Burgundské státy

Státy burgundského vévody États bourguignons ↓ 1384–1512 ↓ vlajka znak
Geografie (c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0 Burgundsko-vlámské soustátí na vrcholu moci v letech 1467–1477 za panování Karla Smělého, Burgundské vévodství (oranžová) dole na jihu.
Hlavní město	střídavě Dijon, Brusel, Bruggy, Gent
Obyvatelstvo
Jazyky	latina, francouzština, nizozemština
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	personální unie feudálních monarchií
Mateřská země	Francie (některá léna) Svatá říše římská Svatá říše římská (některé státy)
Vznik	1384
Zánik	1512 – vytvoření Burgundského říšského kraje
Státní útvary a území
Předcházející (žádný ze států nezanikl) Burgundské vévodství Burgundské hrabství (falckrabství) Neverské hrabství Brabantské vévodství Limburské vévodství Flanderské hrabství Henegavské hrabství Hrabství Vermandois Lucemburské vévodství Hrabství Artois Buloňské hrabství Namurské hrabství Holandské hrabství Geldernské vévodství Hornoalsaské lankrabství Lotrinské vévodství (dočasně) Následující Habsburské Nizozemí Habsburské Burgundsko (Franche Comté) Francouzské království Burgundský říšský kraj Lutyšské knížecí biskupství Lotrinské vévodství

Burgundské státy (francouzsky États bourguignons) nebo Burgundský stát (Francouzsky État bourguignon), případně Burgundská říše (nizozemsky Bourgondische Rijk) nebo Burgundská unie, obecně valoiské Burgundsko, jsou moderní názvy historiků pro pozdně středověkou bezejmennou monarchii vévodů z burgundské větve Kapetovců rodu Valois na východě dnešní Francie a zemí Beneluxu, Belgie a Nizozemska. Stát burgundské větve rodu Valois tvořily drobné burgundské a vlámské státy volně sjednocené osobou burgundského vévody (personální unie), přičemž vlámská část tvořila celek zvaný Burgundské Nizozemí. Někteří historici proto užívají termínu „Burgundsko-vlámský stát“ (francouzsky État burgundo-flamand) nebo „burgundsko-nizozemský“ apod. Nadále však mnohé burgundské státy zůstávaly oficiálně lény Francie nebo náležely ke Svaté říši římské.

Jako v případě staršího přemyslovského státu, států Savojských nebo dědičných zemí Habsburků (pozdější Habsburské monarchie), také státy ovládané burgundskou větví rodu Valois byly volnou unií mnoha burgundských a vlámských států, kterou držela pohromadě jen osoba burgundského vévody (personální unie) a jeho dynastie. Vévodové burgundští se pokoušeli toto panství sjednotit do jednoho mocného království, které by bylo nezávislé na Francii. Překážkou mu byly zejména země oddělující původní Burgundsko a Burgundské Nizozemí, zejména Lotrinsko, které ve válce s Burgundskem dosáhlo rozhodného vítězství a přivodilo rozpad burgundsko-vlámské unii.

Burgundsko-vlámský celek je někdy nadneseně nazýván „Třetím Burgundským královstvím“, protože se díky své velikosti stal pomyslným nástupcem předchozích burgundským království a Lotharingie.

Za vlády vévodů z větve rodu Valois dosáhlo Burgundsko vrcholu své moci. V 15. a na počátku 16. století se stalo lokální mocností, přestože většina států stále oficiálně spadala pod Svatou říši římskou nebo byly lény Francie. Proto vévodové usilovali o dosažení nezávislosti a vytvoření vlastního království, které by se vyrovnalo mocné Francii. Burgundsko se zúčastilo stoleté války na straně Anglie. Vévodové se tak mohli inspirovat slavnější královskou minulostí Burgundska či Lotharingie a chtít ji obnovit.

V roce 1430 Jana z Arku upadla v Burgundsku do zajetí, následně ji Burgunďané předali svým anglickým spojencům. Ve snaze získat Lotrinsko zuřily v letech 1474–1477 burgundské války mezi Burgundskem a Švýcarskou konfederací a Lotrinskem. Vévoda Karel Smělý našel smrt v osudné bitvě u Nancy rukou švýcarského halapartníka a z této rány se burgundská monarchie již nevzpamatovala. Chyběl mužský dědic a nástupcem se stala Marie Burgundská, která byla provdána za Maximiliána Habsburského.

Od roku 1482 se unie začala pomalu a jistě v důsledku porážky a sporného následnictví rozpadat na jednotlivé části, přičemž největší z nich se stávají součástí Francie nebo Habsburské monarchie. Zejména Habsburkové se snaží upevnit své postavení a titulují se vévody burgundskými, přestože historické vévodství bylo ovládnuto Francií a z Burgundska jim zbylo jen sousední hrabství (Franche Comté), avšak získali Nizozemí. Burgundská unie přestala formálně existovat roku 1512, kdy byl její zbytek zahrnut v nově vzniklý říšský kraj. Později Nizozemí připadlo španělským Habsburkům a jejich obrovská Španělská říše se rozrostla i o země Beneluxu.

Mezi státy vévodů náleželo zejména z Burgundska původní vévodství a hrabství (Franche Comté), dále byly připojeny Limbursko, Lucembursko, Flandry, Henegavsko, Brabantsko, Holandsko, Frísko a mnoho dalších drobných útvarů Burgundského Nizozemí, které oficiálně náležely k Říši nebo Francii.

