Brusel

Brusel Bruxelles, Brussel
Královský palác (Palais Royal / Koninklijk Paleis) v Bruselu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°50′48″ s. š., 4°21′6″ v. d.
Stát	Belgie Belgie
Region	Bruselský region
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Brusel
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	33,1 km²
Počet obyvatel	188 737 (2022)[1]
Hustota zalidnění	5 705,5 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.brucity.be
Telefonní předvolba	02
PSČ	1000, 1020, 1030, 1040, 1050
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brusel (francouzsky Bruxelles [bʁy.sɛl], nizozemsky Brussel [brʏsəl]) je hlavní město Belgie a jedna z 19 obcí Bruselského regionu. Žije zde přibližně 189 tisíc^[1] obyvatel a jeho rozloha činí 33,1 km²^[2]. Je sídlem NATO a některých institucí Evropské unie, a proto bývá neoficiálně označován jako „hlavní město Evropy“.^[3][4][5][6] Je zároveň hlavním městem Vlámského společenství a Valonsko-bruselské federace (Francouzského společenství).

Podle legendy založil osadu kolem roku 580 sv. Guegerich (St. Géry). Jméno města je snad odvozeno od názvu Brucsella či Broekzelle, což znamená ves v bažinách. Brusel se jako metropole nachází přímo uprostřed Belgického království. Při jeho poloze vzkvétal rozvoj řemesel a v 11. století se ves rozrostla v opevněné město. Čtrnácté a patnácté století představovala zlatý věk města jako obchodního centra Evropy.

Na konci 17. století byl Brusel dělostřelecky odstřelován Francouzi, což vedlo k velkému poškození města, následné obnově a rozsáhlé přestavbě. Zničena byla zhruba čtvrtina veškeré zástavby, včetně domů na náměstí Grand-Place.

V 19. století se Brusel jako metropole mladého belgického státu dynamicky rozvíjel. V závěru století se zde konaly časté výstavy, což městu přineslo velkou prestiž na mezinárodním poli. V té době došlo také k dramatickému rozvoji města, zakrytí řeky Senne a vybudování třídy Anspach, zavedení železnice aj.

Během obou světových válek byl Brusel ušetřen válečného ničení. V 2. polovině 20. století však docházelo často k necitlivým zásahům do historické zástavby, známé pod pojmem bruselizace.

Brusel je jednou z 19 obcí Bruselského regionu. Žije v něm přibližně 175 000 obyvatel a jeho rozloha činí 32,61 km². Název Brusel se používá často také k označení celého Bruselského regionu, který se rozkládá na ploše 161 km². Stejně jako všechny obce Bruselského regionu je i Brusel oficiálně dvojjazyčný – úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština.

Tři hlavní instituce Evropské unie – Evropská komise, Evropská rada a Rada Evropské unie – mají centrálu v Bruselu. Komise sídlí v budově Berlaymont a Rada EU v budově Justus Lipsius. Zasedají zde také výbory Evropského parlamentu (sídlo EP je však ve Štrasburku a sekretariát parlamentu sídlí v Lucemburku). Evropský parlament však má v Bruselu budovu odpovídající jeho aktivitám, ve které může (v případě potřeby či politického rozhodnutí) nezávisle zasedat. V Bruselu sídlí rovněž Evropský hospodářský a sociální výbor a Evropský výbor regionů, nachází se zde i sídlo Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) a Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu (Eurocontrol).

Brusel je rovněž sídlem Severoatlantické aliance (NATO).

Většina obyvatel je frankofonní (85–90 %).^[7] Značnou část obyvatel města tvoří přistěhovalci a jejich potomci (marockého, tureckého, balkánského, polského, afrického a jiného původu). Okolo 32 % obyvatel Bruselu jsou přistěhovalci z evropských zemí a dalších 36 % obyvatel jsou lidé neevropského původu, především z Maroka, Turecka a subsaharské Afriky.^[8] Dle vyjádření Josepha De Kesela, belgického arcibiskupa, z dubna roku 2016 vyplývá, že praktikujících muslimů je ve městě 19 % oproti 12 % praktikujících katolíků.^[9] V Bruselu fungují čtyři muslimské školy, jejichž výuka klade důraz na muslimskou kulturu a totožnost.^[10]

Náměstí Grand-Place (nizozemsky Grote Markt) je historickým jádrem města. Mnozí (mj. Victor Hugo) jej považují za jedno z nejpůvabnějších náměstí na světě. Jeho dominantou je gotická radnice z 15. století s 96 m vysokou věží, na které je umístěna socha svatého Michaela, patrona Bruselu. Další významnou budovou je Maison du Roi / Broodhuis. Od roku 1998 je náměstí zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.

13. srpna 1695 byla většina domů, postavených ze dřeva, zničena střelbou z děl francouzského vojska pod vedením maršála vévody de Villeroy. Nepoškozena zůstala pouze věž radnice a několik kamenných zdí. V následujících letech byly cechovní domy na náměstí vybudovány znovu, tentokrát z kamene. Přestože průčelí každého domu je jiné, tvoří spolu architektonicky harmonický celek.

