Brom

Brom
[Ar] 3d10 4s2 4p5 79 Br 35
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Brom, Br, 35
Cizojazyčné názvy	lat. Bromum
Skupina, perioda, blok	17. skupina, 4. perioda, blok p
Chemická skupina	Halogeny
Koncentrace v zemské kůře	1,62 až 3 ppm
Koncentrace v mořské vodě	67 mg/l
Vzhled	Červenohnědá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7726-95-6
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	79,904
Atomový poloměr	120 pm
Kovalentní poloměr	120 pm
Van der Waalsův poloměr	185 pm
Iontový poloměr	195 pm
Elektronová konfigurace	[Ar] 3d10 4s2 4p5
Oxidační čísla	−I, I, III,IV, V, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,96
Ionizační energie
První	1139,9 KJ/mol
Druhá	2103 KJ/mol
Třetí	3470 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Kosočtverečná
Molární objem	19,78×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	3,1028 g/cm3
Skupenství	Kapalné
Tlak syté páry	100 Pa při 220K
Rychlost zvuku	206 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	0,122 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	−7,35 °C (265,8 K)
Teplota varu	58,85 °C (332 K)
Skupenské teplo tání	10,571 KJ/mol
Skupenské teplo varu	29,96 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita	75,69 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost	1,1×10−10 S/m
Měrný elektrický odpor	7,8×1010 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál	1,065 V
Magnetické chování	Diamagnetický
Bezpečnost
GHS05 GHS06 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R26, R35, R50
S-věty	S1/2, S7/9, S26, S45, S61
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 77Br umělý 57,04 hodiny ε β+ 1,365 77Se 78Br umělý 6,45 minuty ε β+ 3,574 4 78Se 79Br 50,69% je stabilní s 44 neutrony 80Br umělý 17,68 minuty β− 2,004 4 80Kr ε β+ 1,870 5 80Se 81Br 49,31% je stabilní s 46 neutrony 82Br umělý 35,3 hodiny β− 3,093 82Kr 83Br umělý 2,40 hodiny β− 0,972 83Kr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Cl ⋏ Selen ≺ Br ≻ Krypton ⋎ I

Brom (též bróm,^[2] chemická značka Br, latinsky Bromum) je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina.

Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem.

Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.

Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2–3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku.

Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par.

Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.

Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br⁻, Br⁺, Br³⁺, Br⁵⁺ a Br⁷⁺.

V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu.

• v mocenství Br⁻ vytváří brom bromovodík HBr, jehož následným rozpuštěním ve vodě vzniká kyselina bromovodíková HBr
• kyselina bromná HBrO odpovídá valenci Br⁺
• v mocenství Br³⁺ je známa kyselina bromitá HBrO₂
• kyselina bromičná HBrO₃ odpovídá valenci Br⁵⁺

Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. V První světové válce byl díky jeho iritačním vlastnostem od roku 1915 ojediněle společně s ostatními více běžnými látkami (bromaceton, xylylbromid) testován jako otravný plyn.

Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform.

Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A).^[3]

Brom obsahují i některé léky, např. bromhexin, ambroxol.

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
• Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu brom na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo brom ve Wikislovníku