Bubenská nádražní vodárna

Bubenská nádražní vodárna
Poloha
AdresaPraha-Holešovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°6′7,59″ s. š., 14°26′29,08″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky101151 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bubenská nádražní vodárna stojí v Praze-Holešovicích v oblasti bývalé vsi Bubny na adrese Argentinská. Je chráněna jako kulturní památka České republiky[1] a je na seznamu ohrožených kulturních památek.[2]

Historie

Železniční vodárna byla součástí rozsáhlého dílenského komplexu nádraží Praha-Bubny postaveného v letech 1870–1873. Výstavbu řídil Karl von Ruppert, architekty byli Wilhelm von Flattich a Karl Schumann.[3] Budova sloužila k vodnímu zásobování dílen. V roce 2004 Ministerstvo kultury České republiky vodárnu prohlásilo za kulturní památku ČR.[4] V roce 2017 byla provedena oprava střechy.[5]

Popis

Vodárna je zděná patrová budova postavena podle typizovaného plánu vytvořeného v letech 1869–1870 architektem Karlem Schumannem a inženýrem Karlem von Ruppertem, jaké je možné vidět na nádraží v Hrušovanech nad Jevišovkou. Ovšem vodárna v Bubnech nemá křídla.[6][7] Fasáda je provedena v kombinaci ploch bílé omítky a ploch červeného režného zdiva. Nároží zdobí pilastry, ve štítu jsou kulatá okna v šambránách a je zdoben zubořezem, nad okny jsou suprafenestry, v přízemí nad okny jsou také kulatá okna v šambránách. Vodárna má sedlovou střechu s komíny v nárožích.[8][6]

Uvnitř budovy jsou dvě nýtované nádrže o objemu 240 m³ nesené cihlovými oblouky po obvodu nádrže.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-02-26]. Identifikátor záznamu 120734 : Vodárna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Seznam ohrožených nemovitých památek. www.npu.cz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Nádraží, depo a dílny Společnosti státní dráhy. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ ULBRICHOVÁ, Petra. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. 2004-09-01 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vodárna nádraží Praha - Bubny | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dĕdictví severní státní dráhy. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracovištĕ v Ostravĕ, 2016. 271 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-91-2, ISBN 80-85034-91-3. OCLC 1010898392 S. 95–97, 216–217. 
  7. ↑ BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky = Northwards from Vienna : two key railway lines in the Czech Republic. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-97-4, ISBN 80-85034-97-2. OCLC 1112109378 S. 50. 
  8. ↑ vodárna - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“