Brisbane International 2019
| Brisbane International 2019 | |
|---|---|
| Datum | 30. prosince 2018 – 6. ledna 2019 |
| Ročník | 11. |
| Místo | Brisbane, Austrálie |
| Dějiště | Queensland Tennis Centre |
| Kategorie | ATP Tour 250 |
| Kategorie | WTA Premier |
| Dotace | 589 680 USD (muži) 1 000 000 USD (ženy) |
| Soutěže | 28 dvouhra / 16 čtyřhra (muži) 30 dvouhra / 16 čtyřhra (ženy) |
| Povrch | tvrdý – Plexicushion / venku |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
 Kei Nišikori | |
| ženská dvouhra | |
 Karolína Plíšková | |
| mužská čtyřhra | |
 Marcus Daniell /  Wesley Koolhof | |
| ženská čtyřhra | |
 Nicole Melicharová / Květa Peschkeová | |
| Brisbane International | |
< 2018 2020 > | |
Brisbane International 2019 byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Queenslandského tenisového centra na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Plexicushion. Konal se na úvod sezóny mezi 30. prosincem 2018 až 6. lednem 2019 v brisbaneském Tennysonu jako jedenáctý ročník turnaje.
Mužská polovina se řadila do kategorie ATP Tour 250 a její dotace činila 589 680 amerických dolarů. Ženská část s rozpočtem 1 milion dolarů byla součástí kategorie WTA Premier Tournaments. Turnaj představoval první událost Australian Open Series, s vrcholem v úvodním grandslamu roku Australian Open.
Nejvýše nasazenými hráči v soutěžích dvouher se stali devátý hráč žebříčku Kei Nišikori z Japonska, po Nadalově odstoupení, a ukrajinská světová čtyřka obhajující titul Elina Svitolinová, která v repríze finále 2018 vypadla ve druhém kole s Aljaksandrou Sasnovičovou. Jako poslední přímí účastníci do dvouher nastoupili japonský 76. tenista pořadí Jošihito Nišioka a 49. žena klasifikace Magdaléna Rybáriková ze Slovenska.[1][2]
Dvanáctý singlový titul na okruhu ATP Tour vybojoval Japonec Kei Nišikori, jenž prolomil sérii devíti finálových porážek.[3] Také dvanáctý turnajový triumf z dvouhry okruhu WTA Tour vyhrála Češka Karolína Plíšková, která tak poprvé získala druhou trofej z jediného turnaje. V Brisbane navázala na vítězství z roku 2017.[4]
První společnou trofej z mužské čtyřhry okruhu ATP si odvezl novozélandsko-nizozemský pár Marcus Daniell a Wesley Koolhof.[5] Třetí turnajové vítězství jako pár ze čtyřhry WTA získala americko-česká dvojice Nicole Melicharová a Květa Peschkeová.[6]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | Q | Q3 | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | 250 | 150 | 90 | 45 | 20 | 0 | 12 | — | 6 | 0 |
| čtyřhra mužů | 0 | — | ||||||||
| dvouhra žen | 470 | 305 | 185 | 100 | 55 | 1 | 25 | 18 | 13 | 1 |
| čtyřhra žen | 1 | — | ||||||||
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | Q3 | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů[2][7] | $90 990 | $49 205 | $27 175 | $15 435 | $8 880 | $5 320 | $2 575 | $1 285 | — |
| čtyřhra mužů[8] | $29 860 | $15 300 | $8 290 | $4 740 | $2 780 | — | |||
| dvouhra žen[1][9] | $188 280 | $100 580 | $53 665 | $23 685 | $12 705 | $6 940 | $3 625 | $1 925 | $1 065 |
| čtyřhra žen[10] | $48 330 | $25 820 | $14 110 | $7 180 | $3 900 | — | |||
| ve čtyřhře uváděna částka na pár | |||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč[2] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Španělsko | |||
| Japonsko | Kei Nišikori | 9. | 2. |
 Spojené království | Kyle Edmund | 14. | 3. |
 Rusko | Daniil Medveděv | 16. | 4. |
 Kanada | Milos Raonic | 18. | 5. |
 Bulharsko | Grigor Dimitrov | 19. | 6. |
 Austrálie | Alex de Minaur | 31. | 7. |
| Austrálie | Nick Kyrgios | 35. | 8. |
| Žebříček ATP k 24. prosinci 2018 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčí obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže:
Alex Bolt- James Duckworth
- Alexei Popyrin
Následující hráči zasáhli do hlavní soutěže pod žebříčkovou ochranou:
Následující hráči postoupili z kvalifikace:
Následující hráč postoupil z kvalifikace jako tzv. šťastný poražený:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Rafael Nadal → nahradil jej 
