Církev Řecka

Církev Řecka či Řecká pravoslavná církev (řecky: Εκκλησία της Ελλάδος) je autokefální pravoslavná církev zahrnující část Řecka. Zaujímá 11. místo v diptychonu Konstantinopolského patriarchátu, je státním náboženstvím zakotvené v ústavě Řecka.

Historie

Historicky spadalo pravoslavné obyvatelstvo dnešního Řecka do jurisdikce Konstantinopolské církve.

S nezávislostí v roce 1822 a vytvořením Řeckého království v roce 1832 se taková situace stala politicky nemožnou; roku 1833 z rozhodnutí bavorských regentů jménem krále Oty I. byla od 23. července mimořádnou deklarací vyhlášena na území království autokefální církve. Hlavou církve se stal král a v rozporu s konfesním právem nebylo vyhlášení autokefální církbe uznáno mateřskou církví Konstantinopolského patriarchátu a dalšími místními pravoslavnými církvemi. Vzniklo schizma, které trvalo 17 let.

Dne 29. června 1850 byla tomosem Konstantinopolského patriarchátu Anthima IV. uznána autokefalita církve, který však stanovil řadu podmínek zajišťujících zvláštní status patriarchátu "Matky církve" v království.

Roku 1924 v souladu s rozhodnutím přijatými na Všepravoslavném kongresu přešla Církev Řecka na novojulianský kalendář, což způsobilo odmítnutí některými laiky a duchovenstvem.

Dne 4. září 1928 na základě Lausannské smlouvy byla mezi řeckou a konstantinopolskou církví sepsána dohoda o 36 eparchiích, které postoupily Řecku. Podle patriarchálního a synodálního výnosu se eparchie tzv. "Nových zemí" (na území Epiru, Makedonie, Západní Thrákie a ostrovů) i když formálně zůstaly pod jurisdikcí Konstantinopolského patriarchátu staly součástí Církve Řecka.

Roku 1935 se tři biskupové, kteří aktivně protestovali proti novému kalendáři rozhodli založit tzv. Řeckou pravoslavnou starostylní církev, která není kanonicky uznána a od 40. let se začala štěpit na menší církevní skupiny.

Během 2. světové války se církev ocitla v obtížné situaci. V první řadě bylo nutné doplnit řady zavražděných kněží: bylo jich asi šest set. Druhým problémem obnova zničených chrámů. Arcibiskup Athén zorganizoval za tímto účelem sbírku darů po celém Řecku.

Od roku 1949 převzal hmotnou péči o duchovenstvo stát. Učitelé seminářů a učitelé Zákona Božího na středních školách jsou v postavení státních úředníků; semináře jsou podporovány státem.

Řízení církve

Nejvyšší autorita v církvi náleží Svatému synodu (Ιερά Σύνοδος της Ιεραρχίας), jehož členové jsou všichni biskupové církve. Biskupové mají titul metropolitu a jsou jmenováni státem. Hlavou synodu je "Arcibiskup athénský a celého Řecka" (Αρχιεπίσκοπος Αθηνών και πάσης Ελλάδος), který je volen z řad řeckých metropolitu a je uznán do pěti dnů prezidentem Řecka.

Současný stav

Zahrnuje 81 eparchií z nichž 30 se nachází v severním Řecku a na velkých ostrovech severu (Nová území), které jsou nominálně pod jurisdikcí konstantinopolského patriarchátu. Šest z dvanácti metropolitů Stálého synodu zastupují Nové země. Eparchie na Krétě, Dodekanech, stejně jako všechny monastýry na hoře Athos jsou pod přímou jurisdikcí ekumenického patriarchátu a nejsou považovány za součást řecké církve.

Věřící

K roku 2018 měla deset milionů členů z 10,74 milionů obyvatel Řecka. K církvi se tak hlásí většina obyvatel Řecka.

Duchovenstvo

K 31. prosinci 2010 měla 10 368 duchovních, z nichž 9117 byli v jurisdikci Církve Řecka, 1007 v jurisdikci Krétské pravoslavné církve, 228 v metropoliích Dodekan a 16 v Patmoském patriarchálním exarchátu (Konstantinopolský patriarchát).

Má 200 monastýrů.

Metropolie

Archiepiskopie Athény
Metropolie Aitólie a Akarnánie
Metropolie Alexandrupoli, Traianoupoli a Samothraké
Metropolie Argolis
Metropolie Arta
Metropolie Demetrias a Almyros
Metropolie Didymoteicho, Orestiada a Soufli
Metropolie Drama
Metropolie Dryinoupolis, Pogoniani a Konitsa
Metropolie Edessa, Pella, a Almopia
Metropolie Elassona
Metropolie Eleia a Oleni
Metropolie Eleytheroupolis
Metropolie Filippoi, Neapolis a Thasos
Metropolie Florina, Prespai a Eordaia
Metropolie Fokis
Metropolie Fthiotis
Metropolie Gortys a Megalopolis
Metropolie Goumenissa, Axioupoleos a Polykastro
Metropolie Grevena
Metropolie Gytheion a Oitylon
Metropolie Chalkis
Metropolie Chios
Metropolie Ierissos, Agion Oros a Ardamerion
Metropolie Ioannina
Metropolie Kaisariani, Vyron a Ymittos
Metropolie Kalavryta a Aigialeia
Metropolie Karpenision
Metropolie Karystia a Skyros
Metropolie Kassandreia
Metropolie Kastoria
Metropolie Kefallinia
Metropolie Kerkyra, Paxoi a Diapontioi Nisoi
Metropolie Kitros, Katerini, a Platamon
Metropolie Korint, Sikion, Zemenon, Tarsos a Polyfengos
Metropolie Kythira
Metropolie Lagadas
Metropolie Larisa a Tyrnavos
Metropolie Lefkas a Ithaki
Metropolie Lemnos a Agios Efstratios
Metropolie Mantineia a Kynouria
Metropolie Maroneia a Komotini
Metropolie Megara a Salamis
Metropolie Mesogaia a Lavreotiki
Metropolie Messinia
Metropolie Methymna
Metropolie Monemvasia a Sparta
Metropolie Mytiléna, Eressos a Plomarion
Metropolie Nafpaktos a Agios Vlasios
Metropolie Nea Ionia a Philadelphia
Metropolie Nea Krini a Kalamaria
Metropolie Nea Smyrni
Metropolie Neapolis a Stavroupolis

