Bratuchin B-11

Bratuchin B-11
Bratuchin B-11
Určení	transportní vrtulník
Výrobce	OKB-3 Bratuchin
Šéfkonstruktér	Ivan Pavlovič Bratuchin
První let	1948
Uživatel	SSSR
Vyrobeno kusů	2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bratuchin B-11 (rusky Братухин Б-11) byl prototyp sovětského transportního vrtulníku zkonstruovaný konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1948, zároveň její poslední typ předtím, než byla OKB v roce 1951 zrušena.^[1][2]

Vývoj a konstrukce

V roce 1947 vypsalo velení sovětského letectva výběrové řízení na výrobu třímístného vrtulníku, který měl sloužit ke spojovacím a transportním účelům. Vývojem byli pověření tři letečtí konstruktéři – Ivan Pavlovič Bratuchin vyvíjel typ Bratuchin B-11, Alexandr Sergejevič Jakovlev stroj Jakovlev Jak-100 a Michail Leontějevič Mil vrtulník GM-1 (budoucí Mil Mi-1).^[3]

Stroj B-11 byl podobné konstrukce jako předchozí typ Bratuchin B-5, tedy se dvěma rotory, z nichž každý byl poháněn radiálním motorem Ivčenko AI-26.^[2] Motory byly umístěny v jednotkách na koncích křídel, rotor byl vždy nad touto jednotkou.^[2] Byly postaveny 2 prototypy, zalétávány byly v červnu 1948. Letové zkoušky ukázaly problém s rotory při vysokých rychlostech a zároveň s vysokými vibracemi po celém stroji.^[4] V srpnu 1948 byl první prototyp uzemněn pro zkoumání. Na druhém prototypu pokračovaly v omezené míře testy, aby se našla příčina problémů.^[4]

V srpnu 1948 byl vrtulník předveden na tradiční veřejné letecké přehlídce v Tušinu.^[5] 13. prosince 1948 se uvolnil list na pravém rotoru druhého prototypu, což mělo za následek havárii helikoptéry a smrt dvou členů posádky.^[4][5] První prototyp byl poté přestavěn, ale při letových testech v roce 1949 se vyskytly stejné obtíže.^[4] Bratuchin ještě vybavil vrtulník novými rotorovými listy v roce 1950, ale vývoj byl záhy zastaven a konstrukční kancelář byla v roce 1951 zrušena.^[1]

Výběrové řízení nakonec vyhrál Milův vrtulník Mi-1, který se stal první sériově vyráběnou helikoptérou v Sovětském svazu.^[3] Koncepce vrtulníku s dvěma hlavními rotory na křídlech byla poté opuštěna, oživil ji znovu až Michail Leontějevič Mil u typu Mil V-12 (ještě o něco dříve Nikolaj Iljič Kamov u svého typu Ka-22, ale to byl konvertoplán).

Specifikace

Data z The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985, str. 839

Technické údaje

• Průměr hlavních rotorů: 10 m každý
• Délka: 9,76 m
• Prázdná hmotnost:^{[pozn. 1]} 3 398 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 3 950 kg^[5] – 4 510 kg
• Pohon: 2× pístový motor Ivčenko AI-26GRF, 575 hp každý ^[5]
• Posádka: 3

Výkony

• Maximální rychlost: 155 km/h (v 1 500 m)
• Dolet: 328 km
• Dostup: 2 550 m

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bratukhin B-11 na anglické Wikipedii.

Literatura

• G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky) 
• Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
• The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
• Bill Gunston, The Osprey's Encyclopedia of Russian Aircraft, 2000 (anglicky)
• Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bratuchin B-11 na Wikimedia Commons
• (česky) Bratuchin B-11, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
• (anglicky) Bratuchin B-11, Aviastar.org