Budníček menší

Jak číst taxoboxBudníček menší
alternativní popis obrázku chybí
Budníček menší
Zpěv budníčka menšího
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďSylvioidea
Čeleďbudníčkovití (Phylloscopidae)
Rodbudníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus collybita
(Viellot, 1817)
Mapka s rozšířením 1) Hnízdní oblasti 2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců 3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování 4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci 5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Mapka s rozšířením
1) Hnízdní oblasti
2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců
3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování
4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci
5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Mapka s rozšířením
1) Hnízdní oblasti
2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců
3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování
4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci
5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček menší (Phylloscopus collybita) je malý druh pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie

Rozlišuje se celkem 6 poddruhů. Dříve byli mezi nimi uváděni i budníček iberský (Phylloscopus ibericus), b. kanárský (P. canariensis) a b. černonohý (P. sindianus), v současnosti jsou však považováni za samostatné druhy.[2][3]

  • Phylloscopus collybita collybita (Vieillot, 1817) – severozápadní Afrika, západní Evropa včetně Britských ostrovů, Dánsko, jižní Švédsko a dále střední Evropa východně do Běloruska
  • Phylloscopus collybita abietinus (Nilsson, 1819) – střední Skandinávie a severovýchodní Rusko po Pečoru, na jihu do středního Německa, Polska a k Černému moři
  • Phylloscopus collybita tristis (Blyth , 1843) – Rusko východně od Pečory
  • Phylloscopus collybita brevirostris (Strickland, 1837) – Turecko
  • Phylloscopus collybita cacasicus (Loskot, 1991) – Kavkaz
  • Phylloscopus collybita menzbieri (Shestoperov, 1937) – severní Írán

Popis

Velmi malý pták dorůstající sotva 10–12 cm. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 7–8 g, samice mezi 6–7 g. Svrchu je jednolitě hnědozelený a zespodu špinavě bílý se žlutavým nebo béžovým odstínem na hrdle a hrudi.

V porovnání s podobným budníčkem větším (Phylloscopus trochilus) je o něco menší a celkově tmavší. Liší se tmavýma nohama, tenkým tmavým zobákem, většinou krátkým a nevýrazným nadočním proužkem a krátkým přesahem ručních letek.[4]

Hlas

Vábí hvízdavým „hvít“, zjara se ozývá také tlumeným „trrt–trrt“. Zpěv je tvořen několikrát opakovaným „cilp–calp“.[2][4]

Rozšíření

Hnízdní areál budníčka menšího sahá od západní Evropy východně po Kolymu na Sibiři, s izolovanými populacemi v severozápadní Africe, Turecku a Íránu. Je převážně tažný, se zimovišti ve Středomoří, subsaharské Africe, Přední Asii a Indii. Ojediněle zimuje i v západní a střední Evropě.[2][5]

Výskyt v Česku

V České republice hnízdí početně na celém území, od nížin až do 1420 m n. m. Celková početnost se v posledních desetiletích pomalu zvyšuje; v letech 1985–89 byla odhadována na 800 000–1,6 milionu párů, v období let 2001–03 na 900 000–1,8 milionu párů.

Jarní přílet probíhá od března do dubna, odlet hlavně v průběhu září a října. Několik jedinců na našem území pravidelně zůstává i přes zimu (v letech 1982–85 šlo každoročně o 40–60 ptáků).[2]

Biotop

Vyhledává především světlé listnaté a smíšené lesy se středně hustým keřovým patrem, často se vyskytuje také v městských parcích a zahradách.[2][4]

Potrava

Živí se hlavně hmyzem, jeho larvami a vajíčky, nejvíce dvoukřídlými, motýly a blanokřídlými. Občas požírá také pavouky a některé další členovce a v létě a na podzim i bobule a jiné plody. Potrava mláďat v moskevské oblasti byla tvořena z 30 % komáry, z 22 % motýly, z 11,5 % zlatoočkami, z 10 % housenkami, z 9 % mouchami a z 11,6 % jiným hmyzem. Potravu sbírá nejčastěji v korunách stromů a keřů, často i při třepotavém letu, méně na zemi nebo z povrchu vodní hladiny.[2]

Hnízdění

Hnízdo se snůškou
Phylloscopus collybita collybita

Hnízdí monogamně, občas se objevují i případy polygynie. Samci jsou během hnízdního období silně teritoriální a ze svého revíru dokáží vyhnat i vetřelce několikrát většího než jsou oni sami (např. sojku obecnou). Hnízdo je na zemi nebo těsně nad ní ve vysoké trávě, kopřivách, mladých stromcích, keřích apod. Jde o kulovitou stavbu s vletovým otvorem na boku, postavenou z větviček, listí, stébel, mechu, lišejníků, jehličí a kořínků. Vnitřek je téměř vždy vystlán peřím. Stavba trvá přibližně 1 týden, staví pouze samice. Využito bývá obvykle jen pro jedno hnízdění, někdy v něm zahnízdí i podruhé. Hnízdí 1–2krát ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (2–3) bílých, drobně rudohnědě, fialově hnědě a hnědě skvrnitých vajec o rozměrech 15,22 × 11,90 mm. Snášena jsou denně. Inkubace začíná od snesení posledního vejce a trvá 13–14 dnů. Samec se na zahřívání vajec ani na následné péči o mláďata obvykle nepodílí, chrání však hnízdní revír před vetřelci. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 13–15 dnů, ještě několik dnů poté jsou krmena a po 14–19 dnech se rodina rozpadá. U 112 snůšek v ČR a na Slovensku byla hnízdní úspěšnost 63 %. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. kalendářním roce. Nejvyšší známý věk v ČR je 6 let, 1 měsíc a 13 dnů.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiffchaff na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. ↑ Gosler, A. & Clement P. (2006): Family Sylviidae (Old World Warblers). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.11: Old World Flycatchers to Old World Warblers). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-96553-06-4
  4. ↑ a b c SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  5. ↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 196. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Phylloscopus collybita.ogg
A Chiffchaff (Phylloscopus collybita) singing in Southern Finland. Also a blackbird, a chaffinch and a willow warbler in the background.
Phylloscopus collybita nest.jpg
Autor: Ivan Medenica, Licence: CC BY-SA 4.0
Common Chiffchaff Phylloscopus collybita, Serbia
Phylloscopus collybita collybita MHNT.ZOO.2010.11.202.17.jpg
Autor:
Roger Culos
, Licence: CC BY-SA 4.0
Eggs of common chiffchaff (collybita) ; collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
Phylloscopus collybita.png
Autor: MPF, Licence: CC BY-SA 4.0
Phylloscopus collybita map
1. Breeding; summer only
2. Breeding; small numbers also wintering
3. Breeding; also common in winter
4. Non-breeding winter visitor
5. Localised non-breeding winter visitor in suitable habitat only (oases, irrigated crops)