Buriolestes

Jak číst taxoboxBuriolestes
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias, asi před 237 až 228 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Blok horniny s fosilií buriolesta
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
RodBuriolestes
Binomické jméno
Buriolestes schultzi
Cabreira et al., 2016
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buriolestes („Buriolův plenitel“, podle rodiny Buriolů) byl rod vývojově velmi primitivního sauropodomorfního dinosaura, formálně popsaného v roce 2016 ze sedimentů geologického souvrství Santa Maria na území Brazílie.[1] Stáří vrstev, ve které byly fosilie tohoto dinosaura objeveny, činí asi 237 až 228 milionů let (věk karn, počátek svrchního triasu).[2]

Historie

Holotyp nese označení ULBRA-PVT280 a má podobu nekompletní kostry, objevené v oblasti São João do Polêsine na jihu Brazílie. Dochovaly se části lebky, obratle a fragmenty kostí levé přední a levé zadní končetiny. U buriolesta byli zároveň objeveni dva jedinci dinosauromorfa druhu Ixalerpeton polesinensis. V roce 2018 byl oznámen objev ještě kompletnějšího jedince (kat. ozn. CAPPA/UFSM 0035) s velmi dobrým stupněm zachování.[3] Druhové jméno tohoto dinosaura představuje poctu paleontologovi Cesaru Schultzovi.

Objev části fosilního kolenního kloubu neznámého dinosaura ze stejného souvrství mohl patřit právě druhu Buriolestes schultzi.[4]

Zuby buriolesta nasvědčují jeho masožravosti.

Paleoekologie

Tento sauropodomorf byl zřejmě masožravý a živil se menšími druhy obratlovců i bezobratlých. To mj. dokazuje, že také sauropodomorfové byli ancestrálně masožraví nebo všežraví a až později přešli k úplné herbivorii. Objev buriolesta a ixalerpetona ve stejných vrstvách dokazuje, že dinosauři i dinosauromorfové zpočátku obývali stejné ekosystémy (což dokazují i objevy ze souvrství Ischigualasto a souvrství Chinle).[5][6]

Buriolestes sdílel prostředí spolu s dalšími vývojově primitivními sauropodomorfy a teropody, jako je Bagualosaurus, Saturnalia, Staurikosaurus nebo Gnathovorax.[7]

Paleobiologie

Vědecká studie, publikovaná koncem roku 2020 naznačuje, že mozek buriolesta byl značně rozvinutý a podstatně větší než mozky pozdějších sauropodomorfů. Na základě rozboru prvního trojrozměrného modelu mozku u triasového dinosaura vědci dospěli k závěru, že se jednalo o aktivního masožravce, vyhledávajícího kořist a schopného poměrně svižného pohybu.[8][9]

Buriolestes ještě neměl pneumatizované kosti s invazivním systémem vzdušných vaků a nebyl tak nejspíš vybaven extrémně výkonnou dýchací soustavou, charakteristickou pro pozdější plazopánvé dinosaury.[10]

Systematické zařazení

Buriolestes byl vývojově primitivní sauropodomorf, příbuzný například rodům Eoraptor, Pampadromaeus, Panphagia, Saturnalia, Chromogisaurus nebo Mbiresaurus.[11]

Odkazy

Reference

  1. Cabreira, S. F.; et al. (2016). "A Unique Late Triassic Dinosauromorph Assemblage Reveals Dinosaur Ancestral Anatomy and Diet". Current Biology. 26: 3090–3095. doi:10.1016/j.cub.2016.09.040
  2. https://dinosaurusblog.com/2020/07/10/kdo-byl-prvnim-dinosaurem/
  3. Rodrigo T. Müller; et al. (2018). "Early evolution of sauropodomorphs: anatomy and phylogenetic relationships of a remarkably well-preserved dinosaur from the Upper Triassic of southern Brazil". Zoological Journal of the Linnean Society, zly009. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zly009
  4. Rodrigo Temp Müller (2020). Astragalar anatomy of an early dinosaur from the Upper Triassic of southern Brazil. Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2020.1814276
  5. Martínez, R. N.; et al. (2013). "Vertebrate succession in the Ischigualasto Formation". Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (Supplement 1: Memoir 12: Basal sauropodomorphs and the vertebrate fossil record of the Ischigualasto Formation (Late Triassic: Carnian-Norian) of Argentina): 10–30. doi:10.1080/02724634.2013.818546
  6. Irmis, R. B.; et al. (2007). "A Late Triassic Dinosauromorph Assemblage from New Mexico and the Rise of Dinosaurs". Science. 317 (5836): 358–361. doi:10.1126/science.1143325
  7. https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-druhohory-fosilie-kost-gnathovorax-cabrerai.A220929_150831_veda_vse
  8. Rodrigo T. Müller, José D. Ferreira, Flávio A. Pretto, Mario Bronzati & Leonardo Kerber (2020). The endocranial anatomy of Buriolestes schultzi (Dinosauria: Saurischia) and the early evolution of brain tissues in sauropodomorph dinosaurs. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13350
  9. https://paleonerdish.wordpress.com/2020/11/16/the-brain-of-buriolestes/
  10. Tito Aureliano, Aline M. Ghilardi, Rodrigo T. Müller, Leonardo Kerber, Flávio A. Pretto, Marcelo A. Fernandes, Fresia Ricardi-Branco & Mathew J. Wedel (2022). The absence of an invasive air sac system in the earliest dinosaurs suggests multiple origins of vertebral pneumaticity. Scientific Reports. 12: 20844. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-25067-8
  11. SOCHA, Vladimír. Saturnalia - skutečný vánoční dinosaurus. OSEL.cz [online]. 25. prosince 2019. Dostupné online.  (česky)

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Buriolestes teeth.jpg
Descoberta realizada em 2009, em São João do Polêsine (RS), gerou estudos que contribuem para a compreensão da evolução dos dinossauros na Terra. Saiba mais no site www.ulbra.br/canoas/imprensa .
Foto do bloco com o buriolestes Foto Flavio Lopes (Ufrgs).jpg
Descoberta realizada em 2009, em São João do Polêsine (RS), gerou estudos que contribuem para a compreensão da evolução dos dinossauros na Terra. Saiba mais no site www.ulbra.br/canoas/imprensa .