Budova Městské knihovny (Praha)
| Městská knihovna | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | neoklasicismus |
| Architekt | František Roith |
| Výstavba | 1925–1928 |
| Stavitel | Václav Nekvasil, bratři Kavalírovi |
| Stavebník | pražská obec |
| Poloha | |
| Adresa | Mariánské náměstí 98/1, Valentinská 98/2, Valentinská 98/4, Žatecká 98/1, Staré Město, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Mariánské náměstí |
| Souřadnice | 50°5′15,72″ s. š., 14°25′2,45″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38243/1-57 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městská knihovna v Praze má svou ústřední budovu v Praze 1 na Starém Městě, na Mariánském náměstí č.p. 98/1. Novoklasicistní objekt postavený v letech 1924–1929 podle projektu Františka Roitha stále slouží svému původnímu účelu jako veřejná knihovna. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]
Historie
Městská knihovna v Praze zahájila činnost 1. července roku 1891, původně jako Veřejná obecní knihovna královského hlavního města Prahy, a krátce sídlila na Novém Městě v objektu bývalé svatováclavské trestnice na Zderaze. V letech 1894–1903 bylo její sídlo na rohu Spálené a Purkyňovy ulice (na místě, kde byl v letech 1927–1928 postaven Palác Purkyňova), a roku 1903 byla přestěhována na roh Platnéřské ulice a Mariánského náměstí na Starém Městě, kde stával empirový měšťanský dům čp. 98.[2] Na základě rozhodnutí městské asanační komise o přestavbě této části Starého Města ale již čtyři měsíce po otevření dostala knihovna z budovy výpověď. Následovala dlouhá jednání o umístění knihovny, která se stále tísnila v budově určené k asanaci. Až v roce 1923 došlo k obratu, když se vedení Pražské městské pojišťovny usneslo k 10. výročí vzniku samostatného Československa „vystavěti a městu darovati samostatnou budovu městské knihovny", a ke stavbě byl určen pozemek asanačního bloku, jehož částí bylo i dosavadní sídlo knihovny. K soutěži na budovu městské knihovny bylo vyzváno pět architektů: Antonín Ausobský, Bohumil Hübschmann, Pavel Janák, František Roith a Josef Sakař. Vybrán a pověřen vypracováním definitivních plánů byl František Roith.
Na dobu výstavby se kanceláře knihovny přemístily do činžovního domu na Alšově nábřeží 83/4, fond knihovny byl umístěn v Masarykově škole v Praze 7. Stavba začala v květnu 1925 a podílely se na ní firmy Václava Nekvasila a bratří Václava a Františka Kavalírů (původní sídlo bylo zbořeno a na jeho místě jsou dva podzemní přednáškové sály). 25. října 1928 byla budova slavnostně předána městu. Byla to první účelová knihovnická stavba v Československu, v té době jedna z nejmodernějších v Evropě, pojatá nejen jako knihovna se všemi potřebnými službami, ale i jako kulturní instituce s prostorami pro přednášky, koncerty a výstavy.[2]
Dílčí přestavby proběhly v letech 1936–1937, 1939 (úprava sbírky starého umění, architekt Jan Sokol), 1958, 1963 (úprava hlediště velkého sálu), 1988–1989 (zastřešení dvora, Bohumil Fanta). V letech 1996–1998 byla provedena celková rekonstrukce.[1]
Historie budovy je také spjata s osobností historika umění a sběratele Vincence Kramáře (v podloubí má pamětní desku); jím vedená obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění tu byla přechodně umístěna. Později byla v budově sbírka moderního umění Národní galerie a od roku 1992 využívá prostory 2. patra Galerie hlavního města Prahy.[3]
Budova je rovněž spojena s moderním evropským loutkářstvím (do divadelního prostoru Říše loutek je boční vstup v Žatecké ulici; v roce 1929 tu byla založena Mezinárodní unie loutkářů. Zakladatelem a prvním ředitelem Umělecké scény Říše loutek byl sochař a řezbář Vojtěch Sucharda).
Popis
Objekt knihovny umístěný mezi barokním Klementinem a secesní budovou Nové pražské radnice je čtyřkřídlý, se zastřešeným dvorem, v němž je veliká hala s půjčovnou knih. Stavba je podsklepená, suterén a přízemí tvoří železobetonový skelet, patra jsou z větší části zděná.
Vstupní třípatrové křídlo do Mariánského náměstí má 19 okenních os, na obou stranách jsou tříosé rizality s podloubím. Uprostřed tohoto hlavního jižního průčelí obloženého travertinem je mělce vystupující pětiosý portikus zdobený šesti alegorickými figurami od Ladislava Kofránka. Dalším dekorativním prvkem vchodu jsou vitráže od malíře a grafika Josefa Sejpky a ozdobné mříže podle návrhu sochaře a architekta Karla Štipla.
Boční křídla (západní do Valentinské ulice má 24 os, východní do Žatecké ulice 21 os) mají fasády členěné okny různých formátů, římsami a lizény.[1]
Interiér je ve vstupní části zdobnější. Na monumentální schodiště a předsálí byl opět použit travertin, umělý kámen a mosaz. Do vestibulu bylo v roce 1998 umístěn tzv. Idiom, sloup z 8 000 knih, přezdívaný také „sloup vědění“, v němž zrcadla vytvářejí iluzi nekonečného prostoru (autorem je slovenský výtvarník Matej Krén). Centrální hala má na stropě ornamentální malby od Františka Kysely.
Levý boční vchod v podloubí s ozdobným tympanonem vede do primátorské rezidence, jejíž vybudování bylo jedním z požadavků původního zadání. Ta je zařízená ve stylu art deco a na její výzdobě spolupracovali mj. František Kysela, Cyril Bouda a Helena Johnová.[1] Kromě oficiálních reprezentačních prostor (vstupní salon, velký recepční sál a jídelní salon) jsou její součástí i další salony, zimní zahrada, primátorský byt a servisní prostory. Rezidenci využíval zejména první pražský primátor Karel Baxa.[2]
Galerie
Kofránkovy alegorické postavy
Vitráže od Josefa Sejpky
Pamětní deska Vincence Kramáře
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Boční křídlo se vstupem do galerie od Vlada Miluniće (1996)
Vstup do Říše loutek
Reliéf vedle vstupu do Říše loutek
Vstupní foyer se sloupem vědění
Vstup do primátorské rezidence
Jeden ze salonků primátorské rezidence
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Městská knihovna - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna. Prague.eu [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Městská knihovna, 2. patro. GHMP [online]. 2020-07-02 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online.
Literatura
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 184.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 174, 175.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Městská knihovna na Wikimedia Commons - Zdeňka Čermáková, Jan Lukavec: Městská knihovna v zrcadle času (1891–2016)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Ergane, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Petr Vilgus, Licence: CC BY-SA 3.0
Rezidence pražského primátora v budově Městské knihovny na Mariánském náměstí
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Staré Město, Žatecká 1 - Pamětní deska Mezinárodní unie loutkářů
Autor: Ergane, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Staré Město, Žatecká 1 - Říše loutek
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Staré Město. Valentinská 98/2 a 4, městská knihovna, od Platnéřské.
