Bublinatka

Bublinatka
Nákres bublinatky prostřední
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rod	bublinatka (Utricularia) L., 1753
Podrody
Bivalvaria Polypompholyx Utricularia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka (Utricularia) je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin,^[1] čítá 214 druhů a je rozšířen ve všech klimatických pásmech od Antarktidy po tropy s výjimkou nejsušších oblastí a mnoha ostrovů. Většina druhů se vyskytuje v Jižní Americe. Jméno tohoto velmi přizpůsobivého rodu je odvozeno od malých patiček (o průměru 0,2–12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Zastoupení rodu ve volné přírodě, zejména v bažinatých oblastech, klesá v důsledku znečištění a ztráty původního prostředí.^{[L 1]}

Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí.

Synonyma

Tetralobus A. DC.

Výskyt v Česku

V ČR se přirozeně vyskytují tyto bublinatky, všechny jsou vodní rostliny.^[2]

• Utricularia bremii (bublinatka vícekvětá)
• Utricularia australis (bublinatka jižní)
• Utricularia vulgaris (bublinatka obecná)
• Utricularia minor (bublinatka menší)
• Utricularia intermedia (bublinatka prostřední)
• Utricularia ochroleuca (bublinatka bledožlutá)
• Utricularia stygia

Popis

Jsou to vodní, bažinaté či terestrické rostliny, mimo území České republiky i epifytické rostliny. byliny, Vytrvalé nebo jednoleté byliny.

Stonek a kořeny

Prýty plovoucí při povrchu vodní hladiny (u vodních druhů), jsou bez kořenů nebo vytvářejí jen rhizoidy. K uchycení v půdním prostředí mají některé druhy speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky, pronikající do bahnitého substrátu. Prýty jsou většinou větvené. Na koncích větví se u druhů mírného pásu na zimu vytvářejí kulovité, 1–20 mm dlouhé zimní pupeny (turiony), které se oddělují se od umírajícího prýtu a přezimují u dna.

V případě nedostatku kyslíku a oxidu uhličitého v přehřáté vodě se vytvářejí tzv. „dýchací prýty“ – vynořené, tenké, 2–20 cm dlouhé k hladině stočené útvary s 5–16 podlouhle vejčitými, 1–2,5 mm dlouhými šupinovitými listy.^{[L 2]}

Listy

Listy jsou střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité pouze v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené +,- přisedlými, vakovitými, v ústí brvitými lapacími měchýřky.^{[L 2]}

Lapací měchýřky

Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5–4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů. V lapacím měchýřku je podtlak a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz, nebo jeho larva) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlak vsákne kapku vody i s živočichem do měchýřku. Víčko se opět přiklopí, a proto oběť nemůže uniknout. Tento proces trvá pouze zlomek sekundy. Botanik Větvička v rozhlasovém pořadu použil příměr, že otevření a uzavření víčka je rychlejší než uzávěrka fotoaparátu (rychlost uzávěru pasti bublinatky je 1/160 s, běžná spoušť fotoaparátu 1/150 s). Průměrný exemplář může mít až 7000 lapacích měchýřků.^{[L 3][L 2]}

Někteří autoři uvádějí, že se měchýřky vyvinuly v obydlí pro mikroorganismy, které v nich žijí a pomáhají trávit kořist.^{[L 1]} Jiní říkají že si bublinatka vytváří vlastní trávicí žlázky, na vnitřních stranách lapacích měchýřků a těmi tráví kořist.^{[L 2]}

Květy

Jsou primárně pěti četné, nápadité, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, vyrůstajících nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich.

Kalich je vytrvávající, dvoupyský (podrod Utricularia), nebo čtyřpyský (podrod Polypompholix se třemi druhy v Austrálii), téměř až k bázi členěný, horní pysk je srostlý ze dvou lístků, dolní ze tří lístků.

