Řečkovice

Řečkovice
Pohled na Řečkovice přes ulici Vážného
Lokalita
Charakter	městská čtvrť
Městská část	Brno-Řečkovice a Mokrá Hora
Obec	Brno
Okres	Brno-město
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°15′3″ s. š., 16°34′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	14 262 (2021)[1]
Katastrální území	Řečkovice (6,68 km²)
Nadmořská výška	265 m n. m.
PSČ	621 00
Počet domů	1 973 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Řečkovice
Další údaje
Kód části obce	411876
Kód k. ú.	611646
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řečkovice (německy Rzeczkowitz či Retschkowitz, v hantecu Řečky nebo Řečkany) jsou městská čtvrť na severním okraji statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 6,68 km². Původně samostatná obec byla k Brnu připojena v roce 1919, od 24. listopadu 1990 je součástí samosprávné městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Žije zde přes 14 000 obyvatel.

Řečkovice, jimiž procházejí významné silniční a železniční dopravní trasy, mají v současnosti městský charakter. Sídlí zde i úřad městské části Brno-Řečkovice a Mokrá hora. Značnou část zástavby Řečkovic tvoří kvalitní rodinné domy, vedle nich se zde vyskytují i panelové domy. Na východě katastru Řečkovic se za železniční zastávkou na trati spojující Brno s Tišnovem rozkládá rozsáhlý průmyslový areál někdejší farmaceutické společnosti Lachema. Kromě něj jinak východní polovinu katastru tvoří již pouze rozlehlé lesy Soběšické vrchoviny. V nich se v údolí potoka Kubelína nedaleko katastru Soběšic nachází přírodní památka Soběšické rybníčky.

Řečkovice sousedí na západě s Jinačovicemi a Medlánkami, na jihu s Královým Polem, na jihovýchodě se Sadovou, na východě se Soběšicemi, na severu s Ivanovicemi, Jehnicemi a Mokrou Horou.

První písemná zmínka o Řečkovicích pochází z roku 1277, kdy Přemysl Otakar II. daroval dvůr svatojánské kaple Špilberku. Jádro Řečkovic se rozkládá v okolí dnešního Palackého náměstí východně od dnešní ulice Terezy Novákové. V roce 1422 byly Řečkovice husity vypáleny. Řečkovice velice utrpěly při obléhání Brna Švédy. V důsledku tohoto obléhání Brna pak Řečkovice až do 18. století stagnovaly a nedocházelo k rozšiřování zástavby. Teprve od 90. letech 19. století začíná novodobý rozvoj Řečkovic, na němž se podílelo především nezemědělské obyvatelstvo, jako například dělníci z brněnských a královopolských továren. Před rokem 1918 se začíná řečkovická zástavba rozšiřovat směrem k Mokré Hoře, ale i západním a jižním směrem podél tzv. císařské silnice v linii dnešních ulic Banskobystrické a Terezy Novákové.

Na území řečkovického katastru se v minulosti nacházelo i několik různě velkých rybníků, z nichž největší, zvaný Dolní, se rozkládal na jihovýchodě katastru Řečkovic na místě nezastavených ploch v lokalitě Podhájí. Další rybník se nacházel na Palackého náměstí v jižním sousedství zdejšího kostela sv. Vavřince.

K Brnu byly Řečkovice připojeny 16. dubna 1919. Až do radikální druhé katastrální reformy Brna ze druhé poloviny 60. let 20. století, však měly Řečkovice poněkud jiné katastrální hranice než v současnosti. Na jihu končily nejjižnějšími domy v Banskobystrické ulici; Kuřimská ulice, zrušená cihelna v Podpěrově ulici a zahrádky na severozápadě moderního řečkovického katastru náležely původně k sousedním Medlánkám, zatímco Palackého třída a nejjižnější části ulic Vránovy, Novoměstské, Sportovní a Žitné náležely původně ke Královu Poli. K Řečkovicím naopak původně patřily okrajové části moderního katastru Mokré Hory a některé zemědělské pozemky na jihu moderního katastru Ivanovic.

Koncem 60. let 20. století byla východně od železniční tratě vybudována chemická továrna Lachema, po jejíž likvidaci v roce 2011 se v areálu usídlily menší společnosti, převážně medicínské. V letech 1970–1977 vzniklo východně od Měřičkovy a Žitné ulice v těsném sousedství se starou zástavbou sídliště Novoměstská. V jeho blízkosti pak v 80. letech vznikl východní silniční obchvat, tzv. Svitavská radiála.

• od roku 1945 do 31. prosince 1946 – území moderního katastrální území Řečkovice bylo podle tehdejších katastrálních hranic v působnosti brněnských místních národních výborů Řečkovice, Královo Pole (jih moderního katastru Řečkovic), Medlánky (jihozápadní a severozápadní okraj moderního katastru Řečkovic) a mimobrněnského místního národního výboru Ivanovice u Brna.
• od 1. ledna 1947 do roku 1949 – téměř celé moderní katastrální území Řečkovice náleželo do městského obvodu Brno IV., spravovaného z Králova Pole, zatímco malá část moderního katastru zůstávala nadále součástí obce Ivanovice u Brna.
• od roku 1949 do roku 1964 – správní rozdělení řečkovického katastru zůstávalo stejné jako v předchozím období, pouze docházelo ke změně názvu městského obvodu, který se z počátku nazýval Brno VII, od roku 1954 Brno V.
• od roku 1964 do 25. listopadu 1971 – tehdejší katastr Řečkovic tvořil spolu s tehdejšími katastrálními územími Medlánky a Mokrá Hora městskou část Řečkovice s vlastním místním národním výborem, zatímco severní okraj katastru byl nadále součástí obce Ivanovice u Brna. Pro změnu tehdy královopolské pozemky nadále zůstávaly součástí městského obvodu Brno V.
• od 26. listopadu 1971 do 20. září 1972 – městská část Řečkovice, jež byla od 26. listopadu 1971^[5] přejmenována na Brno VI-Řečkovice (a od 1. května 1972^[6] na Brno-Řečkovice) byla nyní vymezena celým územím moderních městských částí Brno-Ivanovice, Brno-Jehnice, Brno-Ořešín a Brno-Řečkovice a Mokrá Hora.
• od 21. září 1972 do 23. listopadu 1990 – předchozí městská část Brno-Řečkovice byla začleněna do městského obvodu Brno V spravovaného z Králova Pole.
• od 24. listopadu 1990 – Řečkovice a Mokrá Hora jsou součástí moderní samosprávné městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora.

• 
  Bytový dům v Kubově ulici
• 
  Rekonstruované Palackého náměstí
• 
  Pohled do depozitáře Technického muzea v ul. Terezy Novákové

• FLODROVÁ, Milena. Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno: Šimon Ryšavý, 2008. 179 s. ISBN 80-86137-79-1. Kapitola Řečkovice, s. 149–151. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řečkovice na Wikimedia Commons