Bratuchin
Bratuchin (rusky Братухин) neboli OKB-3 bylo konstrukční oddělení Moskevského leteckého institutu (MAI) zabývající se vývojem vrtulníků. Oddělení vedl ruský letecký konstruktér Ivan Pavlovič Bratuchin, který je v březnu 1940 převzal od průkopníka ruské vrtulníkové aviatiky Borise Nikolajeviče Jurjeva.[1]
Konstrukční kancelář pod vedením I. P. Bratuchina vyvinula několik typů experimentálních helikoptér počínaje typem Omega a konče strojem B-11. Každá z nich měla stejnou koncepci - po jednom rotoru na konci křídla či nosné plochy na každé straně trupu, každý rotor byl poháněn samostatným motorem. Ivan Pavlovič Bratuchin pracoval dříve v jiném sovětském institutu CAGI, kde navrhl v roce 1938 experimentální helikoptéru CAGI 11-EA.[2]
V roce 1951 byla konstrukční kancelář zrušena, protože nedokázala vyřešit složitý problém spojený s dynamikou rotorového systému helikoptéry B-11.[3] Ve výběrovém řízení na první sovětský sériově vyráběný vrtulník byl upřednostněn stroj Mil Mi-1 klasické konfigurace (jeden nosný a jeden ocasní rotor) konkurenční OKB Mil.[4]
Jednotlivé typy vrtulníků
- Bratuchin Omega - původní experimentální stroj se dvěma 164 kW motory, zkonstruován v roce 1940.[3]
- Bratuchin Omega II [3]
- Bratuchin G-3 [3]
- Bratuchin G-4 [3]
- Bratuchin B-5 [3]
- Bratuchin B-9 [3]
- Bratuchin B-10 [3]
- Bratuchin B-11 [3] - poslední z Bratuchinových helikoptér. Vyvinuta pro výběrové řízení sovětského letectva na výrobu třímístného vrtulníku, který měl sloužit ke spojovacím a transportním účelům.[4] Postaveny 2 kusy, jeden z nich zničen při havárii 13. prosince 1948.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine., ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
- ↑ ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 13. (rusky, anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
- ↑ a b FOJTÍK, Jakub. Víceúčelový vrtulník Mi-2. Cheb: Svět křídel, 2008. ISBN 978-80-86808-61-1. S. 8.
- ↑ NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 386-387. (anglicky)
Literatura
- Gunston, Bill (1993). World Encyclopedia of Aircraft Manufacturers. Annapolis: Naval Institute Press. str. 56. (anglicky)
- Airplane Magazine. 4. London: Orbis Publishing Ltd. 1990. str. 1286. (anglicky)
- ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. S. 376. (rusky, anglicky)
Externí odkazy
- (česky) Bratuchin OKB-3