Byzantská říše v době Komnenovců
| Římská říše Βασιλεία Ῥωμαίων (el) Basileía Rhōmaíōn (el)
| |||||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||||
počet obyvatel: | 10 000 000 (ve 12. století) | ||||||||||||||||||
národnostní složení: | |||||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||||
císařská republika | |||||||||||||||||||
měna: | |||||||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Byzantská říše (řecky Βασιλεία Ῥωμαίων, Basileía Rhōmaíōn) dosáhla v době vlády Komnenovců v letech 1081 až 1185 posledního velkého rozmachu. A to jak na poli politickém, tak i kulturním a hospodářském.
Historie
Předcházející události
Komnénovská éra započala v době velkých potíží a nestability Byzantského impéria. Po období ohromujících úspěchů a expanze za Makedonské dynastie (854–1054), nastala doba stagnace a úpadku říše. Ta vyvrcholila v hospodářskou a politickou krizi, navíc Byzanc ztratila přes polovinu svých území.
Problémy říše způsobila rostoucí moc šlechty, která oslabila vojenskou strukturu říše a poddolovala úspěšný systém themat. Tento úpadek začal po smrti mocného císaře Basileia II. roku 1025. Po něm se na byzantském trůně vystřídalo mnoho slabých panovníků, kteří rozmrhali obrovské poklady nashromážděné Basileiem za dvorní slavnosti a císařský ceremoniál a poté šetřili na armádě, ta však byla nyní potřeba víc než kdy jindy k obraně východních provincií.
Armáda se nyní nacházela na pokraji úplného rozkladu, byla nedostatečně vyzbrojená a vedená špatnými generály. Navíc byla smíšená s různými žoldnéři všech možných národností. Mnoho vojákům se nikdy nedostalo řádného výcviku.
Tato negativní tendence byla v době, kdy se na scéně objevili noví nepřátelé, přímo zhoubná. Na západě se objevili Normané a na východě Seldžučtí Turci. Normané, původně žoldnéři ze severu začali útočit kolem roku 1040 na byzantské pevnosti. Proti nim byl císařem vyslán Georgios Manikes s velkou armádou. Ten proti Normanům vedl rázné a úspěšné tažení (1042). Avšak záhy byl odvolán císařem zpět do Konstantinopole. Rozhněvaný Manikes se prohlásil sám císařem a porazil na Jadranském pobřeží císařskou armádu. Nicméně zemřel na následky vážného zranění. Normané do roku 1071 vypudili Byzantince z Itálie. Bylo to po dlouhých 500 letech co byla Itálie zbavena byzantské kontroly.
Přes závažnost této ztráty došlo k největší katastrofě v Malé Asii. Shodou okolností ve stejném roce jako byla ztracena Itálie. Seldžučtí Turci, i když bojovali s fátimovským Egyptem, prováděli loupeživé nájezdy na území byzantské Arménie a východní Anatolie. Císař Romanos IV. Diogenes se rozhodl této hrozbě čelit a pokusil se zreorganizovat armádu. Po částečném zotavení byzantské armády vytáhl na východ proti Turkům. Došlo k bitvě u Mantnzikertu roku 1071 a císař překvapivě utrpěl porážku. Přestože sultán Alp Arslan byl k císaři velmi shovívavý došlo v následujících letech ke ztrátě celé Malé Asie.
Po svém propuštění zjistil Romanus, že jeho nepřátelé se proti němu spikli a zbavili jej trůnu. Po dvou porážkách se Roman vzdal a zemřel, když byl umučen. Nový vládce Michael VII. Dukas odmítl mírovou smlouvu mezi sultánem a Romanem. A právě v reakci na to, začali Turci pronikat hlouběji do malé Asie, již ne jako nájezdníci, ale jako dobyvatelé. Turci se nesetkali se žádným odporem. Navíc v celé říši panoval chaos a císařství se utápělo v domácích válkách. Malá Asie byla ztracena. Od roku 1080 ztratila říše asi 78 000 km².
Alexios I. Komnenos
S nástupem Komnenovců začal nový a poslední vzestup Byzantské říše. Toto období se někdy nazývá Komnénovská renesance. Prvním vládcem s tohoto rodu byl Alexios I. Komnenos (Jehož život a vláda byly popsány ve slavné knize jeho dcery Anny Komneny). Alexios I. vládl dlouhých 37 let a jeho vláda byla z velké části zaplněna válkami proti nepřátelům říše. V době jeho nástupu na trůn byla říše uvržena v chaosu a občanských válkách.
Ihned po nástupu vlády byl Alexios I. nucen čelit invazi Normanů v čele Roberta Guiscarda a jeho syna Bohemunda z Tarentu, kteří oblehli Larissu. Alexios vedl osobně své síly proti Normanům, avšak byl poražen v bitvě u Dyrrhachia byl poražen. Alexios sám byl zraněn, avšak hrozba Normanů byla zažehnána roku 1085 po smrti Roberta.
