Buržoazní pavěda

Buržoazní pavěda (rusky Буржуазная лженаука, buržuaznaja lženauka) je pojem zavedený v Sovětském svazu pro některé vědecké obory, které se z ideologického hlediska jevily jako nepřijatelné.[1][2]

V různých obdobích byly jako buržoazní pavěda označeny genetika,[Pozn. 1] kybernetika,[3] geopolitika,[3] sociologie, sémiotika a srovnávací lingvistika. V brožuře Kritické poznámky k psychoanalyse komunistické ideoložky Cecilie Michalové (1914–1965) byla psychoanalýza odsuzována ve světle učení Ivana Petroviče Pavlova jako buržoazní pavěda.[4] Toto pojetí převažovalo v období vlády Stalina.[Pozn. 2] Ačkoli se jeví jako zdánlivě neškodné sousloví, označení přispělo k řadě osobních tragédií (Nikolaj Vavilov) a na dlouhou dobu potlačilo povědomí o významných osobnostech vědy (Gregor Johann Mendel, Thomas Morgan), napomohlo vzestupu obskurních osobností (Lysenko, Lepešinská), upřednostnilo Mičurina a Pavlova a na dlouhou dobu omezilo svobodu vědeckého bádání nejen v Sovětském svazu.

Československo a „buržoazní pavědy“

V Československu 50. let byly jako závěry buržoazní pavědy označovány např. názory historiků (Josef Pekař, Zdeněk Kalista, František Chudoba), že baroko nebylo v Čechách dobou úpadku, ale naopak rozkvětu.[5] Za buržoazní pavědu se v zásadě mohlo označit vše, co se neřídilo marxismem–leninismem, tedy i apolitické oblasti jako biologie[6] nebo medicína.[7] v západních státech. Stručný filozofický slovník (překlad z ruštiny, 1955), definoval jako „reakční pavědu“ i kybernetiku.[8]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ vizte lysenkismus
  2. ↑ vizte marrismus

Reference

  1. ↑ Loren R. Graham (2004) Science in Russia and the Soviet Union.
  2. ↑ Mark Walker (2002) Science and Ideology.
  3. ↑ a b Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL, 1955. 
  4. ↑ BORECKÝ, Vladimír. Psychoanalýza v ilegalitě. Osudy Freudova učení v českých zemích [online]. Dějiny a současnost [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ JIRÁNEK, Jaroslav. Zdeněk Nejedlý, učitel mladé generace. Praha: Orbis, 116. Dostupné online. Kapitola Za národnost v naší nové socialistiké kultuře.... Dostupné online po registraci. 
  6. ↑ ŽUKOV-VEREŽNIKOV, N. a kol. O nebuněčných formách života a vývoji buněk. Tvorba. 1950-10-04, s. 965. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0139-5513. 
  7. ↑ HORVAI, I. Za lepší vědeckou práci časopisu Neurologie a psychiatrie česká. Tvorba. 1950-9-20, s. 920. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0139-5513. 
  8. ↑ JUDIN, Pavel Fedorovič. Stručný filosofický slovník. Praha: SNPL, 1955. Dostupné online. Kapitola Kybernetika, s. 242. Dostupné online po registraci. 

Související články