byl v lese založen rybník Veverka napájený dešťovou vodou a dimenzovaný na 20 kop rybího potěru. Pojmenování se vztahovalo k veverce se třemi mláďaty nalezené při vykopávání borovic.^[3] V současnosti se na mýtině V Boru nachází dům č. p. 48 s několika dalšími objekty a při silnici (ul. Branišovská) zahrádkářská kolonie. Stávala tu dále výletní restaurace U Hada pojmenovaná po jejím majiteli Františku Hadovi.^[4] Za minulého režimu byla její budova využívána k ubytování malé vojenské posádky.^[1] Současná restaurace se nachází v jiném (novém) objektu. Severní část Boru byla za první republiky využívána jako příměstský park, dodnes je zde možné vidět torza obvodových zdí menší budovy. Šlo o prvorepublikový lesní altán, který sloužil k občerstvení výletníků. Za druhé světové války byl 25. března 1945 les využit jako útočiště části budějovických obyvatel v očekávání dalšího spojeneckého náletu na město.^[3] Po válce byl využíván v rámci vojenského prostoru jako strážnice.^[1] Nedaleký val (u obdélníkového rybníčku) fungoval jako vojenská střelnice. Střelnice v této oblasti existovala již za Rakouska-Uherska.

Jihozápadní část lesa (Vlčí jáma) ze severovýchodu uzavírá opuštěný statek U Petrů (v některých mapách označený názvem U Lesa) s patrnými prvky selského baroka. Před vraty stojí kaple z roku 1915 vystavěná Kateřinou Gramanovou v památku jejího zesnulého manžela Josefa.^[5] V interiéru je oltář s výjevy Anděla strážce, Krista na hoře Olivetské a svatého Václava^[5] (pozn. tato informace již není aktuální, interiér byl zdevastován bezdomovci). Odbočku příjezdové cesty z asfaltky doplňuje litinový křížek z roku 1850. V severním cípu Vlčí jámy stojí opuštěný vojenský objekt, jihovýchodní část lemují novostavby u Mokrého a jihozápadní část chaty u Městského rybníka (Třebín). U lesních cest se nachází několik menších sakrálních staveb; dřevěná boží muka zvaná Černý sloup na křižovatce tří lesních cest a dále křížek.

V roce 2014 společnost Lesy a rybníky města Českých Budějovic s. r. o. v Boru vybudovala lesní stezky s odpočívadly. Od sídliště Máj vede na Zavadilku naučná stezka s řadou informačních tabulí věnujících se tématům s lesem spojeným, např. Dřeviny, Zvěř nebo Lidé a les.^[6]

Hřbitovy

Za morové epidemie 1679–1681 vznikl u Boru morový hřbitov s centrálním křížem. Vysvěcen byl 12. října 1680 českobudějovickým děkanem Janem Jiřím Bormanem.^[7] Novodobě vznikl na severozápadním okraji lesa (směrem k Malému branišovskému rybníku) neoficiální zvířecí hřbitov. Menší zvířecí hřbitov se nachází také v části směrem k sídlišti Máj.

Drobné památky

Seznam uvádí drobné sakrální památky, pomníky a jim podobné objekty v lese a přilehlém okolí:

• pomník obětem druhé světové války – 48°58′48″ s. š., 14°26′0″ v. d.; s letopočty 1839–1945 u lesní cesty z Dubenské ul. k restauraci U Hada
• kaplička – 48°58′14″ s. š., 14°25′56″ v. d.; silně poškozená výklenková kaple v areálu střelnice / golfiště
• pomník Jodlů – 48°58′15″ s. š., 14°25′11″ v. d.; rozvalený pomník z roku 1892 zřízený statkářem Johanem Jodlem z Mokrého č. 6, u cesty od Černého sloupu k vodojemu
• pomníček – 48°58′15″ s. š., 14°25′11″ v. d.; pozůstatky pomníčku letecké katastrofy ze 14. května 2012, u pomníčku Jodlů
• Černý sloup – 48°58′16″ s. š., 14°24′42″ v. d.; dřevěná boží muka (viz níže)
• hraniční kámen – 48°58′20″ s. š., 14°24′44″ v. d.; otesaný kámen s letopočtem 1876, při cestě od Černého sloupu k Petrům
• kaple – 48°58′31″ s. š., 14°24′48″ v. d.; síňová kaple z roku 1915 na samotě U Petrů (U Lesa)
• kříž – 48°58′40″ s. š., 14°24′49″ v. d.; s rytinou srdce na soklu a letopočtem 1850, při odbočce k Petrům

