Bretaňské vévodství

; vlajka	; znak
	Motto Kentoc'h mervel eget bezañ saotret; Potius mori quam fœdari (latina); Plutôt la mort que la souillure A ma vie (jiná varianta); („Raději smrt než hanbu“)
Geografie
Hlavní město	Nantes, Rennes, Vannes a další
Rozloha	32 000 km²
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	500 000 (11. století); 600 000 (12. století); 850 000 (13. století); 1000 000 (14. století); 750 000 (15. století)
Jazyky	bretonština, gallo, latina, francouzština, poitouština
Náboženství	římskokatolické
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie
Mateřská; země	poplatný stát Západofranské říše (942–952); dynastická unie s Anglií (1181–1202); vazal Francie (1202–1491); dynastická unie s Francií (1491–1547)
	Státní útvary a území
	Bretaňské království
	vikinská Bretaň
	Francouzské království

Bretaňské vévodství (bretonsky Dugelezh Breizh, gallo Duchë de Bertaèyn, francouzsky Duché de Bretagne, latinsky Ducatus Britanniae Minoris) byl středověký samostatný státní útvar existující mezi lety 939 a 1547 na poloostrově Bretaň v severozápadním cípu evropského kontinentu. Na západě jej omezoval Atlantský oceán, z východu sousedil s Normandií a dalšími francouzskými regiony.

Historie

Od 10. století se Bretaň stala vévodstvím. Státní útvar řízený dědičným vévodou nebyl však příliš politicky stabilní a sám vládce mimo svá soukromá území disponoval jenom omezenou mocí. V letech 1064–1066 došlo k neúspěšnému konfliktu s Normany z Anglie a Normandie. V polovině 12. století vpadl do země s vojsky anglický král Jindřich II. Plantagenet a Bretaň získal pro Anglii, přestože byl později nucen udělit zemi a titul vévody synu Geoffroyovi, čehož bylo dosaženo i skrze sňatek s právoplatnou dědičkou Konstancií.

Roku 1213 Bretaň změnila vlastníka skrze sňatek znovu, tentokrát připadla kapetovským hrabatům z Dreux.

V roce 1379 získali vládu Montfortové, dědička Bretaně Anna z Montfortu musela po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským; její sňatky s Karlem VIII. (1491), s Ludvíkem XII. (1499) a sňatek dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. roku 1514 fakticky připojily Bretaň k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny.