Buřňák Cookův

Buřňák Cookův
(c) Aviceda na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0 Buřňák Cookův
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	trubkonosí (Procellariiformes)
Čeleď	buřňákovití (Procellariidae)
Rod	buřňák (Pterodroma)
Binomické jméno
Pterodroma cookii (G.R. Gray, 1843)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buřňák Cookův (Pterodroma cookii) je jeden z nejmenších druhů buřňáků. Vyskytuje se v Tichém oceánu, hnízdí pouze na Novém Zélandu na ostrůvcích Whenua Hou, Malém bariérovém ostrově a částečně i Velkém bariérovém ostrově. Kolonie druhu se původně vyskytovaly i na Severním a Jižním ostrově, avšak byly zlikvidovány invazními druhy savců.

Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1843 na základě exempláře, který pořídil německý přírodovědec Ernst Dieffenbach v roce 1839 u říčky Mangaorak v severním Taranaki (jihozápad Severního ostrova).^[2] Druhové jméno cookii je poctou kapitánu Jamesi Cookovi.^[3]

Buřňák Cookův je mořský pták, který tráví čas na moři, avšak přilétá na břeh zahnízdit. Holocénní nálezy ukazuji, že se původně jednalo o ptáka široce rozšířeného napříč Novým Zélandem a kdysi hnízdil v kopcovitých zalesněných oblastech do nadmořských výšek 1000 m ve vzdálenostech 20–30 km od břehu.^[4] S osídlením Nového Zélandu lidmi však bylo na tyto ostrovy dovlečeno množství invazivních druhů savců jako jsou krysy nebo lasicovité šelmy, které rychle vyhladily tyto vnitrozemské kolonie. Zachovány zůstaly pouze 3 kolonie, a sice na novozélandských ostrůvcích Whenua Hou (jižní cíp Jižního ostrova) a na Malém a Velkém bariérovém ostrově (severní cíp Severního ostrova).^[5]

Zdaleka největší populace se dnes nachází na Malém bariérovém ostrově (650 000 dospělých jedinců podle odhadu z roku 2007). Velký bariérový ostrov hostí pouze několik hnízdních párů, které patrně pochází z Malého barierového ostrova. Na Whenua Hou se v roce 2008 nacházelo kolem 15 000 dospělců. Celkový počet dospělých buřňáků Cookových se tak odhaduje na něco kolem 670 000.^[6][5]

Mezi populacemi z Malého bariérového ostrova a Whenua Hou panují významné ekologické i morfologické rozdíly. Např. ptáci z Whenua Hou zahnizďují o měsíc později než ti z Malého bariérového ostrova a jsou také těžší.^[4] Podrobné terénní a genetické výzkumy z 21. století navíc ukázaly, že obě populace se liší i ekologicky a v zimní, disperzní fázi se mezi sebou nemísí.^[7][8] V roce 2020 bylo proto navrženo, aby tyto populace byly považovány za samostatné poddruhy, a sice:^[9][10]

• Pterodroma cookii cookii (Malý bariérový ostrov)
• Pterodroma cookii orientalis (Whenua Hou)

V rámci ochranných opatření druhu došlo k translokaci menší části populace buřňáků Cookových na pevninu.^[5] Např. v pohoří Maungaharuru v Hawke's Bay byly počátkem desátých let 21. stoletý vypuštěny stovky jedinců z Malého bariérového ostrova. V roce 2018 se ptáci začali pomalu vracet a zahnizďovat.^[11][12]

Jedná se o malého buřňáka s délkou těla kolem 25–30 cm, rozpětím křídel kolem 65 cm a váhou kolem 190 g.^[3] Zatímco svrchní strana těla je převážně šedohnědá, spodina je bílá. Křídla jsou dlouhá, tenká a zašpičatělá, přes svrchní stranu se táhne tmavý vzor ve tvaru písmene M. Spodní strana křídel je převážně bílá, v ohbí křídla se nachází tmavší skvrna, ze které se vine krátká linka směřující ke špičce křídla a další směrem k tělu. Ocas je v letu zašpičatělý. Tmavý zobák je dlouhý 25–30 mm. Nohy jsou šedomodré, báze blán jsou nažloutlé a prsty a konce blán jsou tmavé. Přes tmavé oči jsou umístěny tmavé skvrny.^[13][5]

