Bublinatka obecná

Bublinatka obecná
Bublinatka obecná (Utricularia vulgaris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rod	bublinatka (Utricularia)
Binomické jméno
Utricularia vulgaris L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka obecná (Utricularia vulgaris) je hydrofyt a masožravá rostlina, druh z rozsáhlého rodu bublinatka (Utricularia). Je to největší bublinatka rostoucí v České republice.

Rozšířena je cirkumpolárně, roste téměř v celé Evropě, na západě Sibiře, na Kavkaze a ve střední a jihozápadní Asii. Vyrůstá také v severní i v tropické Africe a Severní Americe. Je to sladkovodní rostlina, obsazuje jezera, rybníky, příkopy, umělé kanály, slepá rameny a meandry pomalu tekoucích řek i rýžová pole. V České republice se vyskytuje jen vzácně, ve stojatých vodách termofytika, slatinných tůních a rákosinách mezotrofních rybníků. Vyžaduje striktně tvrdou vodu a střední až vyšší pH, je poměrně teplomilná.^[2][3][4][5]

Vytrvalá vodní rostlina která je zcela bez kořenů a ve vodě splývá. Její křehké, stejnotvaré lodyhy dosahující na konci léta ve středoevropských poměrech délky 1,5 m (maximálně až 2,5 m) a jsou silné asi 1 mm. Rozvětvuje se v hustě listnaté větve rozložené růžicovitě. Pod vodu ponořené zelené listy jsou 2 až 6krát zpeřeně dělené v nitkovité úkrojky, ty jsou po obvodě porostlé nevýraznými papilárami s jednobuněčnými chlupy které rostlinu chrání, např. proti vodním býložravým plžům. Roztřepené listy zajišťují větší styčnou plochu rostliny s vodou z které čerpá živiny.

Na horní straně některých listů vyrůstají na kratičkých stopkách četné vejčité lapací měchýřky různých velikostí, 1 až 5 mm široké, bývá jich asi 200 na 10 cm délky lodyhy. Jsou uzpůsobeny na chytání drobných vodních živočichů, zejména buchanek, lasturnatek a zvláště perlooček. Bývají běžně naplněny vodou, před obdobím květu se však plní vzduchem a vyzvedávají rostlinu, dosud hluboko ponořenou, k hladině. Ve vodách s malým obsahem kyslíku a oxidu uhličitého mohou pro zvýšení příjmu těchto životně důležitých látek vyrůstat z hlavní lodyhy kolmo vzhůru ještě dýchací lodyhy vystupující několik centimetrů nad hladinu, na koncích jsou šupinovitě olistěné a mají dýchací průduchy.

Po vyplavání bublinatky z hlubších vrstev vyrostou ze starších lodyh nad hladinu rozvětvené květonosné stvoly porostlé vejčitými, hnědými šupinami a zakončené asi 10 až 30 cm vysokým chudým hroznem květů velikých asi 2 cm. Někdy jsou lodyhy na mělčinách podpírány rhizoidy, tj. rozvětvenými větvičkami rostoucími šikmo dolů ze spodní části vřetene květenství. Květy vyrůstají na krátkých stopkách z paždí šupin které nahrazují listeny. Oboupohlavný květ je tvořen hluboce dvoudílným červenohnědým kalichem a žlutou dvoupyskou šklebivou korunou s kratším, horním okrouhle vejčitým pyskem. Dolní větší, trojlaločný pysk má nazpět ohnuté okraje a dvoulaločné, vypuklé patro oranžově pruhované. Na spodním pysku je kuželovitá ostruha.

Ve květu jsou dvě tyčinky, ale prašníky obou jsou spolu srostlé. Ze svrchního semeníku vystupuje čnělka s bliznou se dvěma nestejně velkými laloky. Opylení prvotně zajišťuje létající hmyz; pokud však k tomuto nedojde, skloní se větší lalok blizny k prašníkům a opylí se vlastním pylem. Květy vykvétají v červnu až září. Po odkvětu se lapací měchýřky opět naplní vodou a bublinatka klesá hlouběji do vody.^[2][3][6][7]

Po dozrání plodů, kulovitých tobolek, se tyto otevřou a semena vypadají do bahna. Příští rok na jaře ze semínka vyklíčí mladá rostlinka s růžici šídlovitých listů, ze které vyroste lodyha s listy.

V našich klimatických podmínkách se však bublinatka obecná rozmnožuje hlavně vegetativně. Nejčastěji je to v průběhu vegetačního období odlomením části křehké lodyhy, úlomek se začne větvit a vzniká nová lodyha, rostlina. S příchodem chladného počasí se na konci silných lodyh vytváří zvláštní orgán turion (vrcholový pupen), který po odumření lodyhy s ní klesne ke dnu. Po prodělaném období chladu se turion s příchodem oteplení na jaře příštího roku od zbytku lodyhy uvolní a vyplave ke hladině, tam z něho vyroste nová rostlina která je vlastně pokračováním původní. Protože je turion lepkavý, přichytí se občas na peří vodních ptáků a je takto roznášen do vzdálenějších míst.^[3][6]

Tato rostlina v poslední době z území ČR téměř vymizela, je to způsobeno hlavbě vlivem eutrofizace vod, svodem odpadních vod a chovem ryb, vysušováním i zarůstáním jejich stanovišť. V současnosti roste jen na několika málo lokalitách, snad jen na dvou ve Středních Čechách (Kozly a Hrabanov) a u Hajské v jižních Čechách. Proto byla bublinatka obecná vyhláškou č. 395/1992 Sb. vydanou Ministerstvem životního prostředí České republiky a v roce 2000 sestaveným „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky“ prohlášena za druh kriticky ohrožený.^[2][8][9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bublinatka obecná na Wikimedia Commons
• Galerie bublinatka obecná na Wikimedia Commons