Buquoyský palác

Buquoyský palác na Velkopřevorském náměstí
Buquoyský palác v Praze
Účel stavby
Francouzské velvyslanectví v Praze
Základní informace
Sloh	Baroko
Architekt	Jan Jiří Achbauer mladší
Materiál	zdivo
Stavebník	Jan Bedřich z Valdštejna
Další majitelé	Valdštejnové Hrzánové z Harasova Buquoyové
Současný majitel	Francie
Poloha
Adresa	Velkopřevorské náměstí 486/2 Praha 1, Malá Strana 118 00  Praha 011, Česko Česko
Ulice	Nosticova
Souřadnice	50°5′9,38″ s. š., 14°24′23,17″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39525/1-863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buquoyský palác (dříve nazývaný také Valdštejnský či Hrzánský) je palácový komplex, který se nachází v Praze na Malé Straně, na Velkopřevorském náměstí čp. 486/2 v městské části Praha 1. Od roku 1919 zde sídlí francouzské velvyslanectví. Je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Na místě dnešního paláce stála původně škola, ze které se stal později alumnát Řádu maltézských rytířů. Kromě školy zde stály také domy kožešníka a tesaře. Postupnou přestavbou starších objektů zahájil roku 1667 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna (1642–1694) společně se svým nevlastním bratrem Karlem Ferdinandem (1634–1702). Karlova dcera Marie Josefa, provd. Thunová (1688–1735) pak palác po propojení několika pozemků roku 1719 rozšířila; po roce 1729 bylo vybudováno hlavní křídlo. Roku 1732 byl palác prodán Marii Anně Fürstenbergové (1707–1756), která jej roku 1735 prodala Marii Anně Hrzánové z Harasova.^[2] Do roku 1738 zde pak její zásluhou proběhlo několik významných změn, které zejména rozšířením o trakty obrácené do Nosticovy ulice určily dnešní barokní podobu celého paláce. Stavitelem byl Jan Jiří Achbauer.^[1]

Roku 1748 palác koupil František Leopold Buquoy (1703–1767) a stalo se z něj reprezentační pražské sídlo rodu Buquoyů. V roce 1816 byl k objektu připojen dům čp. 484 s renesančním jádrem, tzv. Malý Buquoyský palác. Vnější část budovy si zachovala rysy pozdního baroka, interiéry však byly roku 1860 přestavěny v neobarokním stylu a v roce 1896 bylo přestavěno zadní křídlo Josefem Schulzem.^[1]

V roce 1919 se synovec hraběte Karla Buquoyského, Karel Jiří (1885–1952), rozhodl bydlet v nedalekém Malém Buquoyském paláci a velký palác pronajal francouzskému státu, který zde ještě téhož roku zřídil své velvyslanectví. Roku 1930 poté francouzská vláda celý objekt zakoupila^[3].

9. prosince 1988 v palácové jídelně při snídani jednali s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem čeští disidenti v čele s pozdějším českým prezidentem Václavem Havlem.^[4]

Palácový areál o několika křídlech a třech vnitřních dvorech se nachází mezi Velkopřevorským náměstím a jihovýchodní částí Maltézského náměstí, které zde u Nostické ulice přechází do bezejmenné uličky. Hlavní průčelí paláce, před nímž stojí řada kamenných sloupků, je názorným příkladem barokní architektury, pracující s optickou iluzí. Výška průčelí totiž odpovídá pouze z poloviny výšce za ním stojícího paláce, zbytek je kulisou dodávající stavbě iluzi monumentality.

Jižní fasáda obrácená k Nosticově ulici má dvojici výrazných risalitů. Je zjednodušenou podobou průčelní fasády, ačkoliv zřejmě vznikla ve stejném období.^[1]

Na východní straně paláce je rozlehlá uzavřená zahrada sahající až k Čertovce.

• Francouzské velvyslanectví v Praze
• Malý Buquoyský palác
• Velkopřevorský palác
• Palác Metychů z Čečova
• Štěpánský (Velkopřevorský) mlýn
• Lennonova zeď

• 
  Pohled na most
• 
  Interiér paláce
• 
  Neobarokní interiér jídelny Buquoyského paláce, ve kterém
  se sešel roku 1988 Václav Havel s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1106. 
• KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 150–151. 
• POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 74. 
• VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. 
• Jean-Philippe Namont, « La France, la Tchécoslovaquie et le palais Buquoy. Enjeux et modalités de l’installation de l’ambassade française à Prague après la Première Guerre mondiale (1918-1930) », Revue d’Histoire diplomatique, n°4, 2013, pp.311-326

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buquoyský palác na Wikimedia Commons
• Seznamy pražských paláců
• Stránka francouzsko-české diplomacie Archivováno 22. 3. 2012 na Wayback Machine.
• Hrady.cz: Buquoyský palác