Brušperk

Brušperk
Západní strana náměstí J. A. Komenského
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Frýdek-Místek
Obec s rozšířenou působností	Frýdek-Místek (správní obvod)
Okres	Frýdek-Místek
Kraj	Moravskoslezský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°42′ s. š., 18°13′20″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 144 (2023)[1]
Rozloha	10,27 km²[2]
Katastrální území	Brušperk
Nadmořská výška	265 m n. m.
PSČ	739 44
Počet domů	1 199 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa městského úřadu	K Náměstí 22 739 44 Brušperk mesto.brusperk@iol.cz
Starosta	Ing. Lucie Krátká
Oficiální web: www.brusperk-mesto.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Brušperk
Další údaje
Kód obce	598038
Kód části obce	13382
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brušperk (německy Braunsberg^[4], při založení Brunsperch, často též nazýván jako Lašský Betlém) je malé moravské město na severovýchodě České republiky, nedaleko podhůří Beskyd, v okrese Frýdek-Místek, v Moravskoslezském kraji. Městem protéká řeka Ondřejnice, která jej rozděluje na dvě části. Svou polohou se Brušperk nachází zhruba uprostřed území mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Příborem, v oblasti zvané Lašsko. Město leží ve výšce 260 m n. m., (dno řeky 235 m n. m.). Nejvyšším bodem Brušperka je kopec sv. Marka s nadmořskou výškou 312 m n. m. Historické jádro města, obsahující zachovaný gotický půdorys náměstí, podloubí a historické budovy včetně barokního kostela sv. Jiří, bylo prohlášeno v roce 1992 za městskou památkovou zónu.

Žije zde přibližně 4 100^[1] obyvatel.

Název

Město založeno pod jménem Brunsberg ("Brunův vrch") podle zakladatele, olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. České jméno vzniklo hláskovou úpravou jména německého.^[5]

Obecní symboly

V roce 1993 byly předsednictvem Poslanecké sněmovny ČR potvrzeny obecní symboly.

Na červeném štítě je sv. Jiří na vzpínajícím se stříbrném koni. Je v ocelovém odění a s přilbou na hlavě. Na přílbě má tři pštrosí péra. Oběma rukama drží kopí, jímž probodává tlamu zeleného draka, který leží v patě štítu.

Městská vlajka je, stejně jako znak, spojen s patronem města a představuje Kříž svatého Jiří, který se skládá z červeného kříže umístěného na stříbrném podkladu.

Historie

První písemná zmínka o Brušperku se objevuje v tzv. lokační listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, datované 6. prosince 1269. Tato listina v sobě obsahovala biskupské pověření k založení nového města (v listině jako Brunsperch), které měli provést fojtové dvou nedalekých vesnic Jindřich z Fryčovic a Berthold ze Staříče. Zajímavostí je, že zmiňovaná a dodnes dochovaná lokační listina není originálem, ale středověkým falzem, které vzniklo patrně 20 až 30 let po založení města na popud rychtáře Bertholda, mající snad za úkol věrně nahradit původní zničenou, nebo ztracenou listinu. Reálné roky založení Brušperka se tak na základě novějších výzkumů musely místo konkrétního data 6. prosince 1269 vložit do širšího období let 1267–1270. Lokalita, ve které město Brušperk leží, se nachází ve strategické oblasti mezi dvěma hraničními řekami Odrou a Ostravicí, které tvoří jakýsi moravský klín, vražený do území Slezska. Ještě kolem roku 1200 zde byly pouze husté lesy a jen velmi řídké osídlení. Až v první čtvrtině 13. století se na Brušpersku objevil německý hrabě Arnold z Hückeswagen, který zde začal s první kolonizací a byl také dříve spojován se založením hradu Hukvaldy. Arnoldův syn Frank roku 1256 prodává všechen svůj majetek Brunovi ze Schauenburku, který mezitím získává celou oblast moravského klínu, kterou začne ve velkém osídlovat. Na Brušpersku se objevují nová sídla: Brunneswerde (Stará Ves), Fryčovice, Paskov a Staříč. Pro tyto vesnice bylo potřeba vybudovat nějaké centrum s výsadním postavením, kterým se měl stát právě Brušperk. Bruno proto mezi roky 1267–1270 pověřil postavením tohoto města dva rychtáře Bertholda ze Staříče a Jindřicha z Fryčovic, kteří vybrali neobydlený, zalesněný svah nad řekou Ondřejnicí, umístěný zhruba uprostřed mezi výše zmíněnými vesnicemi. Před postavením prvních domů byli budoucí obyvatelé pravděpodobně ubytování právě ve Staříči a Fryčovicích, odkud se vydali na území budoucího města postavit svá první provizorní obydlí. Až poté spolu s rychtou a kostelem začaly na půdorysu dnešního náměstí růst dřevěné měšťanské domy s kamenným základem (kolem města pak i ochranná palisáda). Nové město bylo také pro prvních 12 let osvobozeno od daňových povinností.^[6][7]

