Byronský hrdina

Byronský hrdina je idealizovaná, ale často i zkažená osoba znázorněná v životě a díle lorda Byrona. Byronova bývalá milenka Caroline Lambová ji charakterizovala jako „šílenou, zlou osobnost a je nebezpečné ji znát“. Byronský hrdina se poprvé objevil v Byronově autografickém díle, lyricko-epické skladbě Childe Haroldova pouť (1812 – 1818).

Byronský hrdina má typické osobní rysy, které shrnují následující charakteristiky^[1]:

• Vysoká úroveň intelektu a vnímání
• Vychytralý a schopný se přizpůsobit
• Sofistikovaný a vzdělaný
• Sebekritický a introspektivní
• Tajemný, přitažlivý a charismatický
• Usilující o mravní integritu
• Má vysokou schopnost svádění a sexuální přitažlivost
• Společenský a sexuálně dominující
• Emočně nevyrovnaný, trpící bipolární poruchou, náladový
• Žijící v exilu, vyděděnec, psanec
• S „temnými“ vlastnostmi, které obvykle nejsou připisovány hrdinům
• Pohrdající hodnostmi a výsadami
• V jeho minulosti jsou tížívá tajemství
• Cynický
• Arogantní
• Sebe-destruktivní

Poprvé se byronský hrdina objevil v moderním eposu Childe Haroldova pouť, dále pak v mnoha dalších Byronových dílech, včetně poem na orientální téma Džaur (1813), Korzár (1814) a Lara (1814) a v dramatické básni Manfréd (1817).

Byron ovlivnil mnohé autory a umělce hnutí romantismu a spisovatele gotického románu v 19. století a sám se stal modelem pro titulní postavu románu Glenarvon (1816), který napsala jeho bývalá milenka Carolina Lambová a pro postavu lorda Ruthvena ve Vampírovi (1819), který napsal jeho osobní lékař John Polidori.

Další literární postavy ovlivněné byronským hrdinou.

• kněz Claudius Frollo, Victor Hugo, Chrám Matky Boží v Paříži, 1831
• Edmond Dantès, Alexandre Dumas starší, Hrabě Monte Cristo, 1845
• Heathcliff, Emily Brontëová, Na Větrné hůrce, 1847
• Rochester, Charlotte Brontëová, Jana Eyrová, 1847
• John Thornton, Elizabeth Gaskellová, Sever a jih, 1855
• Fantom Erik, Gaston Leroux, Fantom opery, 1911.

Literární badatelé také nacházejí paralelu mezi byronským hrdinou a osamělým hrdinou v ruské literatuře. Zvláště v osamělém hloubání a odporu k tradičním hodnotám hlavního hrdiny románu Alexandra Puškina Evžen Oněgin (1833) jsou patrny vlastností byronského hrdiny z Childe Halroldovy pouti (Vladimir Nabokov uvedl v komentáři, že Puškin četl Byrona během let v exilu, tedy dříve než napsal Evžena Oněgina). Stejně tak Michail Jurjevič Lermontov oživil byronského hrdinu v postavě Pečorina v románu z roku 1840 Hrdina naší doby.

Byronský hrdina je také hlavní postavou mnoha soudobých děl.

• Stephen Dedalus, James Joyce, Portrét umělce v jinošských letech, 1916
• Batman, komiksový hrdina, 1939
• mistr Jehudi, Paul Auster, Mr. Vertigo, 1994 ^[2]
• Lestat de Lioncourt, Anne Riceová, Interview s upírem, 1994
• Edward Cullen, Stephenie Meyerová, Stmívání^[3], 2005–2008
• Temný rytíř, film, 2008
• Christian Grey, E. L. James, Padesát odstínů šedi 2011 ^[4]

• Hrdina
• Antihrdina

• Příklady byronských hrdinů
• The Byronic Hero in Manfred