Britská východní Afrika

Protektorát Východní Afrika East Africa Protectorate ←  1895–1920  → vlajka znak
Hymna God Save the Queen (1895–1901) God Save the King (1901–1920)
Geografie Mapa Britské východní Afriky z roku 1909
Hlavní město	Mombasa (1895–1905) Nairobi (1905–1920)
Rozloha	696 447 km² (1904)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	4 000 000 odhad 1904
Jazyky	angličtina (úřední), svahilština, gikuvu, kamba, luo, gusii, meru, nandi–markweta
Náboženství	křesťanské, hinduistické, islámské, africká domorodá
Státní útvar
Státní zřízení	protektorát
Mateřská země	Spojené království (závislá území Spojeného království)
Měna	indická rupie (1895–1906) východoafrická rupie (1906–1920)
Vznik	1. červenec 1895
Zánik	27. červenec 1920
Státní útvary a území
Předcházející Imperiální britská východoafrická společnost Následující Kolonie Keňa

Britská východní Afrika (anglicky British East Africa), oficiálně Protektorát Východní Afrika (East Africa Protectorate) byla oblast u Velkých afrických jezer rozkládající se zhruba na stejném území jako dnešní Keňa (přibližně 639 209 km²) od Indického oceánu do vnitrozemí k Ugandě a Keňskému příkopu. Přestože se částečně jednalo o panství zanzibarského sultána, bylo koncem 19. století pod britskou kontrolou. Protektorát byl zřízen v důsledku britských obchodních zájmů v této oblasti v 80. letech 19. století a existoval až do roku 1920, kdy se stal Kolonií Keňa s výjimkou 16km pobřežního pásu, který byl současně vyhlášen Protektorátem Keňa.

Evropští misionáři se začali usazovat v oblasti mezi Mombasou a Kilimandžárem v roce 1840 oficiálně pod ochranou zanzibarského sultána. V roce 1886 britská vláda podpořila Williama Mackinnona, který už měl se sultánem uzavřenou dohodu a jehož lodní společnost obchodovala v oblasti Velkých jezer, aby založil Britskou východoafrickou asociaci s cílem zvýšit britský vliv v regionu. Asociace se v roce 1888 přeměnila na Imperiální britskou východoafrickou společnost s původním cílem zajišťovat správu pobřeží táhnoucího se v délce asi 240 kilometrů od řeky Džuba přes Mombasu k Německé východní Africe, kterou mělo od sultána pronajatu Německo. Britská „sféra vlivu“ dohodnutá na Berlínské konferenci v roce 1885 byla rozšířena z pobřeží i do vnitrozemí přes území budoucí Keni a po roce 1890 zahrnovala rovněž Ugandu. V té době byla správním centrem Mombasa.

Nicméně společnost spěla k bankrotu a 1. července 1895 britská vláda vyhlásila nad územím protektorát a jeho správu podřídila ministerstvu zahraničí. V roce 1902 bylo k protektorátu přičleněno i území Ugandy. O tři roky později (1905) byla správa protektorátu převedena pod ministerstvo kolonií a sídlo správy bylo přesunulo z Mombasy do Nairobi. Následujícího roku byla ministerským příkazem zřízena vláda, představována guvernérem a výkonnou radou, a legislativa (zákonodárná rada). Prvním guvernérem a vrchním velitelem byl podplukovník J. Hayes Sadler. Občas se vyskytly problémy s místními kmeny a přes malá krveprolití zůstala země kolonistům otevřena.

Dne 23. července 1920 byly vnitrozemské oblasti vyhláškou zákonodárné rady prohlášeny britským panstvím^[1] a byla zde zřízena kolonie Keňa. Zbývající 16 kilometrů široký (10mílový) pobřežní pás, s výjimkou Witulandu, zůstal pod svrchovaností sultána Zanzibaru jako protektorát Keňa.

V roce 1897 přijel na keňskou vysočinu, která byla tehdy součástí protektorátu, lord Delamere, průkopník osidlování, a zaujal ho zdejší zemědělský potenciál. Již předtím, zhruba od roku 1896, sem přicházeli přistěhovalci z Indie jako obchodníci, řemeslníci a drobní finančníci. Indové se jako občané korunní kolonie těšili v britském impériu určitým výsadám, ale nebylo jasné, zda budou v oblasti afrických Velkých jezer uznáni jako britští občané. Posléze vznikla regulace zahrnující obchodní a rezidenční segregaci ve městech a přistěhovalectví z Indie bylo omezeno. Osídlení vysočiny bylo přitom vyhrazeno Evropanům.

• 
  Stav v letech 1893-1895                     zóna britského vlivu 1885

       sultanát Witu
• 
  Stav v letech 1895-1896

       sultanát Zanzibar

       království Buganda, od r. 1884 protektorát
• 
  Stav v letech 1896-1902

       Protektorát Východní Afrika

Roku 1902 obdržel Východoafrický syndikát povolení nabídnout bílým osadníků část území vysočiny o rozloze 1 300 km² (500 čtverečních mil) a první žádost o pozemky byly podány již dubnu. Poté následovaly další žádosti o rozsáhlé oblasti, které byly spojeny velkým židovským osídlením. V dubnu 1903 vyslal major Frederick Russell Burnham, ředitel Východoafrického syndikátu, do vnitrozemí výpravu, aby odhadla tamější nerostné bohatství. Výprava prozkoumala okolí své cesty z Nairobi na sever až k západním břehu Rudolfa jezera. S příchodem stovek potenciálních osadníků, především z jižní Afriky, vznikla otázka zachování práv na pastvu pro Masaje a bylo rozhodnuto nepřijímat žádné další žádosti o pronájem rozsáhlých ploch. Spory o přidělování půdy vedly ke konfliktům mezi místními a londýnskými úředníky, a to kvůli požadavkům Východoafrického syndikátu, kde se sdružovali především žadatelé z jižní Afriky. Odtud a také z Anglie přicházeli noví osadníci ještě i v roce 1905.

Po první světové válce přijeli z Anglie a Jižní Afriky další zemědělci. Nicméně v roce 1919 byla bělošská populace odhadována na 9 000 osadníků. Přitom počet Indů byl v téže době odhadován na více než dvojnásobek.

Území mělo vlastní poštovní službu od roku 1890. Zprvu se používaly britské známky s přetiskem a později nové s textem IMPERIAL BRITISH EAST AFRICA COMPANY. Od roku 1895 byly známky opatřeny přetiskem BRITISH EAST AFRICA, a to jak zdejší, tak indické. Později byly vydány série nových známek se stejným označením.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku East Africa Protectorate na anglické Wikipedii.

• A map of part of Eastern Africa. Londýn: The Imperial British East Africa Company, 1889. 10 s. Dostupné online. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Britská východní Afrika na Wikimedia Commons