Brušperk se po svém vybudování stal správním centrem oblasti tzv. brušperského vikbildu, tvořeného Brušperkem, Staříčí, Paskovem, Fryčovicemi a Starou Vsí. V rámci tohoto vikbildu město spravovalo okolní vesnice, bylo sídlem soudu, vykonávalo popravy atd... Brušperk jako takový se tak ve své době mohl svým významem rovnat ostatním centrům v oblasti, jako byly Ostrava, nebo Místek. Město se dále rozvíjelo a například hned v roce 1305 se v listině biskupa Jana VI. z Valdštejna objevuje i první zmínka o existenci brušperského kostela Sv. Jiří, jehož patron se později stal symbolem města. Roku 1389 vydal pro Brušperk biskup Mikuláš z Riesenburka listinu, ve které se vzdal odúmrtního práva a zároveň město vyzval k vybudování hradeb. Ty zde podle tvaru historického jádra a názvu ulice Valy pravděpodobně opravdu vznikly, a to ve formě valů a silnější dřevěné palisády. Problémem však je, že z tohoto opevnění se do dnešní doby už bohužel nic nedochovalo (změnu tohoto faktu může přinést potenciální archeologický průzkum, který ve městě ještě nikdy neproběhl) což bývá tradičně přisuzováno dobytí města Švédy roku 1643, kteří měli po vydrancování a poničení města strhnout i zdejší opevnění.^[6]

Brušperk byl až do konce 14. století nepřetržitě v rukou olomouckých biskupů. V této době začal být zastavován různým držitelům, což pokračovalo až do roku 1511, kdy byl vykoupen biskupem Stanislavem I. Thurzem. Předchozí časté střídání majitelů vedlo k hospodářskému úpadku města, které mělo se svými asi 350 obyvateli spíše venkovský, zemědělský ráz. V této době se biskupové začali uchylovat k vydávání různých privilegií, která měla zajistit potřebný rozvoj a rozkvět města. Biskupové proto městu mezi lety 1545 až 1568 postupně udělili privilegia na pravidelný týdenní a tři výroční trhy (město těmito privilegii od biskupů dostalo i vlastní les, pastvisko a rybníček). Roku 1567 bylo uděleno důležité privilegium vařit pivo, které od roku 1580 mohl Brušperk dodávat do sousedních vesnic. V průběhu této doby ve městě vznikají i první cechy a začíná se pomalu rozvíjet místní soukenictví.^[6]

