Budislav (okres Svitavy)

Budislav
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Litomyšl
Obec s rozšířenou působností	Litomyšl (správní obvod)
Okres	Svitavy
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°48′5″ s. š., 16°10′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	508 (2024)[1]
Rozloha	8,06 km²[2]
Katastrální území	Budislav u Litomyšle
Nadmořská výška	520 m n. m.
PSČ	569 65
Počet domů	235 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Budislav 64 569 65 Budislav u Litomyšle obecbudislav@iol.cz
Starosta	Luboš Šplíchal
Oficiální web: www.obecbudislav.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Budislav
Další údaje
Kód obce	577910
Kód části obce	15440
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budislav (německy Budislau) je obec v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Žije zde 508^[1] obyvatel.

Budislav je rozlehlá vesnice na okraji Hornosvratecké vrchoviny s velkým podílem rekreačních objektů. Přímo v ní se nachází několik pískovcových útvarů (Velké a Malé Hradisko) navazujících na Toulovcovy a Městské maštale s pískovcovými skálami. Celá oblast je sdružena do Mikroregionu Toulovcovy maštale. V oblasti je síť značených cyklostezek.

Vesnice vznikla asi ve 13. století. Již samo jméno Budislav ukazuje na velmi starý původ, ještě z doby staroslovanské. Na místě vymýceného lesa byla založena vesnice s polnostmi. Spisovatel H. Jireček odvozuje jméno vesnice od Budislava - syna Miroslava z Popova Dolu, jenž byl podepsán na listině zvané „Hlava“ z roku 1226. „Hlava“ byl zvláštní útvar staročeského práva, náležející ke „společné poruce“. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1313. Toho roku držel vesnici Budislav Přebek z Vlkova, který ji dostal věnem.^[4]

Koncem 14. a začátkem 15. století patřila Budislav s blízkým Jarošovem, Mladočovem a Desnou zámožnému litomyšlskému měšťanovi Vavřinci Toulovcovi.

Po vydání tolerančního patentu roku 1781 císařem Josefem II. dosáhli evangelíci náboženské svobody. V důsledku toho roku 1806 založili budislavští evangelíci svůj hřbitov v „Na Klínku“.

Roku 1824 byla v Budislavi zásluhou rychtáře J. Holce povolena škola. Pro školu byla najata místnost v chalupě č. 32 a tam se učilo 10 let. Poté byla vystavěna v letech 1843–1844 v Budislavi působením děkana litomyšlského Františka Paula nová školní budova. V roce 1878 se v Budislavi začalo vyučovat ženským ručním pracím a v roce 1883 byla otevřena při zdejší škole třetí třída. V roce 1892 byla postavena první hasičská zbrojnice. K novému spolku se přihlásilo hned 50 členů. Také byl založen spolek divadelních ochotníků.

Po ukončení 1. světové války byly na jaře 1919 vysázeny dvě lípy svobody, které nesly jména Masaryk a Wilson. Dne 19. března 1919 byla v Budislavi založena Tělocvičná jednota Sokol. Roku 1935 zanikl poslední mlýn v Budislavi. Na jaře roku 1936 se utvořilo v Budislavi družstvo pro zřízení elektrizace. Příštího roku byla v části Budislavi zavedena elektřina, a v roce 1943 byla již po celé obci. V červnu 1939 byla Budislav uznána letoviskem.

Částí obce Budislav je Kamenné Sedliště. Historii doby pobělohorské v Kamenném Sedlišti a jeho okolí objasňují dochované životopisy exulantů, zvláště pak osob z rodiny mlynáře Ondřeje Pakosty. Ondřej Pakosta si v Kamenném Sedlišti koupil v roce 1694 nově postavený mlýn s pilou. Mlýn v roce 1719 od základu vyhořel, ale rodina jej postavila znovu. V roce 1734 byl tento mlýn uprchlému Vavřinci Pakostovi zkonfiskován a poté prodán Jiřímu Kysilkovi. V rekatolizovaných Čechách se Pakostův rod tajně přidržoval své původní a zakázané českobratrské víry. Po prozrazení byl např. Vavřinec uvězněn, zbičován, odsouzen k nuceným pracím (přikován „ke káře“), poslán na vojnu, byly mu odebrány děti; uvězněn byl také jeho bratr Jiřík a těhotná Magdalena – té byla po porodu novorozená holčička odebrána... Dorota Pakostová odešla do exilu v červnu 1733, brzy po ní odešla její sestra Lidmila, Jiřík s rodinou uprchli 24. 3. 1734 (utíkalo se i z Budislavi, např. Kateřina Měkotová)... Exulanti ze Sedliště se uchýlili do saského Karlova (Grabiszyce Średnie), odtud odešli hromadně a v závěru svého putování došli do Berlína a vznikajícího Českého Rixdorfu. V Českém Rixdorfu se ve farním archivu bratrského sboru zachovala část jejich životopisů.^[5][6] Teréza Nováková se v předmluvě knihy o Janu Jílkovi zmiňuje i tom, že na hřbitůvku v Rixdorfu nalezla „desku zmučeného Vavřince Pakosty z Kamenných Sedlišť, jenž zemřel 16. ledna 1763“.^[7]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. ledna 1997.^[10]

• Kostel Boží lásky, moderní stavba na půdorysu srdce, dokončen 2005
• Hrob sovětských vojáků, uprostřed vesnice
• Myslivna s pamětní deskou Terézy Novákové
• Toulovcova rozhledna na Jarošovském kopci
• Několik původních roubených stavení
• Dům bratří Čapků

• Daniel Pakosta, exulant z Kamenného Sedliště (1726–1762), svěřenec kazatele Ondřeje Machera. Od června 1755 byl prvním českým luterským kazatelem v Berlíně.^[5]

• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
  Základní škola
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
  Dům čp. 33
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
  Památník obětem obou válek
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
  Hasičská zbrojnice

• Od Trstěnické stezky, ročník VIII.(1928-29), číslo 4., s. 50: Sklárna na Posekanci
• Gustav Adolf Skalský: Z dějin české emigrace XVIII. století. Chotěboř 1911, s. 308–309

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Budislav na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Budislav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Prezentace obce
• Mikroregion Toulovcovy maštale
• Sklárna Marienwald