Klubák

Jak číst taxoboxKlubák
alternativní popis obrázku chybí
Klubák žlutozobý (Buphagus africanus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
NadčeleďMuscicapoidea
ČeleďBuphagidae
Lesson, 1828
Rodklubák (Buphagus)
Brisson, 1760
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klubák (Buphagus) je rod afrických zpěvných ptáků, jenž zahrnuje pouze dva žijící druhy, které se proslavily svými ekologickými vazbami s velkými býložravci afrických plání. Potravu si shánějí takřka výhradně na jejich těle, přičemž dlouhý a tuhý ocas jim pomáhá na tomto nezvyklém terénu udržovat rovnováhu. Klubáci se živí vnějšími parazity, odumřelou kůží i krví svých hostitelů.[1] Sdílí tedy jak vlastnosti mutualistů, tak parazitů, přičemž mutualistické vazby jsou zřejmě primární.[2]

Klubáci hnízdí v dutinách vystlaných vegetací a zvířecí srstí. Jde o monogamní ptáky, na stavbě hnízda, inkubaci snůšky i krmení mláďat se podílejí obě pohlaví. Hnízdnímu páru může pomáhat i potomstvo z předchozí snůšky, tzv. „helpers“. Snůška činí 2 až 3, někdy až 5 vajec; inkubační doba 13 dní a délka péče o mláďata 25–30 dní.[1]

Systematika

Rod klubák (Buphagus) Brisson, 1760 zahrnuje následující dva druhy:[3][4]

Současná systematika řadí klubáky do samostatné čeledi Buphagidae Lesson, 1828. Francouzský přírodovědec René Lesson ji nicméně původně vymezil jakožto podčeleď v rámci čeledi špačkovitých (Sturnidae), přičemž probíhaly četné akademické debaty, zda je lépe klubákovité klasifikovat jako součást špačkovitých, anebo v rámci samostatné čeledi. Molekulárně-fylogenetické studie (např. Oliveros & kol., 2019[5]) klubáky považují za sesterskou skupinu vůči špačkovitým a drozdcovitým (Mimidae), zmíněné tři linie současná systematika typicky klasifikuje na úrovni samostatných čeledí. K tomuto pohledu se přiklání již souhrnný sborník Handbook of the Birds of the World (14. svazek vydaný v roce 2009).[6]

Určitou analogii vůči klubákům představují někteří afričtí špačkovití, kteří se ektoparazity kopytníků pouze přiživují, jmenovat lze špačka rudokřídlého (Onychognathus morio) nebo špačka světlekřídlého (Onychognathus nabouroup). Dá se očekávat, že dlouhodobá koevoluce mezi podobnými ptačími oportunisty a velkými býložravci na afrických savanách vedla k potravní specializaci pozorované u dnešních klubáků.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Oxpeckers (Buphagidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-05-12]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.buphag1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  2. ↑ NUNN, Charles L.; EZENWA, Vanessa O.; ARNOLD, Christian. MUTUALISM OR PARASITISM? USING A PHYLOGENETIC APPROACH TO CHARACTERIZE THE OXPECKER‐UNGULATE RELATIONSHIP. Evolution. 2011-05, roč. 65, čís. 5, s. 1297–1304. Dostupné online [cit. 2024-05-12]. ISSN 0014-3820. DOI 10.1111/j.1558-5646.2010.01212.x. (anglicky) 
  3. ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 248. 
  4. ↑ Nuthatches, Wallcreeper, treecreepers, mockingbirds, starlings, oxpeckers – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-05-06]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 
  6. ↑ a b DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Bush-shrikes to Old World Sparrows. Barcelona: Lynx Editions, 2009. (Handbook of the Birds of the World; sv. 14). ISBN 978-84-96553-50-7. S. 642–643. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com