Černý sloup

Boží muka zde uvádí již Speciální mapy 1 : 75 000 třetího vojenského mapování z roku 1877. Podle ústní tradice měla dřevěná boží muka vzniknout v místě nespecifikované tragické události. Stojí na hranici katastrů Branišov, Mokré a Třebín (obec Dubné), ale žádná z obcí ani vlastník lesa (Lesy a rybníky města Českých Budějovic) se k nim nehlásí. V létě 2018 došlo k rozkladu báze dřevěného sloupu (který zde stál již v roce 1987), naklonění a pádu.^[8] V první polovině roku 2019 zajistili obyvatelé Branišova výrobu, osazení a úpravu nového sloupu, doplněného skleněnou skříňkou na svíčky snižující riziko požáru.

Neštěstí

25. března 1933 se v Boru postřelil třicetiletý J. Koňata ze Suchého Vrbného. Den po převozu do nemocnice zemřel.^[3] 14. května 2012 po 14. hodině havaroval u jižního okraje Boru (u cesty od Černého sloupu k vodojemu, u pomníku Jodlů) civilní vrtulník Safari 400 se dvěma osobami, které nehodu nepřežily.^[9]

Příběhy, pověsti, nadpřirozené jevy a bytosti

Oblast Branišovského lesa - Boru a jeho okolí je známa řadou pověstí, obtížně vysvětlitelných událostí a příběhů. U části z nich není snadné doložit původ.^[1]

Bažiny, rybníčky a vodník

Současné bažiny v Boru byly původně mnohem rozsáhlejší, dobrovolně nebo nedobrovolně v nich ukončil život nejeden pocestný. Duše těchto osob zůstaly v oblasti a vystupují z bažin, kam se snaží svést kolemjdoucí. Jednoho z někdejších rybníčků se týkala pověst o vodníkovi.

Zastřelená hlídka

Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, odehrála tragédie, při které zahynulo několik vojáků. Nejrozšířenější verze příběhu hovoří o čtveřici vojáků a týká se oblasti u bývalého strážního domku (viz výše). Jednu dvojici při noční stráži střídala druhá, jeden z vojáků se začal v cosi proměňovat^[2] (případně vojáky vystrašila „hrůza vycházející z lesa“^[1]), což vyvolalo vzájemnou střelbu.^[1] V jejím důsledku tři zemřeli na místě, čtvrtý na následky poranění zemřel po převozu do nemocnice.^[2]

Podle výpovědi obyvatele samoty V Boru se příběh odehrál na jiném místě a týkal se dvojice vojáků, kteří se zastřelili ze žárlivosti.^[1] Podle jiného svědka, který v roce 1973 sloužil v Benešově, proběhlo tehdy mimořádné vojenské školení na téma „přepadení a zabití hlídky u muničního skladu v Budějovicích záškodnickou skupinou“.^[1] Další svědek, který sloužil v roce 1983 v Českých Budějovicích jako velitel tanku, potvrdil, že se v době jeho služby měli postřílet dva vojáci na stráži. Popisoval, že v tehdejší době docházelo v důsledku nesmyslných rozkazů z vedení útvaru k mimořádnému vypětí, což v kombinaci s nedodržováním norem vedlo k abnormálnímu stresu, který snadno mohl mít tragické následky. Oblast ve své zprávě označuje jako „prokleté místo“.^[1]

Tragédii, která je spojována s obdobím 60. až 80. let, se snažil objasnit scenárista, novinář a televizní redaktor Otomar Dvořák. V pražském vojenském archivu v záznamech z let 1969 až 1985 o případu nenašel zmínku. Připouští, že v případě vyšetřování případu vojenskou nebo státní policií mohou být materiály dosud tajné.^[1]

Havárie UFO

V oblasti mělo dojít k pádu neznámého objektu, který připomínal obrovskou zářící kouli. Oblast na rok uzavřela speciální jednotka, přístup do ní neměla ani místní vojenská posádka.^[2] Po zpřístupnění prostoru zůstaly na místě živé stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou (u země a ve vyšších partiích byly kmeny nepoškozené).

