Bruncvík

Bruncvík (zvaný též Brunclík) je postava, o níž vyprávějí české báje a jejíž socha je umístěna na Karlově mostě v Praze. Tato česká legenda je pravděpodobně modifikací legendy, v níž figuroval saský a bavorský vévoda Jindřich Lev z Brunšviku (německy Braunschweig, dolnoněmecky Brunswiek).

Podle legendy byl Bruncvík synem českého knížete Žibřida (podle jiné verze knížete Štylfryda), který dobyl pro zemi znak orlice. Bruncvík vládl moudře a spravedlivě a rozhodl se získat lepší erbovní znamení, proto se s početnou družinou vydal do světa, kde zažil různá dobrodružství a bojoval se všelijakými exotickými zvířaty a obludami. Mimo jiné zachránil život lvovi tím, že zabil strašného draka, a za tuto statečnost získal lva do českého znaku. Jde pravděpodobně o českou modifikaci příběhů o Sindibádovi či Odysseovi.^[1]

Podle legendy získal Bruncvík na hradě krále Olibriuse zázračný meč, který na požádání srazí všem nepřátelům hlavy. Meč se po Bruncvíkově smrti ztratil, podle některých verzí je zazděn v mostním pilíři, podle jiných byl hozen do Vltavy, další legendy jej spojují s blanickými rytíři tím, že se objeví, až bude Čechům nejhůře.^[1] K meči Bruncvíka se váže také legenda o Přemyslu Otakarovi II., podle níž král po vítězství nad uherským králem odhodil před zraky jásajících Pražanů svůj meč do Vltavy. Až Čechům bude nejhůře, meč pak štika vynese na hladinu a ten, kdo se jej chopí, stane se králem, a s jeho pomocí půjde od vítězství k vítězství. Existuje totiž domněnka, že varianta Bruncvíkova jména Brunclík, by mohla pocházet z německé podoby jména Přemysl – Prunzel.^[2]

Věhlas sochy lva na Hradním náměstí (Burgplatz) v dolnosaském Brunšviku, mohl dát vzniknout české legendě o Bruncvíkovi a lvu (Brunšvik, staroněmecky Bruneczwig – Bruncvík). V dolnosaském Brunšviku, jehož německý název byl nejprve Brunesguik,^[3] později Brunswiek, od 16. století Braunschweig, stojí monumentální románská bronzová plastika lva z roku 1166, kterou objednal a financoval vévoda Jindřich Lev, aby tak prezentoval svou moc.^[4] Podle legendy Jindřich během cesty do Jeruzaléma narazil na lva bojujícího s drakem a přidal se na stranu lva. Lev pak svého zachránce doprovázel po zbytek života. Tato legenda byla populární v Německu, Holandsku, Dánsku a Švédsku, v modifikovaných verzích i v Česku, Maďarsku a Rusku.^[1] Ale ani tato legenda není původní, nýbrž pochází z pověsti o rytíři Yvainovi, kterou poprvé zpracoval francouzský básník Chrétien de Troyes v rytířském románu s artušovskou tematikou Yvain, aneb Rytíř se lvem.^[5]

Historici považují sochu rytíře na pilíři Karlova mostu za Rolandův sloup, který je symbolem městských práv. Prof. Maxmilian Millauer se domníval, že se tzv. Rolandovy sloupy, obvyklé v říšských hanzovních městech, některé pod saským vlivem, mohly mít svůj název podle svitků (Rullen) symbolizujících právo nebo z označení Rugeland, tj. místa, kde se soudilo. Nynější verzi sochy, na níž rytíř je bezvousým mladíkem napřahujícím meč, vytvořil sochař Ludvík Šimek na náklady pražské obce v roce 1886. O původní podobě soudíme jen podle alabastrové miniatury, na níž je rytíř mužem s plnovousem, který se o meč opírá. Za třicetileté války byla horní část sochy zničena při bojích se Švédy.^[1] Spodní část původní sochy (od pasu dolů) se štítem, lvem, srnkou a čtyřbokým podstavcem s reliéfy byla roku 1905 instalována do Lapidária Národního muzea na Výstavišti v Praze – Bubenči. Je to pozdně gotické dílo neurčeného pražského sochaře z let 1500–1504.

• JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. – kapitola O Bruncvíkovi, s. 155–171. 
• Václav Cibula: Pražské pověsti, 1. vydání, Praha, 1972

• Staré pověsti české

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruncvík na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bruncvík ve Wikislovníku
• Dílo Staré pověsti české/O Bruncvíkovi ve Wikizdrojích