Budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko

Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně
Účel stavby
zážitkový hostel
Základní informace
Sloh	moderní architektura, klasicistní architektura a art deco architektura
Architekt	Bohumír Čermák
Výstavba	1912–1913
Stavebník	Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně
Poloha
Adresa	Koliště 71/43, Zábrdovice, Brno-střed, Česko Česko
Ulice	Koliště
Souřadnice	49°11′51,5″ s. š., 16°36′53,19″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	106741 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	https://franzkafkaspital.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budova bývalé Dělnické úrazové pojišťovny a později úrazové nemocnice je součástí areálu Úrazové nemocnice Brno. Stavbu nechala v letech 1912–1913 postavit Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně jako své sídlo. Nyní je budova částečně využívána jako zážitkový hostel v rámci sociálního podniku. Kulturní památkou pod rejst. č. ÚSKP 106741 byla stavba opětovně vyhlášena 24. 9. 2021, jelikož šlo o tzv. pozdě zapsanou památku, která ztratila ochranu.^[1]

Historie

Vznik budovy a její popis

Oficiální budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko (německy Arbeiterunfallversicherungsanstalt für Mähren und Schlesien in Brünn) byla plánována na několika místech v Brně a po dvou pokusech o umístění v historickém jádru města, které se ukázaly jako méně praktické, byla postavena na současném místě, Theresienglacis č. 5, dnes Koliště č. 43. Všechny přípravné půdorysy i realizovanou stavbu navrhl stavitel Josef Fiala ve stavebním úřadu městského stavitele Josefa Jellinka.^[2] Na provedení fasády a interiéru byla vyhlášena soutěž 14. února 1912 a soutěžící měli měsíc na zhotovení návrhu.^[3][4] Soutěž byla pojata vlastenecky a zúčastnit se tak mohli pouze architekti narození nebo žijící na Moravě a ve Slezsku.^[5] Z celkem 18 obdržených projektů byl 2000 korun oceněn projekt brněnského architekta Bohumíra Čermáka.^[4][2] Dalšími oceněných architekty byli brněnští Erich Lillegg a Raimund Novotný, dále vídeňský architekt Armand Weiser.^[5][6] Čermákův návrh byl ceněn pro jeho racionální řešení, které spojuje klasicistní a post-secesní modernu.^[5]

Doba výstavby trvala 10 měsíců mezi lety 1912 a 1913, celkové stavební náklady činily 800 000 rakouských korun. Půdorys je koncipován jako podlouhlé kancelářské křídlo se dvěma dvorními křídly, schodištěm s prostorným vestibulem a velkou monumentální železnou branou s třemi vchody, která je umístěna uprostřed fasády. V architektuře exteriéru a interiéru, s přihlédnutím k humánnímu účelu budovy, byla mimořádně vyvedena jednoduchá nezdobená monumentalita stavby a bylo pečlivě zabráněno nadměrné okázalosti ve fasádě i v interiéru. Jediným klenotem fasády je figurální vlys (či atika) ve středním rizalitu, který v pískovci provedl brněnský sochař Alfred Dressler (či Dräßler) podle vítězného návrhu Leopolda Hohla. Jeho ztvárnění je však oproti jeho návrhu robustnější.^[5] Na atice je vyobrazeno šest profesí – zemědělec, kovář, horník, zedník, tovární dělník, projektant.^[5] Fasáda byla pokryta světlou omítkou Terranova a sokl umělým pískovcem.^[7] Hlavní efekt budovy spočívá v jejím velkorysém řešení střechy, která je výsledkem umístění nemovitosti. Přední část budovy směřuje k velkému parku a je viditelná z dálky, ale pouze v horních částech, takže tato část byla vyjádřena s velkým důrazem. První tři podlaží jsou od dalších pater oddělena parapetním vlysem, okna v patře nad tímto vlysem jsou polokruhovitě zakončena a okna v dalších patrech jsou běžná.^[7] Vestibul, který svým obložením z belgického modrého mramoru a obyčejným bílým omítkovým štukem působí elegantním a velmi jednoduchým dojmem, vede ke schodišti s výtahem, které bylo pečlivě navrženo ve stejném stylu. Ve štuku vestibulu je provedeno kanelování, jež bylo na stěnách doprovázeno dekorativní malbou,^[4] a po stranách průchodu vedoucím k výtahu jsou umístěni putti. Jeden drží otýpku se srpem, což nejspíše symbolizuje zemědělství a druhý drží kladivo a kleště představující průmysl. Podobný štuk a malba byla provedena na schodišti,^[4] kde je zdobení doplněno jednoduchou florální vitráží s modrým sklem.