Podle vyjádření českobudějovických hasičů došlo k opálení kůry kolem roku 2000, kdy v Boru hořel suchý podrost. Požár se podařilo zlikvidovat dříve než se rozšířil na stromy. To ale příliš nekoresponduje s popisem spáleniště s jednostranně (z jihovýchodu) sežehnutými kmeny. Svědek, který v Č. Budějovicích v osmdesátých letech sloužil, připustil, že i kdyby do oblasti spadlo letadlo, cvičná raketa nebo vrtulník, mohlo to vést ke zcela nelogickým reakcím a opatřením tehdejšího velení.^[1]

Strom oběšenců

V roce 1927 byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha (dnes jde o budovu č. p. 5, později po požáru stavebně upravenou a v současnosti využívanou jako obecní úřad). Jedněmi z návštěvníků byla mladá dvojice (podle některých zdrojů milenci, podle jiných manželé). Dvojice vyrazila na výlet, ale zpět se již nevrátila, byla nalezena oběšená na stromu v Branišovském lese. Na tomtéž stromu byla později nalezena další oběšená žena.^[1] Místní obyvatel, pan Kříž, který do lesa chodil na dříví, se rozhodl dění učinit přítrž a příslušnou větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Nakonec vesničané celý strom porazili, rozřezali a na místě spálili.^[1]

I poté ale několik osob tvrdilo, že při procházení kolem tohoto místa slyší hlas, který je nabádá k sebevraždě. Poblíž místa, kde strom rostl, stojí dřevěná boží muka zvaná Černý sloup.

Černý muž

Také nazývaný Pán lesa, Černý rytíř ap. V lese bylo několikrát spatřeno zjevení popisované jako vysoký muž s širokým černým kloboukem a dlouhým černým pláštěm. Jeho nohy se nedotýkají země, ale rozplývají nad povrchem, takže vypadá, jakoby se vznášel.^[1] Většina zdrojů uvádí, že obličej je překrytý do čela staženým kloboukem, jen některé zmiňují bílou tvář téměř bez rysů, pouze s náznakem úst a očí. Bytost se může velmi rychle pohybovat. První datované pozorování pochází z roku 1993, další z roku 1994.^[2] V některých případech zjevení předcházela tichá hudba připomínající zvuk Panovy flétny. Přítomnost bytosti podle některých svědků provází zšeření a pokles teploty v jejím okolí.^[1][2]

Kroky v listí

Dalším opakovaně popisovaným jevem jsou kroky^[1][10] slyšitelné v suchém listí, případně ve sněhu. Pronásledovaly osoby procházející lesem, ale žádná bytost, které by mohly patřit, nebyla vidět. Některé zdroje tento jev spojují s Černým mužem.

Červené oči

Dvojice červených očí vznášejících se zhruba dva metry nad zemí se objevuje po setmění.^[2] Někteří svědci oči popisují jako sešikmené, jejich zjevení předcházelo červené světlo. První datované publikované pozorování pochází z roku 1998.^[2] Existují snahy tento jev vysvětlit jako pozorování zadních světel aut jedoucích po asfaltce Branišov – České Budějovice. Svědci ale vypovídali, že se k nim červené oči přibližovaly,^[2] nebo je pronásledovaly.^[10]

Bílá paní

Zjevení ženy v bílém oděvu je spojováno se zavražděnou obyvatelkou nedaleké samoty, která ani po smrti nenašla pokoj.