Na hnízdištích jsou buřňáci aktivní hlavně v noci; vrací se tam asi hodinu po západu slunce za ohlušujícího křiku.^[5] V hnízdních kolonií vydávají časté, hlasité trojslabičné kek-kek-kek.^[14] K největším aktivitám dochází během bouřkových velmi tmavých nocí.^[5] Živí se malými korýši, desetiramenatci a rybkami, které sbírá z hladiny moře, avšak dokáže se i potápět až do hloubek k 28 metrům.^[14] Podobně jako řada jiných trubkonosých, i buřňáci Cookovi sbírají potravu stovky až tisíce kilometrů daleko od svých hnízdišť.^[5]

Buřňáci Cookovi hnízdí v koloniích na strmých svazích zarostlých původními lesy. Původně hnízdili hlavně v kopcovitých oblastech do 1000 m n. m. do 30 km od moře, dnešní ostrovní populace jsou však soustředěny v nižších nadmořských výškách.^[6][14] K zahnízdění na Malém bariérovém ostrově dochází od září do dubna, na Whenua Hou je toto období posunuto o měsíc dopředu.^[4] Kolonie buřňáků Cookových na Malém bariérovém ostrově se volně mísí s buřňáky Parkinsonovými.^[14]

Buřňáci Cookovi si hloubí nory v lesní podlážce, často mezi kořeny stromů. Nory bývají 1–5 m hluboké. Samice klade pouze jedno bílé vejce o rozměrech 53×39 mm a váze kolem 43 g.^[14] Partneři se střídají v inkubaci a zatímco jeden z partnerů inkubuje, druhý shání potravu na moři. První „směnu“ si bere na starost samice, načež ji střídá samec. Tyto směny trvají v průměru 14 dní a mohou trvat i kolem 4 týdnů.^[15] Inkubace trvá kolem 47 dní.^[14] Mláďata se osamostatňují za cca 87 dnů.^[4]

V minulosti populace druhu značně utrpěla introdukcí savčích predátorů, kteří vyhladili populace na hlavních ostrovech. V době přítomnosti krys na Malém bariérovém ostrově tito hlodavci sežrali až 90 % vajec a mláďat.^[5] V roce 2006 byly krysy na tomto ostrově vyhubeny a hnízdní úspěšnost buřňáků Cookových narostla z 5 % na 70 %.^[6] Podobně buřňákům Cookovým pomohlo i odstranění divoce žijících koček z Malého bariérového ostrova či odstranění chřástalů wek z Whenua Hou v 80. letech 20. století. Ještě počátkem 20. století se na Whenua Hou nacházelo kolem 200 000 párů buřňáků Cookových, avšak predace vajec krysami a chřástaly wekami snížila populaci buřňáků na méně než 100 párů. Po odstranění chřástalů a krys dochází k postupnému obnovení populačních stavů.^[14]

Mezinárodní svaz ochrany přírody ve své zprávě o stavu populace z roku 2018 uvádí, že je populace na vzestupu, přesto druh hodnotí jako zranitelný. Důvodem je hlavně vysoká citlivost druhu na přítomnost predátorů. Vzhledem k tomu, že řada z těchto predátorů umí přeplavat i poměrně velké vodní plochy, jsou ptačí kolonie buřňáků Cookových pod neutuchající hrozbou. Na Velkém bariérovém ostrově se stále nachází zdivočelé kočky, chřástalové weky i krysy (obecné i ostrovní), které silně ohrožují zdejší populaci, nicméně početně tato populace představuje jen malý zlomek z celkové populace.^[6]

• HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
• MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
• Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu buřňák Cookův na Wikimedia Commons
• Taxon Pterodroma cookii ve Wikidruzích
• Buřňák Cookův v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)