Metropolie Nikaia

Metropolie Nikopolis a Preveza
Metropolie Paramythia, Philiata, Geromerion, a Parga
Metropolie Paronaxia
Metropolie Patra
Metropolie Pireus
Metropolie Peristerion
Metropolie Poliana a Kilkis
Metropolie Samos a Ikaria
Metropolie Serrai a Nigrita
Metropolie Servia a Kozani
Metropolie Siderokastron
Metropolie Sisanion a Siatista
Metropolie Soluň
Metropolie Stagoi a Meteora
Metropolie Syros, Tinos, Andros, Kea a Milos
Metropolie Thera, Amorgos, a Nisoi
Metropolie Thessaliotis and Fanariofersala
Metropolie Thevai a Levadeia
Metropolie Trikki a Stagoi
Metropolie Trifilie a Olympia
Metropolie Veria, Nausa a Kampanias
Metropolie Xanthi a Peritheorion
Metropolie Hydra, Spetsai a Aigina
Metropolie Zakynthos a Strofades
Metropolie Zichnai a Nevrokopion

Seznam nejvyšších představitelů církve

Metropolité Athén

1833–1861 Neofytos (Metaxas)
1861–1862 Misail (Apostolidis)
1862–1873 Theofilos (Vlachopapadopoulos)
1874–1889 Prokopios (Georgiadis)
1889–1896 Germanos (Kalligas)
1896–1901 Prokopios (Oikonomidis)
1902–1917 Theoklitos (Minopoulos)
1918–1920 Meletios (Metaxakis)
1920–1920 Theoklitos (Minopoulos) podruhé

Arcibiskupové Athén a celého Řecka

1923–1938 Chrysostomos I.
1941–1941 Chrysanthos
1941–1949 Damaskinos
1949–1956 Spyridon
1956–1957 Dorotheos
1957–1962 Theoklitos II.
1962–1962 Iakovos
1962–1967 Chrysostomos II.
1967–1973 Ieronymos I.
1973–1998 Serafeim
1998–2008 Christodoulos
od 2008 Ieronymos II.

Vztahy s Konstantinopolským patriarchátem a dalšími církvemi

Roku 2003 došlo ke sporu mezi Církví Řecka a Konstantinopolským patriarchátem kvůli eparchiím Nových zemí, v důsledku čehož 30. dubna 2004 Konstantinopolská církev přerušila správní a eucharistické společenství s Církví Řecka. Poté co Řecká církev na konci května téhož roku vyjádřila svou připravenost splnit podmínky patriarchálního a synodálního aktu z roku 1928 v plném rozsahu, se 4. června konalo zasedání Svatého synodu Konstantinopolského patriarchátu, kterému předsedal patriarcha Bartoloměj I.. Po zasedání bylo obnoveno eucharistické společenství.

Problém autokefality Ukrajiny

Dne 12. října 2019 Svatý synod Církve Řecka potvrdila právo ekumenického patriarchátu udělit autokefalitu Pravoslavné církvi Ukrajiny. Arcibiskup Ieronymos a metropolita Ignatios (Georgakopoulos), předseda Synodální komise pro mezipravoslavné a mezikřesťanské vztahy, zároveň ve svých projevech odkázali na článek ústavy církve který zavazuje Církev Řecka být v doktrinální jednotě s „Velkou konstantinopolskou církví“. Metropolita Ignatios poznamenal, že se nelze bát možné reakce Moskevského patriarchátu, protože podle něj Ruská pravoslavná církev v každém případě vždy jedná proti duchu církevnosti a nerespektuje autokefalitu a nezávislost naší církve. Dne 21. října 2019 zaslal athénský arcibiskup metropolitovi Epifaniju „mírový dopis“, což je oficiální uznání Pravoslavné církve Ukrajiny.

V reakci na to patriarcha moskevský Kirill 3. listopadu při liturgii poprvé nezmínil jméno arcibiskupa Ieronyma mezi primasy autokefálních církví, což bylo v médiích interpretováno jako zastavení eucharistického společenství mezi církvemi.

Metropolita Ilarion (Alfejev) uvedl že Ruská pravoslavná církev bude v eucharistickém společenství s těmi biskupy Církve Řecka, kteří jsou proti uznání autokefality ukrajinské církve.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Элладская православная церковь na ruské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Církev Řecka na Wikimedia Commons
(řecky) Oficiální stránky církve
(rusky) Drevo

Navigation

Navigace

Tématické portály