Budova školy pro neslyšící

Budova školy pro neslyšící
Účel stavby
škola
Základní informace
Sloh	novobaroko
Výstavba	1901–1902
Současný majitel	Hlavní město Praha
Poloha
Adresa	Smíchov, Praha 5, Česko Česko
Ulice	Holečkova
Souřadnice	50°4′34,6″ s. š., 14°23′50,69″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Škola pro neslyšící
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budova školy pro neslyšící je poměrně rozsáhlý objekt v Praze na Smíchově v Holečkově ulici č. 104/4, v sousedství Kinského zahrady. Budova byla postavena v novobarokním slohu v letech 1901 až 1902.

Historie a popis

Pražský ústav pro hluchoněmé byl založen 7. prosince 1786 zednářskou lóží „U sedmi hvězd“, kterou vedl hrabě Kašpar Heřman Künigel, na počest návštěvy císaře Josefa II. v Praze; byl jednou z prvních institucí tohoto druhu na světě. Ústav zpočátku využíval pronajaté místnosti domu č. 671 naproti Novoměstské radnici (Braunův dům). V roce 1794 byl tento dům prodán, ústav se přestěhoval na protější stranu Karlova náměstí a pak na dva roky do obecního domu v Chomutově. V roce 1797 se ústav znovu stěhoval do své první vlastní budovy v Lipové ulici v Praze. Od roku 1831 sídlil v domě č. 669 na rohu Karlova náměstí a Žitné ulice a v roce 1838 byl pro potřeby ústavu zakoupen a upraven Faustův dům.^[1]

Počet žáků se v průběhu let neustále zvyšoval a prostory pro výuku nevyhovovaly; kanovník Karel Kmoch, který byl ředitelem v letech 1876–1912, dokázal v roce 1898 Faustův dům výhodně prodat za 580 tisíc K, za 180 tisíc K koupit pozemek v zahradě Kinských na Smíchově (tehdy Karlova, dnes Holečkova ulice) a připravit výstavbu nového ústavu (v tomto místě stávala dříve usedlost Ráj, doložená již v 15. století).^[2] V červnu roku 1901 byl za účasti císaře Františka Josefa I. položen základní kámen; to připomíná i pamětní deska ve vestibulu budovy.^[3]

Plány budovy signovali v dubnu 1900 architekt F. Storch a stavitel Karel Fiala;^[4] někdy je pravděpodobně chybně budova uváděna jako jedna z prvních staveb architekta Bohumila Hypšmana.^[2][5] Stavbu včetně ohradní zdi realizoval tehdejší smíchovský starosta, stavitel Alois Elhenický.^[6] Budova byla dokončena za necelý rok a slavnostně otevřena 28. února 1902; v září roku 1902 se ústav do nové budovy nastěhoval.

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

V roce 1919 byla budova zabrána statistickým úřadem, ústavu pro hluchoněmé byla navrácena v roce 1924.^[4] Po druhé světové válce se ústav změnil na státní školu, vznikla tu mateřská škola pro hluchoněmé, národní škola pro hluchoněmé a škola pro děti se zbytky sluchu. Po listopadu 1989 došlo ke změně názvu (Speciální školy a školská zařízení pro sluchově postižené) a v roce 2005/2006 proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu; do 4. patra byly umístěny internáty.

Budova je v souladu se svým původním účelem sídlem Střední školy, základní školy a mateřské školy pro sluchově postižené.

Objekt leží na téměř 2 ha velké parcele tvaru lichoběžníku, jehož užší strana v Holečkově ulici je na východě ohraničena Kinského zahradou s letohrádkem, na západě domem čp.105 (v letech 1895–1929 tu žil spisovatel Josef Holeček);^[7] vedle domu je vjezd do areálu a ohradní zeď, na kterou byl v roce 2011 umístěn reliéf od sochařky Zuzany Čížkové s nápisem ve znakové řeči: „Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi!“ Parcela se pak rozšiřuje a zvedá na severozápad do Petřínského svahu.

Samotná budova má čtyři křídla, půdorys má tvar písmene E. V době vzniku (v roce 1904) napsal František Ruth, že „svou velikostí nehodí se do těchto pěkných míst“.^[8] Čtyřpodlažní hlavní průčelí je široké asi 70 metrů a je zhruba souběžné s ulicí, od níž je vzdáleno rovněž asi 70 metrů. Je symetrické se 17 osami, s výrazným středovým rizalitem, před nímž je terasa se dvěma schodišti po stranách. Dva boční rizality jsou přetažené přes nároží na boční fasády. Všechny tři rizality mají štítové nástavce.

Z hlavního křídla vybíhají dozadu směrem k Petřínu dvě boční křídla o délce asi 80 m a kratší středové křídlo, v němž je umístěna bývalá kaple, prostupující dvěma podlažími.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 474. 
• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 378. 
• JUNGMANN, Jan. Smíchov - Město za Újezdskou branou. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2008. 235 s. ISBN 978-80-85394-59-7. S. 126. 
• PRIX, Dalibor, et al. Umělecké památky Prahy Velká Praha M - Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 1752 s. ISBN 978-80-200-2469-5. S. 508, 509. 

Související články

• Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené Holečkova

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Budova školy pro neslyšící na Wikimedia Commons

• Stránky školy: historie