Manneken Pis (soška čurajícího chlapečka) je symbolem Bruselu. Sochu vytvořil v 17. století sochař Jérôme Duquesnoy. Manneken Pis se může pochlubit 800 oblečky, které jsou umístěny v městském muzeu. První kroj byl věnován v roce 1698. V roce 1745 sochu Manneken Pis ukradli Angličané. O dva roky později se ho zmocnili Francouzi. Poté, co se o tom dozvěděl král Ludvík XV., daroval Bruselu kroj ze zlatého brokátu, zdobený křížem svatého Ludvíka. V roce 1817 sošku zcizil a posléze zničil bývalý vězeň Antoine Lycas. Z jejích úlomků byl vytvořen model pro sošku, která zde stojí dnes. Od roku 1987 má svůj protějšek – čůrající holčičku – Jaenneke Pis. V roce 1998 přibyla také socha čůrajícího psa – Zinneke Pis.

• Královský palác
• Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly
• Parc du Cinquantenaire, který vznikl roku 1880 při příležitosti oslav padesátého výročí belgické nezávislosti. V parku se nachází vítězný oblouk Palais du Cinquantenaire a několik galerií a muzeí.
• Bruselský park, nacházející se mezi Královským palácem a budovou belgického parlamentu
• Atomium postavené k příležitosti světové výstavy Expo 58.
• Mini-Europe – park, ve kterém je vystaveno více než 300 zmenšených modelů významných evropských staveb.

  

• Budovy Královského muzea krásných umění Belgie.
• Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu – čtyři domy (Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde, and Hortům dům/ateliér) v secesním slohu (kulturní dědictví UNESCO).
• Skleníky Serres royales de Laeken v královské zahradě, dílo architekta Alphonse Balata. Každým rokem na přelomu dubna a května jsou na 14 dnů zpřístupněny veřejnosti.
• Muzeum komiksů, zřízené v secesní budově, projektované architektem Victorem Hortou. Ukazuje belgické komiksové hrdiny, jako jsou Kuifje, Suske, Wiske, Šmoulové a Tintin. Muzeum vlastní nejvíce obrázkových knížek na světě. Má 31 000 alb. Je zde zachycena historie kreslených seriálů na dílech více než 670 umělců.

Brusel je centrem a ústředním bodem dopravy celé Belgie. Na území samotného města leží jedno vytížené nádraží, Brusel centrální nádraží. Další významná nádraží, využívaná i pro dopravu v Bruselu, jižním nádraží (kde se potkávají 3 vysokorychlostní tratě ve směru k francouzským, německým a nizozemským hranicím) a Brusel severní nádraží leží za hranicí města. Díky 28 km dlouhému vodnímu kanálu Brusel-Šelda a 75 km dlouhému kanálu Brusel-Charleroi je město přístupné pro vnitrozemskou vodní dopravu. Letiště Brusel, které je největším v Belgii, se nachází 11 km severovýchodně od centra města. Okolo města je vystavěn dálniční okruh, na který je napojeno několik dalších dálnic (směr Gent, Antverpy, Lovaň, Namur, Charleroi, Lille).

Městská hromadná doprava zahrnuje metro, tramvaje a autobusy. Metro v Bruselu sestává ze 4 linek, celková délka kolejí je 39,9 km.^[11] Síť tramvajové dopravy má souhrnnou délku 140,9 km a čítá 17 linek. Autobusová doprava zahrnuje 50 denních linek a 11 nočních.

Odvozeninou od názvu města Brusel je v češtině pojmenování sportovní pomůcky brusle. S bruslením se poprvé setkali členové mírového poselstva českého krále Jiřího z Poděbrad vedeného panem Lvem z Rožmitálu během návštěvy Nizozemí, v rámci níž v roce 1465 zavítali i do Bruselu, podle kterého brusle nazvali a přivezli do Čech.

• Andreas Vesalius (1514–1564), vlámský anatom a chirurg
• Pieter Brueghel mladší (1564–1638), vlámský malíř
• Jean-Baptiste van Helmont (1580–1644), vlámský chemik, fyziolog a lékař
• Joseph Plateau (1801–1883), belgický fyzik, vynálezce stroboskopu
• Joseph Poelaert (1817–1879), belgický architekt
• Leopold II. Belgický (1835–1909), belgický král od roku 1865 až do své smrti a v letech 1885 až 1908 autokratický vládce Svobodného státu Kongo
• Henri La Fontaine (1854–1943), právník, politik, zakladatel dokumentalistiky, nositel Nobelovy ceny za mír za rok 1913
• Edgar P. Jacobs (1904–1987), belgický tvůrce komiksů (spisovatel i výtvarník)
• Claude Lévi-Strauss (1908–2009), francouzský antropolog a filosof
• Jacques Piccard (1922–2008), švýcarský podmořský výzkumník
• Jeanine Deckersová (1933–1985), dominikánská řeholnice, zpěvačka a hudební skladatelka
• Patrick Bauchau (* 1938), herec
• Ivo Van Damme (1954–1976), belgický atlet, běžec, dvojnásobný stříbrný olympijský medailista z LOH 1976
• Thierry Boutsen (* 1957), bývalý belgický jezdec Formule 1
• Stella Maxwell (* 1990), britská modelka Victoria's Secret
• Lost Frequencies (* 1993), deephouseový a tropicalhouseový diskžokej a hudební producent
• Nafissatou Thiamová (* 1994), belgická atletka, úřadující olympijská vítězka v sedmiboji

• 
  Vítězný oblouk v Parc du Cinquantenaire
• 
  Královský palác
• 
  zámek Laeken - sídlo krále
• 
  Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly
• 
  Atomium
• 
  Obchod s pralinkami

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brusel na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Brusel ve Wikislovníku
• Galerie Brusel na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Archivováno 10. 5. 2012 na Wayback Machine.
• Brusel, Oficiální zastoupení belgických Flander v ČR (česky)
• Mapa historické centrum Bruselu