Nicméně nejhorší problémy měly teprve přijít. Říše neměla téměř žádné finanční prostředky, daňový systém a ekonomika byly v troskách, inflace se vymkla kontrole a mince byla těžce znehodnocená. Dokonce existovalo šest různých nomismat. Ve své zoufalé situaci byl císař nucen financovat tažení proti Normanům se zdrojů Pravoslavné církve, především díky darům (či půjčce) od Konstantinopolského patriarchy.
Jako by říše neměla již tak dost problémů, vypuklo povstání Bogomilů v Bulharsku. Bogomolové se spojili s kočovnými Pečeněgy, kteří roku 1087 překročili přes zamrzlý Dunaj a vpadli na území říše, nakonec se i přes zarputilou obranu Byzantinců probojovali ke Konstantinopoli a spolu s emírem ze Smyrny obléhají Konstantinopol. Císař však získal na svou stranu Kumány a s jejich pomocí uštědřil 29. dubna 1091 Pečeněgům drtivou porážku v krvavé bitvě u Levunia, nedaleko ústí řeky Maricy.
Po vítězství nad nepřáteli říše, se císař mohl konečně začít věnovat obnově státu. Alexios musel řešit hlavně ekonomickou situaci říše a opět vybudovat novou armádu. Staré thematové zřízení se postupně začalo rozpadat a místo toho thema nahradily menší územní jednotky – Pronie, v čele s proniárem, což byl de facto dědičný vlastní půdy. Tím začala v Byzanci feudalizace dle západního typu.
Odkazy
Související články
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: James2813, all elements drawn by Sodacan and Heralder, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the city of Lusignan and the kingdom of Cyprus.
.svg)
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Second Bulgarian Empire based on Angelino Dulcert's map from 1325
Флаг династии Рубинянов, был послан им Папой Римским Целестином III в 1197 году
Autor: Samhanin, Licence: CC0
Seal of the Serb ruler Stefan Nemanja (1166–1199). It reads in Greek: "Seal of Stephen, the Great Zupan, Nemanja"
Autor: Original version by Gabr-el na projektu Wikipedie v jazyce angličtina; current version by Hohum na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 3.0
Byzantijnse Rijk in 1081
Flag associated with Isaac Komnenos, the governor of Cyprus.
According to English heraldic tradition, when Richard I Lionheart conquered the island of Cyprus in 1192, he took a banner of this description from Isaac Komnenos and upon his return to England bestowed Isaac's Arms to the city of Portsmouth. This heraldic tradition can be traced with certainty to the 17th century, and its historicity is questionable.
- "In 1194 it was King Richard I, Richard the Lionheart, who granted the Town of Portsmouth its first charter. The star and crescent symbol is also present on the seal of William de Longchamp, Bishop of Ely, who as Lord Chancellor, was involved in the in the granting of Portsmouth's charter. It is believed that the Town of Portsmouth adapted the symbol to use as its coat of arms in tribute to King Richard, for his patronage in granting Town status. The Star and Crescent symbol is known to have been used by Mayors of Portsmouth from at least the seventeenth century and probably earlier from the middle ages." (welcometoportsmouth.co.uk)
- "Richard's first great seal showed on either side of his head a star with six wavy rays (known as an estoile) above a crescent moon. On some specimens of his first Great Seal an eight-pointed star was used. It is not known for certain whether Richard adopted this device as a result of going on the Crusades to Palestine in 1191, or whether it was a punning reference to the star called Regulus in the constellation of Leo, which is commonly known a 'Cor Leonis', or 'Heart of the Lion'" (www.ngw.nl/heraldrywiki/)
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
This image represents an early form of the byzantine tetragrammatic cross or the symbol preceding it, depicted in traditional colors golden on a red background. According to the historian A. Babuin, the images of flags with crosses quartered with golden discs survive from the 10th century, and a depiction of a flag almost identical to the Palaiologan design is known from the early 13th century. This image can be considered a possible reconstruction and can be used in some articles and templates as a flag or symbol of the Byzantine Empire, but beware, this image is highly speculative and its use should be avoided in infoboxes and articles, where it could be presented as a historical state insignia.
Autor: Ichthyovenator, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the Byzantine Empire in 1170.
Autor: Samhanin, Licence: CC0
Double-headed eagle of the Sultanate of Rum
Coat of arms of Greece since 7 June 1975.
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Byzantine labarum of Constantine VIII, Romanos III, Michael IV., Zoe, Theodora, Constantine X, Michael VII, Nikephoros III, Alexios I etc according to various coins from Constantinople. On the coins of the following Byzantine emperors, the labarum was replaced by the Patriarchal cross.
.png){kind=spacer}
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
The "Calvary cross potent" standing on a number of steps was minted on solidus coins (also shows without the steps on tremissis coins) by various Byzantine emperors, mainly in the 7th century during the reign of Heraclian dynasty and after. Also similar or identical was used by the Lombard princes in Italy (see here).
.png){kind=link}