Po smrti Václava Lucemburského zdědil burgundský vévoda Filip III. Dobrý Brabantsko a Limbursko. V roce 1411 zdědila Lucemburské vévodství Eliška Zhořelecká, jelikož jí ho odkázal její strýc Zikmund Lucemburský, protože nebyl schopný je vyplatit. Ta roku 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým, která ho zmocňovala ke zdědění Lucemburska po její smrti a okamžitému převzetí administrativy nad vévodstvím. Filip souhlasil, ale nehodlal na dědictví čekat a o dva roky později nařídil proti jejímu území noční útok a převzal jej ihned. Eliška byla ze země vypovězena. Lucembursko se tak stalo součástí držav burgundských Kapetovců z rodu Valois.

Už od roku 1407 (až do roku 1435) probíhá ve Francii občanská válka mezi frakcemi „Armagnaků“ a „Burgunďanů“. Armagnakové byli stoupenci rodu Orléans, resp. dauphina. Naopak Burgunďané byli příznivci burgundského vévody (Valoisko-burgundská dynastie). V Paříži dochází k lidové bouři vyvolané burgundským vévodou Janem Nebojácným, známé jako povstání cabochienů, která skončila masakrem obyvatel.

Vévoda Karel Smělý, syn Filipa III. Dobrého a Isabely Portugalské, dále rozšířil moc a území burgundského vévodství. Jeho snem bylo vytvořit z Burgundska a dalších svých území samostatné království, nezávislé na Francii. Za tímto účelem podobně jako jeho otec utvořil koalici s Anglií proti francouzskému králi Ludvíkovi XI.

V rámci rozšiřování svého panství a hlavně spojením svých držav, které rozdělovalo Lotrinské vévodství, vedl válku proti spojencům Ludvíka Švýcarům a Ludvíkovi věrným šlechticům sídlícím poblíž švýcarských hranic. Dočasně získal Lotrinské vévodství vévody Reného s hlavním městem Nancy, čímž byly dočasně spojeny roztroušené burgundské državy, jenže lotrinský vévoda René zanedlouho uspěl v pokusu získat zpět Lotrinsko a burgundský vévoda o něj přišel. Karel Smělý hodlal získat Lotrinsko zpět, ale zemřel na bitevním poli 5. ledna 1477 v bitvě u Nancy, kdy si lotrinský vévoda René sebou přivedl jeho nepřátele: najal švýcarskou pěchotu a připravil tak Karlovi před hradbami města drtivou porážku, jež vévodu stála život (znovu se nechal překvapit a jeho armáda se opět rozutekla). Po jeho smrti se personální unie začala zvolna rozpadat a spolu s ní i sen po obnově království.

Jeho dcera Marie se po otcově smrti stala burgundskou vévodkyní a podle dohody se provdala za císařova syna Maximiliána Habsburského. Práva na burgundské dědictví museli mladí manželé hájit zejména proti nárokům francouzského krále Ludvíka XI. a jeho nástupců, kteří je považovali za odumřelé léno. Uhájit všechny rozsáhlé Karlovy državy pro potomky se nepodařilo.

Podle mírové smlouvy v Senlis 1493 bylo burgundské vévodství rozděleno:

• Picardie a vévodství burgundské připadly Francii,
• Burgundské hrabství (burgundská část na východ od řeky Saone) a nizozemské státy získali Habsburkové.

Zároveň od té doby probíhal spor mezi francouzskými Kapetovci a Habsburky o to, komu má náležet titul vévody burgundského.

• portréty vévodů z dynastie Valois:
• 
  Filip II. Smělý od neznámého autora
• 
  Jan I. Nebojácný od neznámého autora
• 
  Filip III. Dobrý od Rogiera van der Weyden
• 
  Karel Smělý od Rogiera van der Weyden
• 
  Marie Burgundská

• Filip II. Smělý (1363–1404)
• Jan I. Nebojácný (1404–1419)
• Filip III. Dobrý (1419–1467)
• Karel Smělý (1467–1477)
• Marie Burgundská (1477–1482)

• Filip I. Sličný (1482–1506)
• Karel V. (1506–1555)

• znak, symboly:
• 
  Filip II. Smělý
• 
  Jan I. přidává znak Flander
• 
  od Filipa III. po Marii, přidáno Brabantsko a Limbursko
• 
  Filip I. Sličný
• 
  Karel V.
• 
  červený ondřejský kříž známý jako burgundský kříž
• 
  ondřejský kříž v dřevěné podobě a se zlatým rounem

• vlajky, symboly:
• 
  vévodský prapor s heraldickými znaky Burgundska, Brabantska, Limburska a Flander
• 

  (c) Erlenmeyer, CC BY-SA 4.0
  prapor s ondřejským křížem na počest skotských žoldnéřů, později převzat nizozemskými a španělskými vojsky
• 
  varianta s ondřejským křížem a zlatým rounem

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Burgundy na anglické Wikipedii.

• DRŠKA, Václav. Dějiny Burgundska : Nomen Burgundiae ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. 464 s. ISBN 978-80-86829-65-4. 

• Burgundské vévodství
• Burgundské hrabství
• Burgundské Nizozemí
• Seznam burgundských vévodů

• Burgundské vévodství Archivováno 10. 10. 2011 na Wayback Machine.