Céline Naefová
| Céline Naefová | |
|---|---|
.jpg) Céline Naefová ve Wimbledonu 2023 | |
| Stát |  Švýcarsko |
| Datum narození | 25. června 2005 (18 let) |
| Místo narození | Feusisberg, Švýcarsko |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 242 989 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 70–27 |
| Tituly | 0 WTA, 6 ITF |
| Nejvyšší umístění | 121. místo (16. října 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2024) |
| French Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
| Wimbledon | 1. kolo (2023) |
| US Open | 2. kolo kvalifikace (2023) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 21–13 |
| Tituly | 0 WTA, 1 WTA 125, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 262. místo (4. března 2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 4. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Céline Naefová (* 25. června 2005 Feusisberg, Schwyz) je švýcarská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2023 na 121. místě a ve čtyřhře v březnu 2024 na 262. místě.[2]
V juniorském tenisu si zahrála finále čtyřhry French Open 2022. S Češkou Nikolou Bartůňkovou v něm podlehly české dvojici Lucie Havlíčková a Sára Bejlek.[3] V červenci 2022 pak podlehla Andořance Jiménezové Kasintsevové ve finále juniorského mistrovství Evropy v Klostersu.[4] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v prosinci 2022 na 4. místě.[1]
Ve švýcarském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 finálovým turnajem v Seville. Ve dvouhře základní skupiny proti Česku podlehla Lindě Noskové. Švýcarky prohrály 0:3 na zápasy.[5][6] Do roku 2024 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[7]
Tenisová kariéra
V dětství ji trénovala Melanie Molitorová, matka Martiny Hingisové.[8]
Hlavní soutěž na okruhu ITF si poprvé zahrála v červnu 2021, když na turnaj v Klostersu, dotovaný 25 tisíci dolary, obdržela divokou kartu. Ve třetím kole podlehla Němce Sině Herrmannové z páté stovky žebříčku. Výkonnostní růst učinila mezi zářím 2022 a červnem 2023. V tomto období zaznamenala zápasovou bilanci 47–10, v jejímž rámci vyhrála tři singlové a dva deblové turnaje ITF. Bodový zisk ji posunul z 904. až na 165. místo žebříčku WTA, které jí poprvé patřilo v závěru června 2023.[8]
Na okruhu WTA Tour debutovala v sedmnácti letech na travnatém Libéma Open 2023 v 's-Hertogenboschi. Na úvod vyřadila 42letou americkou veteránku Venus Williamsovou, přestože ztratila úvodní sadu.[9] Do prvního kariérního čtvrtfinále prošla přes další zástupkyni amerického tenisu, Caty McNallyovou ze sedmé světové desítky, než ji stopku vystavila nejvýše nasazená světová čtrnáctka Veronika Kuděrmetovová.[10][8] Po časném vyřazení v úvodní fázi kvalifikace French Open 2023 s Američankou Elizabeth Mandlikovou prožila premiéru v hlavní grandslamové soutěži ve Wimbledonu 2023. V závěru tříkolové kvalifikace zdolala Ukrajinku Dajanu Jastremskou. Na úvod wimbledonské dvouhry však nenašla recept na světovou třiadvacítku Anastasiji Potapovovou.[11][12][1]
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 2. prosince 2023 | Andorrà Open, Andorra | tvrdý (h) | Erika Andrejevová |  Tímea Babosová  Heather Watsonová | 6–2, 6–1 |
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 60 000 $ tournaments | 40 000 $ tournaments |
| 25 000 $ tournaments | 15 000 $ tournaments |
Dvouhra (6 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | březen 2022 | Monastir, Tunisko | tvrdý |  Lara Schmidtová | 3–6, 6–2, 7–5 |
| 2. | říjen 2022 | Reims, Francie | tvrdý (h) |  Manon Léonardová | 6–2, 6–7(3–7), 6–3 |
| 3. | říjen 2022 | Cherbourg-en-Cotentin, Francie | tvrdý (h) |  Irene Burillo Escorihuelová | 3–6, 7–5, 6–2 |
| 4. | leden 2023 | Loughborough, Velká Británie | tvrdý (h) | Eliz Maloneyová | 6–0, 6–4 |
| 5. | leden 2023 | Porto, Portugalsko | tvrdý (h) |  Lucrezia Stefaniniová | 6–2, 6–4 |
| 6. | září 2023 | Féminin Le Neubourg, Francie | tvrdý | Alina Kornějevová | 4–6, 6–2, 7–6(9–7) |
Čtyřhra (3 tituly)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2022 | Reims, Francie | tvrdý (h) |  Irina Balusová | Mallaurie Noëlová Margot Yerolymosová | 6–2, 6–0 |
| 2. | únor 2023 | Porto, Portugalsko | tvrdý (h) |  Yanina Wickmayerová | Alice Robbeová  Tara Würthová | 6–1, 6–4 |
| 3. | únor 2024 | Porto, Portugalsko | tvrdý (h) | Anna Bondárová |  Francisca Jorgeová Matilde Jorgeová | 6–4, 3–6, [11–9] |
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2022 | French Open | antuka |  Nikola Bartůňková | Lucie Havlíčková Sára Bejlek | 3–6, 3–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Céline Naef na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Céline Naefová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 8. listopadu 2023
- ↑ Céline Naefová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 4. března 2024
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vítězkou Roland Garros je opět česká juniorka! 17letá Havlíčková ovládla dvouhru i čtyřhru. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online.
- ↑ ARBENZ, Anouk. Céline Naef holt in Klosters Silbermedaille. March24 [online]. Portal24, 2026-07-25 [cit. 2023-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-05. (německy)
- ↑ Naef: I may have lost but my debut was a magical moment. Billie Jean King Cup [online]. 2023-11-07 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nosková: První výhru si vždycky pamatujete. Pořád jsem věřila, že dokážu zápas otočit. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Céline Naefová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 10. listopadu 2023
- ↑ a b c MACPHERSON, Alex. Wimbledon 2023's Grand Slam debuts: Stevanovic, Naef, Bai and more. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-01. (anglicky)
- ↑ With Serena on hand, Venus falls to Naef in 's-Hertogenbosch opener. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-13 [cit. 2023-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ NET, Denise van der. Kudermetova and Hruncakova final semi-finalists. libema-open.nl [online]. Libéma Open, 2023-06-16 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis, WTA – Wimbledon 2023: Potapova eliminates Naef. Tennis Majors [online]. 2023-07-05 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Celine Naef Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Céline Naefová na Wikimedia Commons - Céline Naefová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Céline Naefová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Céline Naefová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Céline Naefová na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“