Budova Akademie věd České republiky

Akademie věd České republiky
Pohled na budovu v noci (z balkonu Národního divadla)
Základní informace
Sloh	novorenesance
Architekti	Vojtěch Ignác Ullmann, Friedrich Schachner
Výstavba	1858–1863, 1894–1896
Poloha
Adresa	Národní 1009/3, Staré Město, Praha 1, Česko Česko
Ulice	Divadelní, Národní a Krocínova
Souřadnice	50°4′54,3″ s. š., 14°24′51,66″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38842/1-436 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budova Akademie věd České republiky v Praze na Starém Městě (Národní č.p. 1009/3) byla postavena v letech 1858–1862 původně jako budova Spořitelny české. Rozšíření v letech 1894–1896 zachovalo její novorenesanční styl a úprava pro účely Československé akademie věd v letech 1954–1956 se projevila především v interiéru. Od roku 1964 je celý objekt památkově chráněn.^[1] Od roku 1992 je sídlem ústředí Akademie věd České republiky a od roku 1994 také sídlem Učené společnosti.

Historie

První českou finanční institucí byla od roku 1827 Spořitelna česká (původně Böhmische Sparkasse). Na začátku 2. poloviny 19. století bylo rozhodnuto o vybudování jejího reprezentativního sídla (odpovídajícím významu tohoto prvního a zatím jediného pražského peněžního ústavu) na tehdejší Ferdinandově třídě.^[2] Nově vzniklá Ferdinandova třída nahradila hradební příkop mezi Starým a Novým Městem. Už v roce 1857 byl na parcele v dřívějším záplavovém území (stávala zde středověká lázeň, křižovnický špitál a později budovy cihelny a vápenice) upraven terén a na projektanta budovy byla v roce 1858 vypsána soutěž, v níž zvítězil architekt Vojtěch Ignác Ullmann (1822–1897).

Stavbu podle Ullmannových plánů realizoval pražský stavitel Jan Bělský. Při budování základů a suterénních prostor tu byl poprvé v Praze použit beton. V roce 1861 byla dokončena hrubá stavba objektu spořitelny, další práce trvaly do roku 1863.^[3]

Ullmanova budova tvoří východní (při pohledu od Národního divadla pravou) část objektu. Západní, levá část je přístavba z let 1894–1896. Když koncem 19. století vznikla potřeba rozšíření stávající budovy, bylo opět na základě soutěže místo původně uvažované novostavby vybráno řešení, spočívající v rozšíření stávající novorenesanční fasády o její repliku. Realizátorem této stavby byl vídeňský architekt Friedrich Schachner (1841–1907). Slohová jednota průčelí budí iluzi jediné budovy, ačkoli se ve skutečnosti jedná o dvě budovy, vzniklé s odstupem více než 30 let (v atice vpravo je letopočet MDCCCLX, kdežto v levé je MDCCCLXXXXVI).

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Budovu využívala spořitelna až do roku 1952. Po založení Československé akademie věd vznikla potřeba najít místo dřívějšího sídla České akademie věd a umění v budově dnešního Národního muzea nový objekt, a tím se v roce 1954 stala budova spořitelny. Při úpravách pro nové využití bylo vyměněno původní zařízení interiéru a v zadním traktu směrem do Krocínovy ulice vznikly v roce 1956 garáže s terasou.

Po roce 1990 došlo k postupným opravám, zaměřeným na rekonstrukci některých prostorů. Původní dvorana – peněžní hala byla upravena pro potřeby knihovny a byla restaurována i řada uměleckých děl, která jsou součástí budovy.^[4]

Popis

Objekt s nepravidelným půdorysem leží mezi ulicemi Národní (na jihu), Divadelní (na západě) a Krocínovou (na severu); na východní straně sousedí s budovou bývalé Pojišťovny Praha. Kvůli nižší úrovni terénu ulic Divadelní a Krocínovy je objekt v zásadě nepodsklepený a přízemí v těchto ulicích navazuje na suterén u Národní. Celá starší Ullmannova část je dvoupatrová, stejně tak i jižní křídlo Schachnerovy části. Ostatní části objektu jsou jednopatrové. Na levé straně vede z Národní ulice do Divadelní směrem ke Krocínově průchod se schodištěm. V prostoru severně od Ullmannovy části u Krocínovy ulice jsou garáže (z roku 1956) a nad nimi rozlehlá terasa s parčíkem, mezi křídly novější západní části je velká zasklená dvorana.

Dvoupatrové hlavní jižní průčelí u Národní má 25 okenních os (z nich 15 patří k Ullmannově části, 10 k Schachnerově dostavbě). Fasáda je řešena jednotně, mezi patry je dělená římsami. Vertikálně je průčelí rozděleno dvěma tříosými rizality s vchody a s okny v patrech ohraničenými sloupy. Korunní římsa má ve vlysu oválná okénka, nad ní je balustrová atika s obelisky; nad pravým rizalitem je alegorie Čechie přijímající úspory lidu (z roku 1861 od Antonína Wildta, podle nákresu Josefa Mánesa), nad levým je plastika od Otto Mentzela.^[5]

Reprezentativnost budovy dotváří i řešení interiérů (v Schachnerově části převážně novobarokní) s mramorovými sloupy a arkádovými ochozy s dekorativními štukovými zlacenými prvky. Karyatidy a sochy lvů ve vstupní hale a sochy Hospodárnost a Spořivost ve dvoraně jsou dílem J. V. Myslbeka z let 1895–1897.^[6]

Galerie

• 

  Starší (Ullmannova) část v roce 1865, vlevo most císaře Františka I.

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

  Pohled zhruba ze stejného místa v roce 2013

• 

  (c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

  Sochy nad bočním průčelím (Divadelní ulice)

• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0

  Rizalit s hlavním vchodem (Schachnerova část)

• 

  (c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

  Průchod se schodištěm z Národní ke Krocínově

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

  Pohled od severu z Krocínovy ulice (terasa a garáže)

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

  Alegorická skupina na dostavěném křídle (1896)

Odkazy

Reference

Literatura

• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 46. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Budova Akademie věd České republiky na Wikimedia Commons