Buštěhradská dráha

Buštěhradská dráha
Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Základní údaje
Datum založení	1852
Datum zániku	1923
Adresa sídla	Praha, Česko (Budova Ředitelství Buštěhradské dráhy)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buštěhradská dráha (BD; v dobových pramenech spíše B.E.B. z německého Buschtěhrader Eisenbahn) bylo obecné označení privátní železniční společnosti, která v letech 1855–1922 provozovala tratě v severozápadních Čechách spojující Kladensko, později i Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou. Označení „buštěhradská dráha“ se nadále používá pro její hlavní trať Praha – Kladno – Rakovník (moderním číslováním 120).

Historie

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit koněspřežnou dráhu ze 30. let výkonnějším dopravním prostředkem. V roce 1852 tak byla založena Buštěhradská železniční společnost (německy Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft) a od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Jedním ze zakladatelů byl i známý podnikatel Vojtěch Lanna.^[1] V buštěhradském zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku byvšího císaře Ferdinanda, a proto se někdy usuzuje, že to bylo důvodem pojmenování dráhy jako Buštěhradská. Kladno však bylo v té době malé městečko, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.^[2]

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855, úsek Staré Kladno – Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 kilometrů. V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha–Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes stanice Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka–Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben, 11. ledna 1867 následovala osmdesátiletá^[3] koncese pro zbylý úsek Vejhybka–Lány (dnešní stanice Stochov), do níž byly zahrnuty i dosavadní úseky. Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně Buštěhradská dráha rozvinula své trati do celé oblasti. (Na toto rozšíření byla vydána koncese 1. července 1868 s platností 90 let.)^[4] 4. února 1871 byl zahájen provoz na 83,8 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla BEB vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou drahou.

V letech 1871–1872 vznikla podle návrhu architekta Vojtěcha Ig. Ullmanna výstavná správní budova v tehdejší Bredovské ulici na Novém Městě (Politických vězňů čp. 1531/9, po roce 1989 sídlo KSČM).^[5]

3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov–Hostivice přes známé hlubočepské viadukty (moderní trať 122). Tím získala Buštěhradská dráha nové spojení s Prahou na průmyslový Smíchov, navíc sklonově příznivější než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorní zastávky Praha-Smíchov severní nástupiště.^[6]

Dne 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 kilometrů dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov – Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu.^[7] Dne 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov–Kadaň–Prunéřov.

Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla největší délky 465 kilometrů.

Již před první světovou válkou se uvažovalo o zestátnění Buštěhradské dráhy. V roce 1918 vzniklé Československo zestátňování drah upřednostňovalo, a zákon ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské železnice státem č. 124/1923 Sb. tak s účinností již od 1. ledna 1923 vykoupil „veškeré movité i nemovité jmění akciové společnosti Buštěhradská železnice („Ausschliessend priv. Buschtěhrader Eisenbahn“)“ za 34,4 miliónu Kč a úhradu závazků^[8] (prioritní obligace 4% v objemu 104,76 mil. Kč).^[9] Byla začleněna do ČSD^[10] stejně jako další soukromé tratě zestátněné v téže době. Hlavním důvodem, proč Buštěhradská dráha koncem ledna 1923 požádala o zestátnění, byly finanční problémy po válce. V letech 1921 a 1922 její hospodaření skončilo schodkem 32,8 miliónů korun.^[11][9]

Vozidla

Na konci roku 1922 Buštěhradská dráha provozovala 254 lokomotiv, 226 tendrů, 330 osobních a 8366 nákladních vozů a 25 sněhových pluhů.^[11] Z lokomotiv společnosti se zachovaly tři ve sbírkách Národního technického muzea – lokomotiva Kladno z roku 1855 jako nejstarší dochovaná lokomotiva v Čechách tvoří součást expozice v hlavní hale muzea; bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stroj 300.619 je také zapůjčen do Lužné.^[12]

Parní lokomotivy BD

Řada	Číslo	Uspořádání	Rok výroby	Výrobce	řada ČSD	Obrázek
I	101–105	C2' n2t	1855–1861	Lokomotivfabrik der StEG
Ia	401–422	C n2t	1890–1906	Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF	300.601–623	(c) Dezidor, CC BY 3.0
II	106–112	C n2	1863–1868	Lokomotivfabrik der StEG
III	113–170	C n2	1870–1873	Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf	322.201–254
IIIa	180–277	C n2	1887–1907	Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG	324.301–396	(c) Dezidor, CC BY 3.0
IV	201–203 (do r. 1887) 301–306	D n2	1884, 1890	Wiener Neustadt	412.001–006
IVa	351–355	D n2	1909	BMMF	413.101–105
V	1–20	1B n2	1870–1872	Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz	232.201–220
Va	501–506	1'E1' n2t	1918	BMMF	524.101–106
VI	81–84	1B n2	1873	Kessler/Karlsruhe
VII	90–96	2'B n2	1887–1897	Wiener Neustadt	253.301–307
VIII	51–73	2'C n2	1898–1914	Lokomotivfabrik der StEG	354.425–447

Tratě BD

Tratě provozované BD

• Místní dráha Vojkovice – Kyselka (zprovozněna 1. února 1895)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.

Literatura

• Jiří Ryvola, Zdeněk Pospíšil: Buštěhradka, Radix 2005, ISBN 80-86031-62-4
• Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [disertační práce na pražské univerzitě]. 87 stran. Katalogizační lístek Rakouské národní knihovny, záznam v Německé národní bibliografii
• Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Související články

• Železniční muzeum Lužná u Rakovníka
• Železniční trať Praha – Lužná u Rakovníka – Chomutov/Rakovník
• Historie železniční dopravy v Česku
• Ajznbonský tovaryš

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buštěhradská dráha na Wikimedia Commons
• Buštěhradská dráha
• Komotauer Hauptbahnhof
• Reichsgesetzblatt Nr. 16 aus 1867 (Seiten 29ff): „Koncesní listina z 11. ledna 1867“ pro stavbu tratí „Prag–Wejhybka“ a „Kladno–Kralup“
• Reichsgesetzblatt Nr. 138 aus 1869 (Seiten 399ff): „Koncesní listina z 1. července 1868“ pro stavbu trati „Prag (Smichow)–Saaz–Kommotau–Weipert–königlich sächsische Gränze“
• Reichsgesetzblatt Nr. 43 aus 1874 (Seiten 79ff): „Koncesní listina z 30. října 1874“ pro stavbu trati „Falkenau–böhmisch-sächsische Gränze bei Graßlitz“
• Česká severo-západní dráha : Spolek pro prodej uhlí a Buštěhradská dráha. Praha: vl.n., 1868. Dostupné online. 
• Seznam lokomotiv Buštěhradské dráhy (německy)
• C. k. hlavní celní úřad Český svět, 31.1.1913