Brněnské Ivanovice

Brněnské Ivanovice
Ivanovické náměstí
Ivanovické náměstí
Lokalita
Charaktervesnice
Městská částBrno-Tuřany
ObecBrno
OkresBrno-město
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 481 (2021)[1]
Katastrální územíBrněnské Ivanovice (4,17 km²)
Nadmořská výška220 m n. m.
PSČ620 00
Počet domů468 (2011)[2]
Brněnské Ivanovice na mapě
Brněnské Ivanovice
Další údaje
Kód části obce12220
Kód k. ú.612227
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brněnské Ivanovice (v místním nářečí Nenovice, německy Nennowitz[3]) jsou městská čtvrť na jihovýchodě statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 4,17 km². Původně samostatná obec byla k Brnu připojena v roce 1919, od 24. listopadu 1990 je součástí samosprávné městské části Brno-Tuřany. Žije zde přibližně 1500 obyvatel.

Rozkládají se na severozápadě městské části. Brněnské Ivanovice si zachovaly vesnický charakter a svojí zástavbou jsou téměř úplně propojeny se zástavbou sousedních Tuřan, s nimiž v podstatě tvoří jeden velký urbanistický celek. V roce 1995 byla vyhlášena vesnická památková zóna, která zahrnuje jádro vsi (Ivanovické náměstí).[4]

Sousedící katastrální území

Brněnské Ivanovice hraničí na západě s Dolními Heršpicemi, Horními Heršpicemi a Komárovem; na severu s Černovicemi; na východě s Tuřanami; a na jihu s Holáskami.

Příroda

V katastru Brněnských Ivanovic se nachází celé území přírodní památky Rájecká tůň, celá přírodní rezervace Černovický hájek a nejsevernější část přírodní památky Holásecká jezera.

Název

Vesnice se původně jmenovala Velenovice (doklad z roku 1220). Zprvu šlo vlastně o pojmenování jejích obyvatel, Velenovici, bylo odvozeno od osobního jména Velen a znamenalo "Velenovi lidé". Už ze 13. století jsou doloženy hláskové obměny tohoto jména, Lvenovice (vzniklé zkrácením z nedoloženého Levenovice) a Lenovice. Zjednodušením počáteční hláskové skupiny Lv- vzniklé Lenovice či (nedoložené) Venovice bylo dále upraveno (asimilací souhlásek) na Nenovice, které jako lidové přežilo až do současnosti a bylo přejato i do němčiny (Nenowitz). Další (písemně doloženou) variantou, která se vyvinula z Lvenovice, bylo Elvanovice (zápis z 1529), z něhož se přichýlením k osobnímu jménu Ejvan (variantě jména Ivan) vyvinulo Ejvanovice, respektive s nářečním předsunutým V- (typ voko < oko) v dokladech (poprvé 1577) zaznamenané Vejvanovice, které bylo koncem 19. století upraveno do spisovné podoby Ivanovice. Přívlastek Brněnské získaly po připojení vesnice k Brnu roku 1919[5] pro odlišení od Ivanovic u Brna v sousedství Řečkovic u opačného, severního okraje Brna.

Historický přehled

Hospodářská budova zámku v Brněnských Ivanovicích.

Od počátku 13. století byla obec v držení cisterciáckého kláštera na Velehradě. Zřejmě ve 14. století zde vznikla tvrz. V letech 1682–1686 byl ve vsi vybudován u panského dvora vrchnostenský zámek (jeho stavitelem byl Giovanni Pietro Tencalla), který sloužil jako rezidence velehradských opatů v blízkosti zemského hlavního města. Prokurátor velehradského kláštera (1725–1739) Engelbert Herrmann nechal k zámku v 30. letech 18. století přistavět soukromou kapli Panny Marie; v této době bylo významně přestavěno a rozšířeno i hospodářské zázemí zámku. Další kaple Panny Marie byla vybudována na nedalekém návrší – dnes ulice U lípy ("na blízkém pahorku východně nad vsí kapli s věží vystavil a v ní pro poutníky postavena socha Matky Boží, z Velehradu přinesená"). Tato poutní kaple Panny Marie byla kolem roku 1784 uzavřena, existuje však dodnes. Vedou k ní schody, po nichž kráčel Napoleon Bonaparte v předvečer bitvy u Slavkova 2. prosince 1805, když se seznamoval s okolím bojiště. Po zrušení velehradského kláštera v roce 1784 přešel klášterní majetek včetně nenovického statku do správy Náboženského fondu a následně do vlastnictví různých soukromých osob.

Brněnské Ivanovice – základní škola v Měšťanské ulici.