S příchodem luteránství se v průběhu 16. století město stalo většinově protestantským, což zde způsobovalo řadu potíží. Sílící náboženský a hospodářský tlak ze strany biskupů nakonec v Brušperku vedl někdy mezi lety 1598–1599 k otevřené vzpouře Po jejím potlačení zde začala aktivně probíhat rekatolizace místního obyvatelstva, která ještě zesílila během Třicetileté války, po niž se Brušperk ještě do konce 17. století stal opět převážně katolickým městem. Období Třicetileté války bylo jedním z nejhorších v dějinách města vůbec. V letech 1619–1621 postupně v okolí města operovali a drancovali stavovští vojáci, lisovčíci, sedmihradské vojsko Gábora Bethlena a Valaši. Roku 1626 bylo město vydrancováno a vypáleno dánským vojskem pod velením Petra Arnošta Mansfelda. O rok později bylo město opět vydrancováno, tentokrát však císařským vojskem pod velením Albrechta z Valdštejna. Nejhorší rána ale nakonec přišla až roku 1643, kdy bylo město dobyto, vydrancováno a z části vyvražděno švédským vojskem pod velením Lennarta Torstenssona. Ze všech škod se pak město po válce vzpamatovávalo více než 50 let, až do začátku 18. století.^[6]

Zmíněné 18. století bylo pro město spojeno s opětovným vzestupem a rozvojem, který zaznamenalo především soukenictví, které se již dříve v průběhu 17. století stalo dominantním řemeslem. Do poloviny 18. století se počet zdejších obyvatel zvětšil na více než tisíc. Někdy v letech 1752–1754 ztratilo město v souvislosti s tereziánskými reformami pravomoc hrdelního práva, které drželo již od dob svého založení (Ze zpráv o odsouzených se dodneška dochoval například záznam o popravě jistého Jana Hully, který byl v Brušperku na popravčím vrchu pověšen roku 1710 za svatokrádež v kostele v nedaleké Staré Vsi.). Vrátíme-li se k rozvoji města, v 70. letech 18. století se již na soukenictví podílely až 2/3 obyvatelstva. Roku 1789 byla na jižním okraji města založena osada Antonínov, která dostala své jméno podle 1. olomouckého arcibiskupa Antonína Colloredo-Waldsee.^[6]

Roku 1802 vypukl ve městě rozsáhlý požár, který zničil asi 8% veškerých domů, vč. radnice. V této době byla stále naprostá většina domů ze dřeva, nejviditelnějším následkem požáru tak byla postupná přestavba starých domů na zděné. V letech 1823 a 1824 byl vybudován první vodovod a kašna na náměstí. Město bylo zároveň v této době na vrcholu svého významu, kdy svou soukenickou výrobou překonával i Valašské Meziříčí, nebo Příbor. S rozvojem průmyslu v regionu ale začalo od 30. let postupně upadat. Roku 1830 je na jihovýchod od města založena další osada - Borošín. Roku 1840 město koupilo současnou budovu radnice, kam se celý úřad přesunul z původní budovy na náměstí. V letech 1847 a 1848 bylo město zasaženo silnou epidemií cholery a tyfu, která zahubila asi 11,5% všech obyvatel. Počet obyvatel celkově začal v této době stagnovat na zhruba 2800. Postupný úpadek města byl zřejmý i po zrušení patrimoniální správy, kdy se Brušperk roku 1850 neúspěšně ucházel o zřízení místního soudního okresu. Roku 1859 byly zrušeny cechy a začala se rozvíjet nová řemesla jako obuvnictví, krejčovství a punčochářství. S postupnou liberalizací společnosti začínají vznikat první spolky, tím nejstarším v Brušperku byl Čtenářský spolek Bruno. Do konce staletí se pak město napojí na pravidelné dálkové poštovní spojení, založí se první obecní knihovna a hasičský sbor. Roku 1896 je zřízena první lékárna.^[6]

