Branisko (pohoří)

Branisko
Průsmyk Branisko, sedlo Chvalabohu
Nejvyšší bod	1 200 m n. m. (Smrekovica)
Délka	18 km
Nadřazená jednotka	Fatransko-tatranská oblast
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko Slovensko
Poloha pohoří v rámci Vnitřních Západních Karpat (červená)
Povodí	Hornád
Souřadnice	49°5′ s. š., 20°55′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Branisko je samostatný geomorfologický celek Fatransko-tatranské oblasti na východním Slovensku. Jeho nejvyšším bodem je vrch Smrekovica s výškou 1 200 m n. m.

Poloha

Pohoří tvoří morfologicky výrazný horský hřbet směru S-J o délce asi 18 km. Na západě a severu hraničí s Levočskými vrchy a Spišskou kotlinou, na východě se Šarišskou vrchovinou. Na jihu je oddělen tokem Hornádu, Dolinského a Kluknavského potoka od masivu Čierne hory (Slovenského rudohoří).^[1]

Přírodní podmínky

Geomorfologie

Z geomorfologického hlediska je pohoří součástí Fatransko-tatranské oblasti^[2]. Sedlo Chválabohu v průsmyku Branisko rozděluje pohoří na dva podcelky. Severnější a masivnější Smrekovica s nejvyšším vrchem Smrekovica (1 200 m n. m.) a jižnější Sľubica s nejvyšším vrchem Sľubica (1 129,4 m n. m.).

Až tři čtvrtiny pohoří se nacházejí ve výšce od 700 do 1 100 m n. m.. Značné rozdíly v nadmořské výšce měly za následek zpětnou erozi stráňových toků, které způsobily zaříznutí vodotečí a vznik systému rozsoch.^[3]

Geologie

Geologicky je možné pohoří rozčlenit na severní zónu Smrekovica a jižní zónu Sľubica. Na západě ji od paleogenního sedimentů odděluje poľanovský zlom, na východě jsou to šindliarske zlomy. Kvůli výraznému zlomovému omezení a hrasťovité stavbě pokládali v minulosti severní část Braniska za jádrové pohoří. Až novější poznatky získané při stavbě tunelu Branisko napovídají, že se celé pohoří je zřejmě součástí veporika. Nad nímž se v relikty zachovaly i horniny gemerika.

Smrekovická zóna je analogem ľubietovské zóny veporika, tvoří ji migmatity a granitoidy označované jako komplex Patrie. Nad nimi leží mezozoické vápence a dolomity hronika. Zóna Sľubica má podobnou geologickou stavbu jako blízký celek Čierna hora. Na severu jej tvoří zejména žuly bujanovského komplexu. V jeho nadloží se nachází slabě metamorfovaný sedimentární obalový komplex označovaný jako ružínská jednotka. Tvoří ho horniny svrchního paleozoika až triasu, lokálně i jury, převážně pískovce, karbonáty a břidlice. Jižní část Sľubice tvoří tzv. miklušovský komplex sestávající z migmatitů, rul a amfibolitů. Jeho sedimentární obal tvoří hrabkovská jednotka, která má svrchní paleozoikum až střední jura.

Vodstvo

Pohoří patří k povodí Hornádu. Nejvýznamnějším tokem je Veľká Svinka. Maximální průtok vodních toků této oblasti je na jaře během tání sněhu, hlavně v dubnu. Okrajové zlomy pohoří provázejí prameny minerálních vod. Nejvýznamnějším a hospodářsky využívaným je pramen Salvator.

Podnebí

Oblasti s menší nadmořskou výškou lze zařadit do mírně teplé klimatické oblasti, vyšší oblasti naopak do chladné. Průměrné teploty se v lednu pohybují kolem -6 až -7 °C, zatímco v červenci od 15,5 do 17 °C. Průměrný úhrn srážek je ročně 650–800 mm. S nejvydatnějšímu srážkami v červenci a nejnižšími v únoru. Sněhová pokrývka se v pohoří drží 80 až 120 dní v roce.^[3]

Rostlinstvo a živočišstvo

Pohoří pokrývají ve vyšších polohách většinou jehličnaté, hlavně borové lesy, s běžnými smrky a modříny. V nižších polohách je patrný přechod k smíšeným lipovo-dubovým a dubovo-habrovým porostům.^[3]

Turistika

Napříč celým pohořím vede zeleně značená turistická trasa z Krompach až do Sabinova. Turisticky zajímavé jsou oblasti jako např. Lipovský kras u Lipovců.

Doprava

Pohoří protíná dosud nejdelší dálniční tunel na území Slovenska.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Branisko (pohorie) na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Branisko na Wikimedia Commons
• (česky) Branisko – informace na webu Duše Karpat