Brtníky
Brtníky | |
---|---|
Brtníky – silnice směrem na Mikulášovice, západní okraj obce | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Staré Křečany |
Okres | Děčín |
Kraj | Ústecký kraj |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°56′52″ s. š., 14°26′27″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 191 (2021)[1] |
Katastrální území | Brtníky (10,45 km²) |
PSČ | 407 60 |
Počet domů | 108 (2011)[2] |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Brtníky | |
Další údaje | |
Kód části obce | 12980 |
Kód k. ú. | 612987 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vesnice Brtníky (německy Zeidler[3]) správně náleží pod obec Staré Křečany. Leží v Šluknovském výběžku 8 km západně od Rumburku na rozhraní Lužických hor a Labských pískovců. Svojí polohou na okraji národního parku České Švýcarsko plní úlohu jeho severní vstupní brány. V roce 2011 zde trvale žilo 251 obyvatel.
Původ jména
Německý výraz Zeidler (otec včel) označoval včelaře, kteří se o včelstva a úly starali. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce dostala vesnice český název podobného významu, Brtníky. Brtě je výraz označující dutiny stromů, a ti, kteří v nich chovali včelstva, byli nazýváni Brtníky.
Historie
Nejstarší osídlení v této oblasti bylo na základě archeologických nálezů doloženo již ve střední a mladší době kamenné.[4]
V historickém období je osídlení této lokality doloženo až z doby po roce 1084, kdy při německé kolonizaci byly založeny sousední Mikulášovice. První písemná zmínka o Brtníkách pak pochází z roku 1116, kdy zde Petr Berka založil velké včelařství zvané Zeidelweide.[5]
Obyvatelstvo
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 1 710 | 1 605 | 1 487 | 1 388 | 1 403 | 1 195 | 1 243 | 416 | 387 | 447 | 265 | 272 | 257 | 251 |
Domy | 231 | 246 | 233 | 235 | 243 | 244 | 249 | 229 | 102 | 91 | 49 | 107 | 109 | 108 |
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Kopec. |
Památky
Pro Brtníky jsou typické v přízemí roubené, v patře roubené či hrázděné chalupy s břidličným či dřevěným obložením patra, které je neseno tzv. podstávkou. Další zajímavostí je dochovaná křížová cesta k obnoveným kaplím Nejsvětější Trojice a Božího hrobu na Křížovém vrchu. Barokní jednolodní kostel svatého Martina, postavený v letech 1709–1717 podle plánů Zachariase Hoffmanna z Lipové, byl zbořen 18. února 1975.[8] Na hřbitově se nachází novogotická hřbitovní kaple z konce 19. století. Její stěny jsou obloženy pálenými cihlami, nároží zdobí opěráky přecházející ve fiály, ve štítu je umístěna rozeta. Jižně od Brtníků stál do roku 1994 klasicistní lovecký zámeček Šternberk.
Turismus a horolezectví
Brtníky, ležící cca 1,5 km od severní hranice Národního parku České Švýcarska, jsou východiskem několika značených turistických tras, určených pro cyklisty i pěší návštěvníky tohoto rozsáhlého chráněného území. Například po modré značce a cyklotrase č. 3032 lze zamířit k údolí Křinice a k česko - německé státní hranici do prostoru zaniklé osady Zadní Doubice. Zelená značka, směřující do Doubice, v nejbližším okolí Brtníků dovede turisty k Soví jeskyni, skalnímu převisu Velký pruský tábor a k Brtnickému hrádku. Červená turistická značka, případně cyklotrasa č. 3014 vede na východ do Vlčí Hory.[9]
V prostoru jižně od vsi Brtníky se v údolí Brtnického potoka, Křinice a v Kyjovském údolí nacházejí četné horolezecké terény.
Skalní věže v této oblasti jsou rozptýleny v údolích i na hřebenech a z větší části jsou tvořeny měkkým pískovcem. V severovýchodní části této oblasti se nacházejí i skalní věže z velice tvrdého a odolného pískovce (Martinova věž, Velký a Malý Plačtivý kámen, Mariánská skála). Celkem je v oblasti Kyjovského údolí a Brtníků registrováno 472 lezeckých cest. S ohledem na hnízdění vzácných druhů ptactva je na lokalitách v závěru Kyjovského údolí a v údolí Bílého potoka horolezecká činnost zakázána v jarním období, tj. od března do června[10]
Dostupnost
Do Brtníků lze dojet po silnici č. 265 z Krásné Lípy. V obci jsou tři autobusové zastávky - Staré Křečany, Brtníky, rozc., Staré Křečany, Brtníky, nám. a Staré Křečany, Brtníky, Na růžku. Severně od vsi se na železniční trati 084 Rumburk – Panský – Mikulášovice nachází zastávka Brtníky (od prosince roku 2009 je zde vlakové spojení zajišťováno pouze o víkendech).
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ SVOBODA, Jiří A. Mezolit severních Čech:Komplexní výzkum skalních převisů na Českolipsku a Děčínsku. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2003. 328 s. ISBN 80-86023-52-4.
- ↑ Historie obce na webu brtniky.cz. www.brtniky.cz [online]. [cit. 2015-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-21.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 370, 371.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 287.
- ↑ BŘEČKOVÁ, Jana. Kostel sv. Martina v Brtníkách [online]. www.zanikleobce.cz (převzato z Děčínské vlastivědné zprávy č. 1/2002), 2008-02-05 [cit. 2009-04-30]. Dostupné online.
- ↑ Turistická mapa
- ↑ Skalní oblast a horolezecké cesty
Literatura
- NEVRLÝ, Miloslav, ŠIRLO, Vladimír. Chvály Zadní země. Liberec: Alena Beňadiková - Vestri, 2002. 147 s. ISBN 80-903029-1-2.
Související články
- Soví jeskyně (kniha)
- Pískovcové lezení
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Brtníky na Wikimedia Commons
- Galerie Brtníky na Wikimedia Commons
- Brtníky, kostel sv. Martina na www.zanikleobce.cz
- Obec Staré Křečany
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com