Brassaï

Brassaï
Narození	9. září 1899 Brašov
Úmrtí	8. července 1984 (ve věku 84 let) Nice
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	Maďarská univerzita výtvarných umění (1918–1919)
Povolání	fotograf, spisovatel, sochař, ilustrátor a malíř
Rodiče	Gyula Halász
Manžel(ka)	Gilberte Brassaï (od 1948)
Příbuzní	Kálmán Halász (sourozenec)
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie rytíř Řádu umění a literatury
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko – 8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf, sochař, medailér,^[1] a spisovatel. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem.^[2]

Život a dílo

Dětství

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

Studia

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V sedmnácti letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

Paříž

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francouzštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: „Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“^[3]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).^[4] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Považuje se tak za průkopníka noční fotografie. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, například malíře Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Henri Matisse, Alberta Giacomettiho nebo spisovatele Jeana Geneta a Henriho Michauxe.

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf.^[3] Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Pierre Soulages nebo Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis Life.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art)^[5] a Chicagu (Art Institute of Chicago)^[6].

Byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 získal od francouzského ministerstva kultury cenu „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela Histoire de Marie (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho Dopisy rodičům a Hovory s Picassem byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových osmdesátých narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984 ve věku 84 let ve svém domě na Francouzské Riviéře poblíž Nice.^[7] Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

Význam

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů dvacátého století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně.^[8]

Zastoupení ve sbírkách

Jeho díla jsou zastoupena v následujících veřejných sbírkách:

• Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois, USA^[9]
• Museum of Modern Art, New York City: 112 tisků (červen 2018)^[10]
• Rijksmuseum, Amsterdam: 9 tisků (listopad 2018}^[11]
• Tate Modern, Londýn: 30 tisků (červen 2018)^[12]
• Victoria and Albert Museum, Londýn: 383 děl (červen 2018)^[13]

Publikace (výběr)

• Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paříž: Arts et Métiers Graphiques, 1932. 
• Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paříž: Édition du Point du Jour, 1949. 
• Camera in Paris. Londýn: The Focal Press, 1949. Dostupné online. 
• Graffiti. Stuttgart: Belser Verlag, 1960. 
• Conversations avec Picasso. Paříž: Gallimard, 1964. Dostupné online. 
• Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York: The Museum of Modern Art, 1968. Dostupné online. 
• Henry Miller, grandeur nature. Paříž: Gallimard, 1975. 
• Le Paris secret des années 30. Paříž: Gallimard, 1976. 
• Paroles en l'Air. Paříž: Jean-Claude Simoëns, 1977. 
• Henry Miller, rocher heureux. Paříž: Gallimard, 1978. Dostupné online. 
• Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paříž: Gallimard, 1997. 
• Les Artiste de ma vie. Paříž: Édition Denoël, 1982. 
• Voyage aux Etats-Unis. Paříž: Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4. 

Ocenění

• 1978 – Grand Prix national de la photographie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brassaï na anglické Wikipedii.

Literatura

• BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.]: Bulfinch, 2001. 
• WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge: Louisiana State University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0807119431. 
• BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London: Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376. 
• GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien: Deutsche Buchgemeinschaft, 1964. 
• BRASSAÏ. The Monograph. New York: Little, Brown and Company, 2000. Dostupné online. ISBN 0821226681. 
• KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Brassaï, s. 44–51. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé) 

Související články

• Seznam francouzských fotografů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brassaï na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Brassaï
• Brassai na photo-seminars.com
• Masters of Photography: Brassai