Cílené zabíjení

Cílené zabíjení nebo též cílená likvidace^[1] (anglicky Targeted killing) je forma atentátu na základě presumpce trestní viny. Podle definice, cílené zabíjení (též zabíjení podle jména nebo signatury) se vyskytují v zemích, kde je vyhlášen válečný stav.^[2] Kritici tohoto postupu, například Americký svaz pro občanské svobody, se domnívají, že jde moderní eufemismus pro vraždu (záměrné zabití) jedince státní organizací nebo institucí mimo soudní řízení nebo válečné pole.^[3] Zastánci, například Jack Goldsmith z Harvardské univerzity, postup obhajují s tím, že útok na nepřátelského vojáka během války není vraždou.^[4]

Cílené zabíjení byla hodně používána eskaderami smrti v El Salvadoru, Nikaragui, Kolumbii a na Haiti v rámci občanských nepokojů a války, během 80. a 90. let 20. století. Cílené zabíjení bylo také použito v Somálsku, Rwandě a na Balkáně během Jugoslávské války. Vláda Spojených států amerických také provádí cílené zabíjení, jako např. zabití Anwara al-Awlaki.

Cílené zabíjení Izraelskými vojenskými silami se začalo používat po Druhé Intifádě, kdy Izraelské bezpečnostní síly přistoupili k taktice zabíjení Palestinských nepřátel.^[5] I když zpočátku bylo odmítáno administrativou George W. Bushe,^[zdroj?] cílené zabíjení se později stalo častou taktikou Spojených států ve Válce proti Terorismu. Mezi příklady cíleného zabíjení Spojenými státy, které získaly značnou pozornost, patří zabití Usámy bin Ládina a amerických občanů Anwar al-Awlakiho a jeho dospívající syna, v roce 2011. V rámci Obamovy administrativy, využití cílené zabíjení rozšířila, a to nejčastěji prostřednictvím použití bezpilotních letounů operujících v Afghánistánu, Pákistánu nebo Jemenu. Likvidace jsou schvalovány prezidentem jako vrchním velitelem ozbrojených sil s odvoláním na Autorizaci k použití vojenské síly v roku 2001.^[4][6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Targeted killings na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cílené zabíjení na Wikimedia Commons