Bublák a niva Plesné

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Bublák a niva Plesné
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Pohled na mofetu Bublák západně od Vackovce
Pohled na mofetu Bublák západně od Vackovce
Základní informace
Vyhlášení15. dubna 2017[1]
VyhlásilMinisterstvo životního prostředí[2]
Nadm. výška430–450 m n. m.
Rozloha144,79 ha[3][4]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresCheb
UmístěníHartoušov, Vackovec, Milhostov
Souřadnice50°8′36,55″ s. š., 12°27′13,49″ v. d.
Bublák a niva Plesné
Bublák a niva Plesné
Další informace
Kód6130
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Bublák a niva Plesné je národní přírodní památka v okrese Cheb v Karlovarském kraji, vyhlášená v roce 2017. Předmětem ochrany jsou přírodní útvary mokřadního charakteru, biotop ohrožených druhů rostlin a živočichů. Předmětem ochrany jsou rovněž výskyty mofet, přírodních vývěrů oxidu uhličitého.[2] Mofety Bublák jsou geologickou lokalitou Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.[5]

Péčí o území je pověřena správa CHKO Slavkovský les.[1]

Historie

Vyhlášení chráněného území předcházela registrace menšího významného krajinného prvku s názvem Hartoušovské mofety chebskou radnicí v roce 2010.[6] Předmětem ochrany však bylo pouze mofetové pole v okolí říčky Plesné západně od Hartoušova. Mofety jsou ve střední Evropě ojedinělým a pozoruhodným jevem. Společně s dalšími mofetovými poli v blízkém okolí, např. NPR Soos, představuje lokalita jedno z největších území s výskytem mofet.[7] Na základě nových poznatků o nadregionálním významu geologických jevů, které jsou v rámci střední Evropy unikátní, zveřejnilo 24. března 2014 Ministerstvo životního prostředí na portálu veřejné správy návrh na vyhlášení Hartoušovských mofet a mofet Bublák jako novou národní přírodní památku s názvem Bublák a niva Plesné.[8] Chráněné území bylo rozšířeno směrem na sever.[9] Zároveň byl rozšířen předmět ochrany o ohrožené druhy rostlin a živočichů.[1]

Přírodní poměry

Území NPP se nachází v severovýchodní části Chebské pánve v mělké říční nivě Plesné mezi Milhostovem a Hartoušovem. V podloží holocénních náplavů údolní nivy jsou sedimenty svrchního písčito-jílovitého cyprisového souvrství Chebské pánve. Místy náplavy chybí a na povrch vystupují jílovce cyprisového souvrství. V roce 1958 zde byl realizován průzkumný vrt, který prokázal velký přítok rozpuštěného i volného CO2. Množství plynné fáze mnohonásobně převyšuje množství podzemní vody, kterou plyn vytlačuje z hlubších obzorů. Z důvodu vysokého množství oxidu uhličitého je jeho obsah nesnadno měřitelný. Při silně bouřlivém oddělování plynné fáze dochází k jeho intenzivnímu bouřlivému uvolňování. Z nepřesných měření byl stanoven obsah volného oxidu uhličitého na 2000 až 2500 mg/l. Analýzy prováděl Výzkumný ústav balneologický z Mariánských Lázních ve spolupráci s Výzkumným institutem pro balneologii z Bad Elsteru (Sasko).[10]

Z geologického podloží podél tzv. Hrzínského zlomu v Oherském riftu proudí do mofet z hloubek desítek kilometrů plyn, který je tvořen téměř čistým oxidem uhličitým (99,5 %). Zbytek tvoří dusík, kyslík a methan. V neobvykle vysoké koncentraci (1,8 až 4 ‰) se v plynu vyskytují izotopy helia 3He a 4He, které se jinak na zemi vyskytují velice vzácně. To svědčí o tom, že plyny vystupují z velkých hloubek.[11] Výrony plynů v mofetách vydávají charakteristický silný zvuk, jakoby voda v mofetách vařila. Teplota vody je však nízká, nedosahuje ani 10 °C. V případě vysokého průtoku dochází k prudkému vytlačení sloupce vody k povrchu, čímž vzniká miniaturní gejzír. Při hledání vývěrů se dá spolehnout na sluch, mofety hlasitě bublají. Geologové se domnívají, že plyny unikají přímo z plastické astenosféry ve svrchním zemském plášti podél hranic geotektonických zlomů a procházejí oslabenými zónami v zemské kůře.[12]

Flóra a fauna

Z ohrožených druhů rostlin se v chráněném území vyskytují hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).[1] Z dalších vzácnějších druhů zde roste prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).[13]

Z ohrožených druhů živočichů zde žijí bobr evropský (Castor fiber), mihule potoční (Lampetra planeri) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus).[1] Rákosové porosty poskytují prostor pro hnízdění motáka pochopa (Circus aeruginosus) a jeřába popelavého (Grus grus).[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e NPP Bublák a niva Plesné [online]. AOPK ČR [cit. 2017-08-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Vyhláška č. 105/2017 Sb., Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Bublák a niva Plesné a stanovení jejích bližších ochranných podmínek. In: Sbírka zákonů. 2017. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  3. ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  4. ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  5. ↑ TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 3. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Geologické zajímavosti – Ašsko a Chebsko, s. 11–12. 
  6. ↑ Hartoušovské mofety. Radniční listy města Cheb. Srpen 2011, s. 11. 
  7. ↑ BROŽ, Karel. Přírodní zajímavosti Chebska – mofety. Františkolázeňské listy [online]. Srpen 2011 [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Povinně zveřejněná informace č. 16058/ENV/14, NPR Bublák a niva Plesné - návrh na vyhlášení. [cit. 2015-05-20]. Dostupné online. Archivováno 24. 8. 2017 na Wayback Machine.
  9. ↑ Příloha č. 3 vyhlášky 105/2017 Sb.
  10. ↑ KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. S. 102 – 105. 
  11. ↑ SASSMANNSHAUSEN, Frank. Vegetationsökologische Charakterisierung terrestrischer Mofettenstandorte am Beispiel des west-tschechischen Plesná-Tals (česky:Vegetačně ekologická charakteristika terestické mofetové lokality na příkladu údolí Plesné v západních Čechách. Braunschweig, 2010. dizertační práce. Universität Duisburg-Essen. . Dostupné online. (DE) Archivováno 3. 11. 2018 na Wayback Machine.
  12. ↑ Bublák [online]. národní geopark Egeria [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b JISKRA, Petr. Nová národní přírodní památka Bublák a niva Plesné. Časopis Arnika. 2017, čís. 1, s. 8–10. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Green pog.svg
Shiny green button/marker widget.
Mofety Bublák (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Mofety Bublák u Vackovce, okres Cheb