Koruna je dvoupyská, ostrouhatá. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený. Dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní. Bývá dvou až tří laločnatý nebo celistvý, většinou se zřetelně vyklenutým, někdy dvojdílným patrem, uzavírajícím ústí koruny.

Tyčinky má dvě, nitky jsou tlusté a krátké, přirůstající k bázi koruny mezi květní stopkou a ostruhou s krátkými obloukovitými, sekundárně sloučenými jednopouzdrovitými prašníky.

Blizna je téměř přisedlá nestejně dvoulaločná, dolní lalok je větší a delší než sotva patrný horní lalok.^{[L 2]}

Plod

Plodem je tobolka se dvěma chlopněmi. Semena jsou četná, malá, často křídlatá, nebo s chlupy.^{[L 2]}

Stanoviště

Vyhledávají mělké břehy, laguny jezer a vodních toků, stále vlhké mělké písčiny, kmeny stromů, mechovité skály a růžice broméliovitých rostlin. Rostou v plytké vodě, bažinách a v kyselém písčitém substrátu s různým podílem organického humusu. Někdy přečkávají období sucha podzemními stonky nebo hlízami či pomocí semen.^{[3][L 3]}

Vhodné podmínky

Druhy mírného pásma 7 °C – 28 °C, tropické druhy 10 °C – 35 °C, hlíznaté druhy 4 °C – 38 °C, severoamerické druhy 1 °C – 32 °C.^{[L 1]}

Ohrožení

Třináct druhů bublinatek je zapsáno v Červeném seznamu ohrožených druhů.

Využití

Akvaristika

U našich akvaristů a ve sbírkách tropických vodních a bažinatých rostlin se můžeme setkat s bublinatkou vedenou pod jménem Utricularia exoleta. Ve skutečnosti jde o Utricularia gibba, nejrozšířenější druh rodu, rozpadající se na dva poddruhy Utricularia gibba var. gibba, který ma květy 8–20 mm a ostruhu kratší nebo nepatrně delší než dolní pysk a Utricularia gibba var. exoleta, který má květy 4–8 mm a ostruhu zřetelně delší (až o 1/3) než dolní pysk koruny. Oba poddruhy rostou a kvetou při dobrém oslunění v mělké vodě nebo ve spleti plovoucích vodních rostlin, nebo jako bahenní rostliny. V našich vodách v přírodě obvykle nepřezimují, vyskytují však v termálních vodách na Slovensku (Bojnice) a v Maďarsku (Hévíz).^{[L 2]}

Léčitelství

Dříve byly bublinatky v lidovém léčitelství používány na rány a otoky pod jménem Herba lentibulariae'. Také je uváděna jako diuretikum.^[4]

Milovníci masožravých rostlin

Preferují pro pěstování barevně kvetoucí druhy. Lehce se pěstují a množí. Hodí se k osazování pokojových vitrín, ale i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.^[5]

Škodlivost

V rybníkářství se dosud traduje, že bublinatky (obecná a jižní) jsou škůdci rybího plůdku. Tato podezření jsou však prokazatelně nesprávná, neboť ústí pastí je příliš úzké k nasátí plůdku.^{[L 2]}

Dělení

Podrody

• podrod Bivalvaria Kurz
• podrod Polypompholyx (Lehm.) P.Taylor 1986
• podrod Utricularia Kamiénski 1891

Zástupci

(c) I, Andrew.Chang, CC BY 2.5

(c) I, Andrew.Chang, CC BY 3.0

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bublinatka na Wikimedia Commons
• Galerie bublinatka na Wikimedia Commons
• Taxon Utricularia ve Wikidruzích
• Encyklopedické heslo Utricularia v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• mrjs.iplace.cz Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine. – popis a pěstování různých skupin bublinatek
• masožravky.com (česky)
• naturfoto.cz – obrázky (česky)
• botanika.wendys.cz – charakteristika bublinatek (česky)
• biolib.cz – taxonomie
• seminární práce o bublinatkách na //lide.gymcheb.cz^{[nedostupný zdroj]} (česky)^{[nedostupný zdroj]}