Buvolec pestrý

Buvolec pestrý
Buvolec pestrý v Národním parku Etosha, Namibie.
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád	přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď	turovití (Bovidae)
Podčeleď	buvolci (Alcelaphinae)
Rod	buvolec (Damaliscus)
Binomické jméno
Damaliscus pygargus (Pallas, 1767)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buvolec pestrý, v Africe známý pod názvem bontebok (Damaliscus pygargus dříve Damaliscus dorcas), je velký sudokopytník obývající travnaté savany Jihoafrické republiky a Lesotha.

Rozeznáváme 2 poddruhy: Buvolce bělořitního čili buntboka (D. p. dorcas) a buvolce běločelého čili blesboka (D. p. phillipsi).

Popis

• hmotnost: 68–145 kg
• délka těla: 140–200 cm
• délka ocasu: 30–60 cm
• výška v kohoutku: 80–100 cm

Trup je zbarven sytě hnědě s purpurovým leskem, břišní strana těla je žlutavá nebo bílá. Na končetinách má většinou žluté „punčochy“, na hlavě bílý pruh táhnoucí se od čela až k čenichu. U poddruhu D. p. dorcas nalezneme bílý obřitek a nepřerušovanou bílou střední podélnou lysinu na obličeji od rohů k čenichu, zatímco druhý poddruh D. p. phillipsi má lysinu přerušenou na čele černým páskem táhnoucím se mezi očima. Obě pohlaví jsou si velice podobná, jenom samice jsou menší a světlejší. Stejně jako ostatní buvolci má i buvolec pestrý protáhlý čenich, dlouhé uši a až 70 cm dlouhé zploštěné kroužkované rohy. Ty mají obě pohlaví, jenom u samců bývají delší než u samic.

Chování

Buvolec pestrý je při nižších teplotách aktivní ve dne, kdy se živí trávou a jinými dostupnými rostlinami. Teplé dny tráví odpočinkem ve stínu stromů a keřů a za potravou se vydávají brzy ráno nebo večer. Jsou to společenská zvířata žijící obvykle v méně jak 25členných rozvolněných stádech tvořených několika samicemi nebo jedním dospělým samcem a samicemi s mláďaty. Buvolec bělořitní tvoří znatelně větší stáda než buvolec běločelý.

Samci obhajují teritoria, která si značí trusem, rozhrabáváním země a výměškem předoční žlázy, který otírají o traviny a větvičky. Při soubojích na sebe nejprve funí a prskají, poté zaujímají vyzývavé pozice a zápasí rohy, ke skutečným soubojům však dochází zřídkakdy. Vítězství jim umožňuje dominovat ve stádu samic a mláďat. Samci také drží stádo v celku a jsou iniciátory delších výprav. Svou dominantnost dávají najevo několika druhy chování, např. postavením bokem k vetřelci, rozrýváním půdy pomocí rohů nebo prudkým trháním hlavou.

Jejich přirozené predátory tvoří především kočkovité a psovité šelmy – lvi, levharti, hyeny a psi hyenovití.

Buvolec pestrý se páří v období dešťů, mezi únorem a dubnem. Samice rodí po osmiměsíční březosti jediné mládě, které se rodí v období mezi srpnem a prosincem. Mládě je již pár minut po narození schopno postavit se na končetiny a o něco málo později již následovat matku. Buvolec pestrý se může dožít až 17 let.

Ohrožení

Buvolec pestrý byl dříve považován za škůdce, což bylo důvodem k tvrdému pronásledování a zabíjení. Ve volné přírodě byl do roku 1930 skoro vyhuben a přežívalo pouze sedmnáct zvířat. Díky následným ochranářským opatřením byla celková populace buvolců pestrých stabilizována a v současnosti je podle Červeného seznamu IUCN klasifikován jako málo dotčený druh.^[2] Většina buvolců pestrých v současné době žije v přírodních parcích a rezervacích, kde tvoří celosvětově oblíbenou atrakci.

Buvolec pestrý v českých zoo

Buvolce pestré chovají v Česku tyto zoologické zahrady:

• ZOO Dvůr Králové nad Labem
• ZOO Lešná
• ZOO Liberec
• ZOO Ostrava
• ZOO Praha
• ZOO Plzeň

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bontebok na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu buvolec pestrý na Wikimedia Commons
• (anglicky) Animal Diversity Web