Skoky v čase

Kolem roku 1960 se jeden z obyvatel samot U Pěti zlodějů (též Jednoty, ve starších mapách U Čtyř zlodějů) vracel na kole domů z Českých Budějovic, odkud vyrazil v 18 hodin. Při cestě přes Bor (která tehdy byla prašná, neasfaltovaná) se mu zdálo, jako kdyby se celý les vlnil. Po sestoupení z kola si všiml, že se hýbe samotná cesta i štěrk na ní. Když vyjel z lesa a projížděl Branišovem, byl překvapený, že se už v žádném okně nesvítí, přestože mělo být sotva 19 hodin. Poté, co dorazil domů, zjistil, že jsou 3 hodiny v noci. Během cesty, která obvykle trvá hodinu, uteklo devět hodin.^[11]

Při procházce Borem si jedna z dvojice žen odběhla do křoví. Když se dlouho nevracela, šla se po ní druhá podívat, ale nebyla tam, ani v okolí. Když jí hledala a přemítala, kam se mohla podít, objevila se z ničeho nic a vyprávěla, že se kolem ní objevila zelená mlha a když se rozestoupila, stála v neznámé krajině plné intenzivních pestrých barev a zlatým městem v dáli. Chvíli si úkaz nechápavě prohlížela, pak k ní ale přistoupil muž v černém, položil jí ruku na čelo a vytlačil zpět do lesa. Zatím co na neznámém místě strávila pár minut, její kamarádka v lese čekala třičtvrtě hodiny.^[11] Příběh s časovým posunem datovaný do 20. století je uváděný i z okolí nedalekých Čejkovic.^[1]

Ostatní

Krom událostí publikovaných autory, kteří se oblastí dlouhodobě zabývají či zabývali, existuje řada příběhů a vyprávění spadající spíše mezi tzv. urban legends (městské legendy). Řada z nich je více-méně obdobou publikovaných příběhů, některé jsou s nimi v rozporu, případně odporují známým historickým událostem. Prakticky není možné rozlišit, zda jsou zcela smyšlené, vznikly zkomolením již známého příběhu, nebo šlo o zážitek reálné osoby. Specifickou skupinou jsou prokázané podvrhy - údajná fotografie ducha z Boru publikovaná deníkem Aha!^[12], která ve skutečnosti pochází z Ukrajiny^[13], nebo fotografie údajného křížku s portrétem oběšených manželů^[12], která ve skutečnosti s místem nesouvisí a pochází z Branišova u Milevska.^[14]

Obraz v kultuře

Povídku inspirovanou lesem Bor a přízrakem Pána lesa napsal pro časopis Květy Vladimír Červinka. Scenárista a televizní redaktor Otomar Dvořák připravoval materiály o Boru pro pořad Záhady a mystéria. Během shánění informací mu bylo telefonicky vyhrožováno a byl nabádán aby „šťourání kolem lesa Boru“ zanechal.^[1] Z natáčení tohoto dílu seriálu poté za záhadných okolností sešlo.^[15]

Roku 2015 zde spolek Paranormal tým z.s. natočil třídílný dokument Duchové lesa Bor, který v pořadu Paranormální tým odvysílala TV Kino Svět.^[16]

Roku 2017 vydal spolek Paranormal tým z.s. tři články spisovatele Jaromíra Jindry, které uvádějí, že les Bor v letech 1865–1914 nebyl v dobovém periodiku Budivoj ani jednou zmíněn v souvislosti s paranormálními jevy.^[17]

V roce 2019 vydalo nakladatelství Carcosa první českou knihu Oni^[18] od slovenského hororového spisovatele Marka E. Pochy.^[19] Vypráví o skupině bankovních úředníků, kteří se vydávají do Branišovského lesa na teambuildingovou akci, aniž by tušili, jaké pověsti se na les vážou.^[20] V roce 2020 vyšla v sérii Původní česká detektivka kniha Pavla Kohouta Les Bor.^[21]

• 
  Kaple U Petrů
• 
  Kamenný patník
• 
  Tabule naučné stezky v Boru
• 
  Vodojem mezi Branišovským lesem a Mokrým

Odkazy

Reference

Literatura

• Lesní přízrak děsí okolí Branišova. Českobudějovické listy. 3. březen 2001. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Branišovský les na Wikimedia Commons
• Přehled legend i skutečností včetně map
• Detektivní román inspirovaným Branišovským lesem: Pavel Kohout - Les Bor