Bukovany (okres Sokolov)

Bukovany
obecní úřad
obecní úřad
Znak obce BukovanyVlajka obce Bukovany
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecSokolov
Obec s rozšířenou působnostíSokolov
(správní obvod)
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 530 (2023)[1]
Rozloha3,10 km²[2]
Katastrální územíBukovany u Sokolova
Nadmořská výška440 m n. m.
PSČ357 55
Počet domů150 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBukovany 47
357 55 Bukovany
ou.bukovany@volny.cz
StarostaZdeněk Paulus
Oficiální web: www.obecbukovany.eu
Bukovany na mapě
Bukovany
Další údaje
Kód obce560316
Kód části obce15881
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Bukovany (něm. Bukwa) se nachází v okrese Sokolov, kraj Karlovarský. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o vsi (tres curias in Bukban, tj. „tři dvory v Bukovanech“) pochází z roku 1304. Ve šlikovském urbáři se v roce 1525 uvádí v Bukovanech 10 hospodářů, z toho pět na celých dvorech. Usedlosti spadaly pod několik vrchností. Na počátku 17. století byla vesnice a okolní osady součástí zboží Štolců z Gostomky, roku 1622 získali ves Brunnerové a roku 1647 Nosticové.[4] Současné Bukovany, nemají s původní vesnicí nic společného. Ta se rozkládala asi 1,5 km na severovýchod. Staré Bukovany zcela zanikly v padesátých letech 20. století v důsledku těžební činnosti. Spolu s Bukovany zanikly přilehlé vesnice Kytlice (Kittlitzdorf) a Dvory (Meierhöfen). Větší část původního katastrálního území byla postižena povrchovou těžbou uhlí a je překryta výsypkou. Zmizela většina starých silnic a cest, přeloženy byly některé potoky.[5] Jak vypadala oblast starých Bukovan lze částečně odvodit ze staré důlní mapy z roku 1929.[6]

Samostatnou obcí se staly Bukovany v roce 1877. Téhož roku se stala částí Bukovan osada Dvory. Kytlice připadly k Bukovanům v roce 1880. Roku 1885 byla úředně stanovena česká podoba názvu obce, která zněla Bukva. Úřední název Bukovany dostala obec v roce 1923.[7]

Jihozápadně od původních Bukovan, v místě dříve zvaném Katzengiebel, bylo v roce 1963 vybudováno nové sídliště s přibližně 500 bytovými jednotkami. Obec se tak proměnila z typické venkovské zástavby na obec se sídlištní zástavbou městského typu.[4][5]

Přírodní poměry

Obec se nachází v Sokolovské pánvi. Leží na mírném, kdysi zalesněném svahu, Němci nazývaném Katzengiebel. Při jihozápadní hranici katastru protéká Habartovský potok. Povrchové dobývání hnědého uhlí změnilo celou okolní krajinu. Na výsypce Dvory byla zřízena rozlehlá bažantnice.[7]

Hornictví

Hnědé uhlí se v okolí začalo těžit v polovině 19. století. Po vybudování Buštěhradské dráhy v úseku Cheb–Karlovy Vary v roce 1870 se staly Bukovany centrem dolového podnikání Citicko-habartovského hnědouhelného těžařstva. Do místa dolování byla přivedena z dasnického nádraží železniční vlečka.[6][7] Největším a nejdůležitějším závodem byl hlubinný důl Nová jáma (pozdější důl Gustav I), otevřený v roce 1888. V roce 1905 se zde začala budovat druhá nejstarší a nejvýznamnější briketárna v sokolovském revíru (po kynšperské briketárně). Roku 1921 byla vyhloubena Vlečná jáma, hluboká 40 m. Z Vlečné jámy se uhlí dopravovalo visutou lanovkou do briketárny, kde se mísilo s uhlím z Nové jámy. Vlečná jáma zanikla po roce 1940 a zbylé uhlí se těžilo povrchově novým lomem Gustav, otevřeným roku 1902. Na západ od starého lomu Gustav byl před rokem 1940 otevřen nový lom Gustav II, který byl v onom roce rozšířen novou otvírkou v okolí Vlečné jámy. Těžba ve starém hlubinném dole Gustav I byla zastavena v roce 1948. Nový lom Gustav II byl v provozu do roku 1974.[8] Celý komplex dolu Gustav s briketárnou, elektrárnou, sušírnou uhlí a dalšími provozy byl v letech 1976–1989 zlikvidován.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 597 obyvatel, z nichž bylo 213 Čechoslováků, 1 371 Němců a 13 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 470 obyvatel, k evangelické církvi 14 obyvatel, deset bylo jiného náboženského vyznání a 103 bez vyznání.[9]

Obyvatelé Bukovan až do zahájení těžby uhlí pracovali v zemědělství, zejména chmelařství. Po zániku zemědělství a likvidaci selských statků se stala hlavním zdroje obživy práce v dolech a přidružených provozech. Další pracovní příležitosti poskytovala sklárna v Dolním Rychnově. Roku 1898 byla v obci v souvislosti s nárůstem počtu obyvatel postavena trojtřídní škola, o deset let později byla již pětitřídní. Když byla v roce 1967 otevřena nová škola, měla již jedenáct tříd s 262 žáky. V době druhé světové války pracovali v místních dolech váleční zajatci.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů Bukovan [10]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel5426357541 0701 6611 5971 6128204712 0822 0831 8081 8401 508
Počet domů77879511213914317115693117112124133135

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 59–61. 
  5. a b ROTHBAUER, Ivan et al. Územní prognóza území dotčeného těžbou hnědého uhlí na Sokolovsku. Praha: Atelier T-plan, 2003. 188 s. S. 32. 
  6. a b FRIESER, A. Übersichtskarte des Falkenau-Elbogen-Karlsbader Braunkohlenrevieres (doplněno k datu 1.1.1929). Praha: Hornicko-hutnické nakladatelství Prometheus, 1931. 
  7. a b c d e PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny - z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. 235 s. ISBN 80-238-7153-6. S. 69–90. 
  8. Citicko-habartovské hnědouhelné těžařstvo. Sokolov: Podnikový archiv Sokolovské uhelné, 2005. 13 s. S. 4. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé [online]. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. S. 249. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 1. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Bukovany (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
obec Bukovany, okres Sokolov
Bukovany Sokolov CoA.gif
Znak obce Bukovany, okres Sokolov. V zeleném štítě vykořeněný buk, pod ním kosmo položený mlátek, šikmo přeložený želízkem, vše zlaté.
Bukovany Sokolov Flag.gif
Vlajka obce Bukovany, okres Sokolov. Zelený list se žlutým vykořeněným bukem.
Bukovany SO CZ.png
Poloha obce Bukovany v rámci okresu Sokolov a správního obvodu obce s rozšířenou působností Sokolov.