V roce 1750 byly téměř celé Nenovice zničeny požárem, z centrální části obce zůstaly ušetřeny jen zámek a sýpka, další ničivý požár postihl obec v roce 1813; stejně neblahé ovšem byly i události válečné, zejména již zmíněná bitva u Slavkova a s ní spojený pobyt francouzských vojsk.

Plně samostatnou obcí byly Brněnské Ivanovice od roku 1854 do 16. dubna 1919. Tehdejší katastrální hranice Brněnských Ivanovic (platné s minimálními změnami až do reambulace Brna, provedené na přelomu 60. a 70. let 20. století) však byly značně odlišné od současných. Na západě patřila k Brněnským Ivanovicím i nyní hornoheršpická oblast s Královkou, rozkládající se na pravém břehu Svitavy, dále nyní holásecké ulice Popelova, Widmannova, Pěnkinova, či nyní tuřanská ulice Tuřanská. Dále k Brněnským Ivanovicím patřil jižní okraj moderního katastru Černovic, jižní polovina slatinských Švédských valů, jakož i některé nyní slatinské zahrádky přiléhající z jihu ke Slatince, či značná oblast na severu moderního katastru Tuřan. Pro změnu k nim nepatřily tehdy komárovské pozemky na severozápadě dnešního katastru s ulicí Ráječek, dále sever katastru s Černovickým hájkem (tehdy součást Černovic), či některé domovní bloky na jihu čtvrti, náležející tehdy k Holáskám. Již před rokem 1918 došlo k téměř úplnému propojení zástavby Brněnských Ivanovic a sousedních Tuřan. V té době se v původně převážně německé obci začíná postupně prosazovat česká většina. Významným milníkem v dějinách Nenovic bylo připojení k Brnu, uskutečněné roku 1919. Dalším milníkem, který však byl významný i pro sousední obce, představovala stavba nové školy v Měšťanské ulici v letech 1938–1939; konstruktivistická budova byla realizována podle projektu Jana Poláška. Tato škola však tehdy náležela k sousedním Tuřanům.

Na památku osvobození v roce 1945 byla k výročí vzniku republiky 28. října v malém parčíku vymezeném ulicemi Glocova – Tuřanská – Zezulova vysazena Lípa svobody.

Jak již bylo řečeno výše, náležela menší část dnešních Brněnských Ivanovic původně k Holáskám, a tak byly tyto části moderní čtvrtě připojeny k Brnu až s připojením obce Holásky k 1. červenci 1960.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Brněnských Ivanovicích.
  • barokní zámek s hospodářským dvorem, vzniklý v letech 1682–1686 přestavbou starší tvrze. Sloužil jako správní sídlo a místní rezidence opatů cisterciáckého kláštera na Velehradě
  • barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána
  • kaple Panny Marie
  • pomník padlým v 1. světové válce

Doprava

Dopravní spojení Brněnských Ivanovic s ostatními částmi Brna zajišťuje Dopravní podnik města Brna prostřednictvím autobusových linek 40, 64, noční 95, a BDS-BUS prostřednictvím linek 48 a 74. Severní částí katastru Brněnských Ivanovic prochází dálnice D1, s níž však z území Brněnských Ivanovic neexistuje žádné přímé spojení. Severojižním směrem prochází Brněnskými Ivanovicemi také trasa železniční trati 300 PřerovBrno, vybudovaná v letech 1867–1870, díky níž získala obec přímé spojení s Brnem; v současnosti se zde však nenachází žádná zastávka (zastávka zde byla a fungovala do šedesátých let minulého století, kdy s rozvojem MHD byl její význam pro dopravní obslužnost obce minimalizován). Brněnskými Ivanovicemi prochází liniemi ulic Kaštanová – Ivanovické náměstí – Tuřanská dopravně vysoce vytížená silnice, pokračující do sousedních Tuřan a dále směrem na Hodonín.

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 221. 
  4. Tuřany - Brněnské Ivanovice [online]. Pamatkovykatalog.cz [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 334.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Brno KÚ Brněnské Ivanovice.png
Autor: Brinn, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapka umístění brněnského katastrálního území Brněnské Ivanovice
Castle in Brněnské Ivanovice.jpg
Autor: Kirk, Licence: CC BY-SA 3.0
Hospodářská budova zámku v Brněnských Ivanovicích
Brněnské Ivanovice - základní škola v Měšťanské ulici.jpg
Autor: Kirk, Licence: CC BY-SA 3.0
Brněnské Ivanovice - základní škola v Měšťanské ulici. Původně však vedla katastrální hranice západně od školy a ta tudíž náležela k Tuřanům.
Brněnské Ivanovice - Ivanovické náměstí.jpg
Autor: Kirk, Licence: CC BY-SA 3.0
Brněnské Ivanovice - Ivanovické náměstí