Burušaskí
| Burušaskí | |
|---|---|
| Rozšíření | severní Pákistán |
| Počet mluvčích | asi 100 000 [1] |
| Klasifikace |
|
| Písmo | arabské písmo a latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | bsk |
| Ethnologue | bsk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram.
Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety.[2][3] Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené.[4] Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů.[5][6]
Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla.[7]
Každé ze tří údolí — Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) — má vlastní dialekt.
Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda.
Příklady
Číslovky
| Burušaskí | Česky |
| han | jeden |
| altó | dva |
| isko | tři |
| waltó | čtyři |
| čindó | pět |
| mishindo | šest |
| thaló | sedm |
| altámbo | osm |
| hunchó | devět |
| tóorumo' | deset |
Reference
- ↑ http://www.prayway.com/unreached/peoplegroups/1337.html
- ↑ http://www.nostratic.net/books/(299)bengtson%20-%20BurshRoundtable.pdf[nedostupný zdroj]
- ↑ http://www.scienceworld.cz/clovek/spekulace-nad-puvodem-basku-a-jejich-jazyka-2254/
- ↑ http://www.nostratic.net/books/(222)ruhlen%20-%20newfamily.pdf[nedostupný zdroj]
- ↑ http://hotword.dictionary.com/burushaski/
- ↑ http://www.okoun.cz/boards/jazykovy_koutek?f=20120624-125750
- ↑ Archivovaná kopie. www.xantypa.cz [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.