Reprezentativní místností byla velká konferenční místnost se šatnou v prvním patře, která se používala pro jednání velkého výboru. Představitelé vlády, prezident pojišťovny a řečníci zde dostávali prominentní místo uspořádáním pódií, zatímco ostatní členové seděli u stolů v pohodlných křeslech. Celé vybavení tohoto sálu bylo provedeno podle návrhu architekta Čermáka v dílnách „Bürgerliche Handwerkskunst“ v Brně a bylo vyrobeno z černého dubového dřeva s tmavě modrou kůží, černým mramorovým obkladem a modro-stříbrně propletenou nástěnnou látkou s bílým štukem, vše pečlivě sladěné ve střídmém, elegantním a klidném tónu.^[2] Výraznějším prvkem bylo pouze kování ústředního topení.^[4] Čermák totiž přizpůsobil vzhled interiérů vážnosti úřadu a navrhl jej oproti svým jiným realizacím velmi střídmě.^[4] Ve stejném patře byla na straně ulice také malá konferenční místnost s prezidentskými a manažerskými místnostmi, které rovněž sloužily k reprezentaci instituce a byly postaveny rovněž důstojně podle návrhu architekta. Seskupení jednotlivých místností bylo v půdorysu uspořádáno co nejpraktičtěji, takže lékaři, vyšetřovny a rentgenový ústav byly v levém bočním křídle. V pravém křídle byla umístěna registratura a podatelna s přidruženými kancelářemi.^[2] V přízemí byl umístěn byt s kuchyní, vrátnice a několik kanceláří. V levé křídlo složilo pro dva zaměstnanecké byty a pravé křídlo pro ženskou a mužskou čekárnu s pracovnou primáře. V mezzaninu byly kanceláře a registratura.^[7] V prvním patře byla velká a malá zasedací místnost, ředitelství, prezidium, šatna, účtárna a pokladny. Ve druhém a třetím patře bylo zázemí ostatních kanceláří a úřadovny. Mohutná střecha, která je nad rizality stupňovaná, nesloužila pouze jako dekorativní prvek, ale byla využívána dodatečnými archivy a kancelářemi, které sloužily v případech mimořádných událostí, jenž v instituci nastávaly několikrát ročně.^[2] Stavební práce byly řízeny stavitelem Josefem Müllerem, který byl schopný plány využít s profesionální jistotou a porozuměním. Betonové stropy mezi jednotlivými podlažími byly vyrobeny s pomocí bednění z rákosových trubek (Rohrzellendecken)^[8] od společnosti Donath & Co., která rovněž provedla všechny betonové konstrukce. Zámečnické práce provedl Rudolf Oplustil,^{[pozn. 1]} měděnou střechu klempířský mistr Leopold Haftel,^{[pozn. 2]} mimořádně masivní tesařské práce provedla firma Brüdern Maschek,^{[pozn. 3]} malířské práce Theodor J. Indra,^{[pozn. 4]} malířské-natěračské práce provedl Karl Stöger, přičemž všichni sídlili v Brně. Mramorový obklad vestibulu, který byl instalován z čistě praktických důvodů pro usnadnění čištění, dodalo mramorářství Martin & Migot v Brně.^{[2][pozn. 5]} Obklady a podlahy provedla firma J. Lichtenstern & Co z Brna.^{[pozn. 6]}

Budova v roce 1915

• 

  Pohled na budovu

• 

  Hlavní portál budovy

• 

  Hlavní portál budovy

• 

  Vstupní vestibul

• 

  Pohled na schodiště vestibulu z chodby

• 

  Zasedací místnost

• 

  Půdorysy

Součástí úrazové nemocnice

Příznivé výsledky léčby úrazů v době První světové války vedly roku 1925 k otevření úrazové nemocnice při vídeňské pobočce pojišťovny.^[9] K témuž došlo i v Brně, kde byly v letech 1930 a 1931 vyhlášeny dvě architektonické soutěže na stavbu budovy první úrazové pojišťovny v Československu do míst v zadním traktu úřední budovy. Vítězný návrh od Vladimíra Fischera byl realizován do roku 1933 a nová budova byla propojena s úřední budovou pojišťovny.^[9] Pravděpodobně v této době byla úřední budova upravována, především ve vestibulu, kde jsou nyní odlišné lucerny a přibylo rozdělení prostoru vestibulu a chodby s výtahem pomocí prosklené stěny s dveřmi. V květnu 1948 byla po vyhlášení zákona o národním pojištění Dělnická pojišťovna zrušena^[9] a do budovy se posléze rozšířila nemocnice.

