Buněčné dělení

Tři základní typy buněčného dělení, mitóza a meióza jsou však výhradně u eukaryot

Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle. U prokaryotických organizmů (bakterie a archea) však probíhá odlišně od ostatních organizmů (tzv. eukaryot).

Příčné a podélné dělení

Často se rozlišuje několik typů dělení podle osy, v níž probíhá:

  • nepravidelné binární dělení — u améb, osa dělení není vždy stejná, je však vždy kolmá na dělící se jádro,
  • podélné dělení — u bičíkovců (Euglena), cytoplazma se dělí podélně, odpředu dozadu,
  • příčné dělení — u nálevníků (Paramecium), cytoplazma se dělí příčně mezi dvěma jádry

Buněčné dělení prokaryot

Buňky prokaryot, tedy bakterií a archeí, se obvykle dělí binárním dělením. Při binárním dělení (které však není úplně symetrické [1]) se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářet septum (přehrádka složená z dvou membrán a základu buněčné stěny). Septum vždy vzniká růstem dvou přepážek od protilehlých stran buňky do jejího centra, kde se obě části spojí. Při tomto procesu se uplatňují různé enzymy (např. transpeptidázy). Běžně z každé mateřské buňky vznikne jedna sesterská buňka, při nedokončeném dělení septa však může dojít ke vzniku shluků bakterií (viz článek koky).[2] U streptokoků jsou místa růstu vzájemně orientovaná pod úhlem 180°, čímž vznikají řetězce. U stafylokoků je tento úhel 90°, což má za následek vznik shluků. Vyjma příčného dělení je známo ještě mnoho jiných alternativních způsobů dělení prokaryot, ty se však vyskytují minoritně (viz samostatné články bakterie a archea).

Buněčné dělení eukaryot

Buněčné dělení eukaryot probíhá odlišně než u prokaryot. Rozlišuje se mitóza, která se uplatňuje při běžném dělení somatických (tělních) buněk, a meióza, díky níž vznikají pohlavní buňky.

Reference

  1. HOUSER, Pavel. Bakterie se nedělí symetricky, chrání je to před stárnutím. scienceworld.cz [online]. 2012-01-11 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  2. MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Three cell growth types.svg
Autor: domdomegg, Licence: CC BY-SA 4.0
Vectorised version of File:Three cell growth types.png.

Three types of cell reproduction are compared: the relatively simple Binary fission and two more complicated types that either involve mitosis or meiosis.

Binary fission. Organisms such as bacteria typically have a single chromosome (green). At the start of the binary fission process, the DNA molecule of the cell's chromosome is replicated, producing two copies of the chromosome. A key aspect of bacterial cell reproduction is making sure that each daughter cell gets a copy of the chromosome. Cytokinesis is the actual physical separation of the two new daughter cells.

Cell reproduction that involves mitosis. Most eukaryotic organisms like humans have more than one chromosome. In order to make sure that a copy of each chromosome gets segregated into each daughter cell, the spindle apparatus is used (blue threads). The chromosomes are moved along the long thin microtubules like trains moving along train tracks. Humans are diploid; we have two copies of each type of chromosome, one from the father (red) and one from the mother (green).

Cell reproduction that involves meiosis. The human sex cells (gametes) are produced by meiosis. For sperm production there are two cytokinesis steps that produce a total of four cells, each with half the normal number of chromosomes. The situation is different in the ovaries for egg production where one of the four sets of chromosomes that is segregated is placed in a large egg cell, ready to be combined with the DNA from a sperm cell (see meiosis for details).

Note text is on a hidden layer under the visible text for consistent fonts.