Budeč (škola)

Budeč byl pokrokový soukromý vzdělávací ústav, který v letech 1839–1848 budoval Karel Slavoj Amerling (1807–1884).

Amerlingova Budeč

Odkaz přemyslovské Budče

Vyšší všeobecně vzdělávací školu Budeč založil Karel Slavoj Amerling v roce 1839. Názvem odkazoval na přemyslovské učiliště Budeč, kde se učil budoucí kníže Václav, současně název poukazoval na buditelství. Podle jeho představ byla původní Budeč slovanská a vzdělával se v ní nejen svatý Václav, ale i Libuše a Přemysl.[1]

Stavba budovy

Po získání příspěvků a půjček (které byly příčinou pozdějšího finančního krachu) především od představitelů šlechty, zakoupil Amerling 25. 4. 1841 pozemek v místech dnešního nároží pražských ulic Žitná[p 1] a V tůních.[p 2] Amerling se nastěhoval do zahradnické chalupy, která na pozemku stála a začal zde se svými přáteli hospodařit (pěstoval zeleninu). V opraveném domku se scházela tehdejší přední vlastenecká společnost, jako Pavel Josef Šafařík, Josef Václav Frič, Karel Havlíček Borovský a další. Po zajištění dalších prostředků formou darů a půjček byl základní kámen Budče položen 25. 6. 1842. Rozsáhlá třípatrová budova s věžičkou byla dokončena v říjnu 1842, pokračovalo její vybavování. Ještě před dokončením byla zahájena výuka řemeslníků, v plném rozsahu se výuka konala od jara 1843.[1]

Poslání a činnost Budče

V Budči se Amerling snažil o sloučení svých pedagogických představ s myšlenkami Komenského. Výuka postupovala od jednoduššího ke složitějšímu s prvky názornosti. Proto byla její součástí botanická zahrada, dílny, chemická laboratoř, nemocnice[p 3], tiskárna a knihovna a další prvky. Na financování náročného projektu se Amerling snažil zajistit soukromé příspěvky. Přesto se zadlužil a od roku 1843 do roku 1848 byla Budeč postupně rušena z politických a finančních důvodů[2].

Většinu žáků Budče tvořili posluchači učitelství a v nedělním vyučování starší učitelé, pro které byla doškolovacím zařízením. Navštěvovali ji však i osmi až devítiletí chlapci (po vyučování na německých školách).[1] Vyučovalo se ve všední den od 6 do 22 hodin, v neděli od 8 do 10 a od 16 do 18 hodin. Učení bylo zdarma, pouze za použití nástrojů a přístrojů se vybíral mírný příspěvek. Vše, co žák vyrobil, náleželo jemu.[3]

Mezi přední osobnosti Budče patřili kromě Amerlinga např. Bohuslava Rajská (1817–1852, druhá manželka Františka Ladislava Čelakovského), Šebestián Hněvkovský (1770–1847) či Josef Franta Šumavský (1796–1857).[1]

Jiné aktivity odkazující k Amerlingově Budči

„Ženská“ Budeč

Tímto názvem se označuje ženská škola, která působila v letech 1845–1850 pod vedením Františky (Svatavy) Amerlingové (1812–1887, manželka Karla Slavoje Amerlinga), Josefa Wenziga a dalších.[4] Do roku 1847 působila tato škola v Amerlingově Budči, po jejím zrušení působila samostatně v pražské Vodičkově ulici.

Na ni navázala škola pro ženy založená Spolkem Slovanek (později Výbor dam pro ženské vychování), který tvořily Honoratou Zapovou (1825–1856) spolu s Johanou Fričovou (1809–1849, manželka dr. Josefa Friče) a Františkou Amerlingovou v roce 1850; ta zanikla v roce 1870.[4][5]

Posel z Budče

Pod názvem Posel z Budče. Časopis pro učitele, vychovatele a vůbec přátele mládeže vycházelo v letech 1848–1897 periodikum, do kterého Karel Slavoj Amerling za svého života přispíval.[6]

Učitelská Budeč

Učitelská Budeč nebo Učitelská jednota Budeč byly učitelské spolky zakládané od 70. let 19. století v mnoha českých městech, podle jejichž názvů se rozlišovaly. Zprávy o jejich činnosti zveřejňovalo periodikum Beseda Učitelská[7]

Inspirace v literatuře

Zakladatelé Amerlingovy Budče inspirovali děj románu Vladimíra Macury (s fiktivním dějem a věrnými historickými reáliemi) Ten, který bude (část Informátor).[8]

Zajímavost

V budově bývalé Amerlingovy Budče se narodila spisovatelka Teréza Nováková (1853–1912).[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tehdy (do roku 1869) Žitnobranská. Jméno Žitná nesla dnešní Myslíkova ulice.
  2. ↑ Jedním z důvodů, které přispěly k zakoupení právě tohoto pozemku bylo, že se na něm nacházelo keltské pohřebiště a zázračná studánka.
  3. ↑ Amerling byl lékař a sám s dalšími lékaři v nemocnici působil.

Reference

  1. ↑ a b c d DĚD, Michael. Karel Slavoj Amerling a jeho vliv na Budeč. Praha, 2007. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Prokop. Dostupné online.
  2. ↑ Revue o speciální pedagogice, heslo MUDr. Amerling. www.specialni-pedagogika.cz [online]. [cit. 2017-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-07. 
  3. ↑ Beseda učitelská. 15. 7. 1886, s. 403. Dostupné online. 
  4. ↑ a b MALÍNSKÁ, Jana. České ženské hnutí v zápase o politické zrovnoprávnění žen. Praha, 2007. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Robert Kvaček. s. 39. Dostupné online.
  5. ↑ Honorata z Wisniowských Zapová. Lumír. 20. 3. 1892, s. 102–103. Dostupné online. 
  6. ↑ ÚČL AV ČR: Posel z Budče (digitalizovaná veze)
  7. ↑ např. Rejstřík/Kronika spolkův učitelských. Beseda Učitelská. 1872, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Databáze NK ČR, Vladimír Macura: Ten, který bude
  9. ↑ Teréza Nováková: Vlastní životopis z roku89. Zlatá Praha. 5/113-114, s. 50. Dostupné online. 

Literatura

Související články