Franz Kafka Spital

Poloprázdnou budovu z části získala do správy společnost AMERFO historika Pavla Palečka, která zde 9. června 2020 slavnostně otevřela tzv. Franz Kafka Spital.^[10][11] Společnost již několik let provozuje zážitkové muzeum a hostel v protileteckém krytu 10-Z, kde zaměstnává lidi s fyzickým a duševním postižením, a podobný koncept přenesla i do budovy bývalé úrazové nemocnice. Název projektu odkazuje na Franze Kafku, který pracoval v pražské pobočce pojišťovny a některými případy z Brna se mohl ve svém literárním díle inspirovat.^[12] Ke sklonku života se Kafka chtěl do Brna vrátit, ale kvůli tuberkulóze se tak nestalo.^[13] Hostel v prvním patře má celkem 21 pokojů se starým vybavením nemocnice a návštěvníci se tak mohou vyspat na nemocničním lůžku nebo v bývalém operačním sále, přičemž neobvyklostí je, že se o zdravé návštěvníky starají nemocní lidé.^[14][15][16] Společnost budovu opravuje a má v plánu uvnitř zprovoznit muzeum s historickým vybavením nemocnice a dále expozicí o nemocniční péči, pojišťovnictví, zločinech páchaných na židech a mučících praktikách komunismu.^[17][18][19] Vystaveny jsou kupříkladu i fragmenty synagogy, která stála právě v areálu dnešní úrazové nemocnice. Hostel fungoval již na podzim 2020, avšak kvůli pandemii koronaviru byl dočasně uzavřen a společnost se také dostala do sporu s ministerstvem práce a sociálních věcí kvůli administrativní chybě. Ministerstvo posléze kvůli tomu odmítlo zaplatit příspěvek na mzdy zaměstnanců za 3. čtvrtletí roku 2019. Společnost na ministerstvo podala žádost o odstranění tvrdosti zákona, čemuž ministerstvo mnohokrát vyhovělo, společnosti AMERFO však nedodalo ve lhůtě ani stanovisko a podle slov ministryně Maláčové postupuje podle zákona.^[17] Po medializaci kauzy poslalo ministerstvo na společnost několik kontrol, které nenašly žádné pochybení, což Paleček považuje za mstu.^[20][21][22] S ministerstvem se začal soudit a podal žalobu u ombudsmana, který uznal, že ministerstvo pochybilo.^[20] Společnost kvůli finanční krizi spustila crowdfundingovou sbírku.^[23] V březnu 2021 se jeden ze zaměstnanců s bipolární poruchou upálil, údajně kvůli nejistotám vzniklým v důsledku pandemie a „šikany“ ministerstva.^[24] To se však proti tomu ohradilo a považuje kauzu za mediální nátlak, úřad provedl údajně dvě kontroly na základě podnětu některého ze zaměstnanců.^[25]

Galerie

• 

  Fasáda budovy Koliště č. 43

• 

  Střední rizalit s monumentálním vstupem

• 

  Sochařský zdobený vlys

• 

  Okna levého rizalitu s parapetním vlysem

• 

  Zadní fasáda ve dvoře

• 

  Zadní fasáda bočního křídla

• 

  Vstupní schodiště ve vestibulu

• 

  Pohled do vestibulu směrem k ulici

• 

  Památník obětem holokaustu od Vincence Makovského

• 

  Pohled na vrátnici

• 

  Detail dveří vrátnice s vlnitou lištou

• 

  Detail mřížky u schodů

• 

  Nápis na dlažbě pod topením

• 

  Putto s nářadím a ozubeným kolem

• 

  Putto s otýpkou a srpem

• 

  Kazetový strop vestibulu

• 

  Vstupní chodba za přepážkou oddělující vestibul

• 

  Schodiště s oknem vrátnice

• 

  Okna schodiště

• 

  Detail vitraje na oknech schodiště, první typ

• 

  Detail vitraje na oknech schodiště, druhý typ

• 

  Zdobení pilířů na schodišti florálním dekorem a mramorem

• 

  Přepážka rozdělující chodbu při schodišti

• 

  Přepážka oddělující chodbu křídla

• 

  Chodba v křídle

• 

  Dveře dvojkřídlé

• 

  Dveře jednokřídlé

• 

  Detail římsy dveří

• 

  Bakelitový vypínač světla

• 

  Štuková výzdoba stropu

• 

  Detail výzdoby s florálním dekorem

• 

  Dlažba korespondující se stropním štukem

• 

  Detail podlahy s dvěma typy dlaždic

• 

  Zdobení stropu v bývalých kancelářích

• 

  Detail zdobení stropu

• 

  Lůžkový pokoj

• 

  Cedule s nápisy

• 

  Bývalý operační sál, dnes jídelna

• 

  Umývárna při bývalém operačním sále, dnes jídelna

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko v Brně na Wikimedia Commons