Brankovićovské Srbsko

; vlajka	; znak
geografie	; Rozloha brankovićova knížectví
	; Rozloha brankovićova knížectví
hlavní město:	Vučitrn
	obyvatelstvo
jazyky:	srbština
náboženství:	srbské ortodoxní
	státní útvar
státní zřízení:	monarchie
měna:	srbský perper
pán (gospodin):	Vuk Branković (1371–1396); Đurađ Branković (1396–1412)
	státní útvary a území
	Srbská říše
	Srbský despotát

Brankovićova země (srbsky Земља Бранковића, Zemlja Brankovića), také Vukova země (srbsky Вукова земља, Vukova zemlja), jinak také (srbské) knížectví Rašky, jsou názvy pro jedno z krátce existujících polonezávislých srbských knížectví v Rašce (dnešní Kosovo). Vládla zde srbská dynastie Brankovićů, jmenovitě Vuk Branković (vládl 1371–1396) a následně jeho syn Đurađ (1396–1412), který se posléze stal despotou Srbska.

Historie

Vukovo knížectví vzniklo na troskách středověké srbské říše roku 1371, kdy zemřel její poslední car Štěpán Uroš V. (1346–1371). Jeho zakladatelem byl Vuk Branković, syn sebastokratora Branka Mladenoviće, který spravoval Ochrid za vlády cara Štěpána Dušana (1331–1346). Brankovićovské knížectví v sobě zahrnulo největší části z dnešního Kosova.

Díky Vukově sňatku s Marou, dcerou moravsko-srbského knížete Lazara Hrebeljanoviće, obdržel v Kosovu rozsáhlé pozemky. Vuk také získal oblasti v Rašce (včetně starého srbského hlavního města Ras) a oblasti kolem řeky Lim na severu dnešní Černé Hory. Po smrti sousedního vládce Đurađa I. Balšiće, knížete Zety, Vuk obsadil jeho města Prizren, Peć a oblast Metochie. Nejdůležitějšími městy Vukova knížectví byly Priština, Prizren, Peć, Skopje a Ras, stejně jako bohaté těžební osady Trepča, Janjevo, Gluhavica a další.