Bratuchin B-10
| B-10 | |
|---|---|
| Určení | pozorovací vrtulník v součinnosti s dělostřelectvem |
| Výrobce | Bratuchin |
| Šéfkonstruktér | Ivan Pavlovič Bratuchin |
| První let | 1947 |
| Uživatel |  SSSR |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bratuchin B-10 (jiným označením VNP - Vozdušnyj Nabludatelnyj Punk, rusky Братухин Б-10) byl prototyp sovětského dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1947.[1] Vycházel z předchozího transportního typu B-5 a sanitního B-9.[2]
Vývoj a konstrukce
Stroj měl sloužit jako pozorovací a průzkumný typ, měl zjišťovat škody způsobené nepříteli dělostřeleckou palbou. Tomu odpovídalo vojenské označení VNP (Vozdušnyj Nabludatelnyj Punk, vzdušné pozorovací stanoviště).[3] Stejně jako B-5 a B-9 měl i B-10 dvojici protiběžných nosných rotorů vedle sebe na křídle zakončeném motorovými gondolami. Na hřbetu trupu přímo nad pilotní kabinou se nacházela kulovitá prosklená střelecká věž, která měla být v případě sériové produkce osazena pohyblivým 20 mm kanónem. Dvojice kanónů stejné ráže měla být instalována v kulovitém ocasním střelisti mezi ocasními plochami. V pilotním kokpitu seděli vedle sebe pilot a navigátor, místo pozorovatele bylo za nimi. Vrtulník mohl nést ještě 3 osoby nebo fotografické vybavení. Vstupní dveře byly na levém boku trupu.
Ačkoli byl vrtulník kladně hodnocen během zkušebního programu, vývoj byl v červnu 1948 zastaven. Letectvo začalo ztrácet důveru v tuto koncepci a začalo upřednostňovat vrtulníky klasické konfigurace (jeden hlavní a vyrovnávací rotor), kterou proslavil v USA ruský emigrant Igor Sikorskij.
Specifikace (B-10)
Data z knihy The History of Soviet Aircraft from 1918, Nemecek Vaclav, Londýn, 1986: Willow Books, str. 438-439, ISBN 0-00-218033-2
Technické údaje
- Průměr hlavních rotorů: 10 m každý
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 3 019 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 900 kg
- Pohon: 2× pístový motor Ivčenko AI-26GRF, 575 hp každý [2]
- Posádka: 3 (pilot, navigátor, pozorovatel)
- Kapacita: 3 pasažéři (nebo adekvátní náklad)
Výkony
- Maximální rychlost: 218 km/h
- Dynamický dostup: 6 550 m
- Statický dostup: 2 200 m
- Dolet: 440 km
Odkazy
Poznámky
- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.
Reference
- ↑ G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
- ↑ a b Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
- ↑ NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 385-386. (anglicky)
Literatura
- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
- Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. London: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
- Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
- Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
Externí odkazy
- (česky) Bratuchin B-10, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
- (anglicky) Bratuchin B-10, Aviastar.org