Jošihito Nišioka
Mischa Zverev → nahradil jej Jošihito Nišioka
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč[8] | Stát | Hráč[8] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| USA | Bob Bryan | USA | Mike Bryan | 15. | 1. |
| Japonsko | Ben McLachlan |  Německo | Jan-Lennard Struff | 40. | 2. |
 Finsko | Henri Kontinen | Austrálie | John Peers | 49. | 3. |
| USA | Rajeev Ram | Spojené království | Joe Salisbury | 51. | 4. |
| Žebříček ATP k 24. prosinci 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdrželx divokou kartu do hlavní soutěže:
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Ukrajina | Elina Svitolinová | 4. | 1. |
| Japonsko | Naomi Ósakaová | 5. | 2. |
| USA | Sloane Stephensová | 6. | 3. |
| Česko | Petra Kvitová | 7. | 4. |
| Česko | Karolína Plíšková | 8. | 5. |
| Nizozemsko | Kiki Bertensová | 9. | 6. |
| Rusko | Darja Kasatkinová | 10. | 7. |
 Lotyšsko | Anastasija Sevastovová | 11. | 8. |
| Žebříček WTA k 24. prosinci 2018 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Kimberly Birrellová
- Priscilla Honová[11]
- Samantha Stosurová
Následující hráčky postoupily z kvalifikace:
- Destanee Aiavová
Marie Bouzková
Harriet Dartová
Anastasia Potapovová
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Camila Giorgiová → nahradila ji Ajla Tomljanovićová
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[10] | Stát | Hráčka[10] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Česko | Barbora Krejčíková | Česko | Kateřina Siniaková | 2. | 1. |
| Kanada | Gabriela Dabrowská |  Čína | Sü I-fan | 22. | 2. |
| USA | Nicole Melicharová | Česko | Květa Peschkeová | 28. | 3. |
 Čínská Tchaj-pej | Čan Chao-čching | Čínská Tchaj-pej | Latisha Chan | 45. | 4. |
| Žebříček WTA k 24. prosinci 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členek páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu:
Následující pár nastoupil z pozice náhradníka:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Darja Gavrilovová (poranění pravého ramena)
Přehled finále
Mužská dvouhra
- Kei Nišikori vs. Daniil Medveděv, 6–4, 3–6, 6–2
Ženská dvouhra
- Karolína Plíšková vs.
Lesja Curenková, 4–6, 7–5, 6–2
Mužská čtyřhra
Marcus Daniell / 
Wesley Koolhof vs. 
Rajeev Ram / Joe Salisbury, 6–4, 7–6(8-6)
Ženská čtyřhra
- Nicole Melicharová / Květa Peschkeová vs.
Čan Chao-čching / Latisha Chan, 6–1, 6–1
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019 Brisbane International na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Brisbane International 2019 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Brisbane International 2019 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nišikori v Brisbane ukončil sérii devíti finálových porážek a po 3 letech slaví titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Brisbane zdolala Curenkovou a poprvé má dvě trofeje z jednoho turnaje! [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
- ↑ DZEVAD MESIC. ATP Brisbane: Unseeded Marcus Daniell and Wesley Koolhof earn title [online]. Tennis World USA, 2019-01-06 [cit. 2019-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, Sport. Plíšková je v Brisbane ve finále, Peschkeová získala deblový titul číslo 32. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-01-05 [cit. 2019-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Brisbane International 2019 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Brisbane International 2019 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brisbane International 2019 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Brisbane International 2019 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Priscilla Hon and Jason Kubler are awarded Australian Open and Brisbane International wildcards [online]. Tennis Australia, 06-12-2018 [cit. 2018-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Finská vlajka
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.