Období následujícího 20. století úzce navázalo na dosavadní vývoj předchozích dob. Už od konce 19. století se začaly objevovat snahy o stavbu železnice a napojení Brušperka na železniční síť, které pokračovaly až do začátku první světové války. V průběhu války nakonec na 61 místních mužů vstoupilo do Československých legiích, což je po Frýdku a Místku zdaleka nejvíce v celém okresu. Za první republiky došlo roku 1920 ke sjednocení Brušperka s Antonínovem. Ve 20. letech vznikla první autobusová linka, město bylo elektrifikováno a roku 1929 se konečně začalo s výstavbou železnice, která však byla hned roku 1930 definitivně zastavena. Po podepsání Mnichovské dohody přišlo do města z oblasti zabraných Sudet celkem 56 německých uprchlíků, pro které zde byly postaveny první činžovní domy. Za druhé světové války byl ve městě velmi aktivní protinacistický odboj, o čemž svědčí 50 obětí z řad brušperských občanů, z nichž byla většina popravena. Město jako takové bylo osvobozeno Rudou armádou v rámci Ostravsko-opavské operace dne 4. května 1945.^[6]

Po válce byl Brušperk v létě 1946 osobně navštíven prezidentem Edvardem Benešem. Roku 1951 byla dokončena budova zdejší Základní školy, stavená podle funkcionalistického projektu místního rodáka Vladimíra Chamráda a Vladimíra Meduny. V 60. letech se město stalo obětí dalších silných povodní, které město sužovaly již po staletí. V průběhu 20. století proto docházelo k napřimování toku řeky Ondřejnice. Nakonec však pomohla až stavba soustavy tří vodních nádrží na okolních potocích, které byly vybudovány na začátku 70. let. Roku 1969 probíhaly velké oslavy 700 let založení města, zároveň byl otevřen Památník Vojtěcha Martínka. V roce 1981 byla dostavěna budova zdejší mateřské školy.^[6]

Roku 1992 bylo zachované historické centrum města prohlášeno za městskou památkovou zónu. To díky unikátní rázovité maloměstské architektuře severomoravského typu, která v okolních městech vlivem dynamického rozvoje vzala za své. Hospodářský úpadek, který Brušperk postihl v průběhu 19. století, když se navíc město roku 1850 nestalo sídlem soudního okresu roku a následně se mu vyhnula i železnice, znamenal definitivní odsouzení k provinčnosti, která však dodneška zajistila unikátní charakter, kterým město disponuje a díky kterému je také jeho centrum památkovou zónou.

Obyvatelstvo

• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Věková struktura obyvatel obce Brušperk roku 2011

Slavní rodáci

• Samuel Oppenheim (1857–1928), rakouský astronom
• Edmund Palkovský (1858–1930), vlastenecký právník
• Vojtěch Martínek (1887–1960), spisovatel (byla podle něj pojmenována základní škola v nové části města)
• Václav Frýdecký (1922–1989), římskokatolický kněz, salesián, misionář v Kolumbii^[12]
• Josef Matěj (1922–1992), pozounista a hudební skladatel
• Marek Kozák (* 1993), klavírista, varhaník a skladatel

Pamětihodnosti

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

• Památník Vojtěcha Martínka
• Kostel svatého Jiří s Křížovou cestou – stojí nad náměstím
• Bývalý větrný mlýn – na kopci u hřbitova
• Náměstí J. A. Komenského – stojí na něm socha Jana Nepomuckého
• Svatý Marek – kopec, boží muka, a vyhlídkové místo
• Sirkovica – studánka

Odkazy

Reference

Literatura

• PINKAVA, František. Brušperk a jeho okolí. Olomouc: [s.n.], 1869. Dostupné online. 
• DOKOUPIL, Lumír (ed.): Brušperk, město nikoli nejmenší. Brušperk 1971.
• JUŘÁK, Petr: Brušperk, nahlédnutí do historie města. Brušperk 2009.
• KOCOUREK, Tomáš: 750 let města Brušperk a jeho historie v kontextu dějin českých zemí. Brušperk 2019.
• KNOPOVÁ, Kateřina. Středověký Brušperk. Brušperk, 2019.

Související články

• SK Brušperk
• Braunsberg historicus - spolek pro ochranu kulturního dědictví

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brušperk na Wikimedia Commons
• Brušperk v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky