Císařův pekař – Pekařův císař
| Císařův pekař – Pekařův císař | |
|---|---|
 (c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Jeden z kostýmů k filmu | |
| Základní informace | |
| Původní název | Císařův pekař – Pekařův císař |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 86 a 69 min. nebo 108 min. |
| Žánry | filmová komedie historický film film o středověku |
| Námět | Jan Werich, Jiří Brdečka |
| Scénář | Jan Werich, Jiří Brdečka, Martin Frič |
| Režie | Martin Frič |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jan Werich, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, Bohuš Záhorský, František Filipovský, Marie Vášová, Nataša Gollová, František Černý |
| Hudba | Julius Kalaš |
| Kamera | Jan Stallich |
| Střih | Jan Kohout |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1951 |
| Produkční společnost | Československý státní film |
| Distribuce | ČSR, Československý státní film Praha |
| Císařův pekař – Pekařův císař na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Císařův pekař – Pekařův císař je dvoudílná česká historická komedie režiséra Martina Friče, natočená v roce 1951. Původně film natáčel režisér Jiří Krejčík, po jeho neshodách s Janem Werichem režii brzy převzal Martin Frič.
Kromě dvoudílné verze byla z jiných klapek vytvořena i exportní jednodílná verze v délce 108 minut pod názvem Císařův pekař. V této verzi chyběly nejvíce ideologicky zaměřené pasáže (např. písně). Exportní využití filmu bylo také hlavním důvodem, proč byl film natáčen barevně.
Děj
Hlavním hrdinou je pekař Matěj (Jan Werich) a císař Rudolf II. (opět Jan Werich), který je bohatým mecenášem pavěd všeho druhu, zvláště alchymie. Podaří se mu najít Golema, bájného hliněného obra, ale neumí jej oživit a stát se tak pánem světa. Pekař Matěj je pro svůj zdravý selský rozum, spravedlnost a dobrotu nejprve uvržen do vězení, pak ale uprchne a díky podobnosti s císařem si s ním vymění roli a nakonec využije Golema k pečení rohlíků pro chudé.
Obsazení
| Jan Werich | Rudolf II. / pekař Matěj Kotrba |
| Marie Vášová | hraběnka Stradová |
| Nataša Gollová | Kateřina |
| Bohuš Záhorský | komoří Lang |
| Jiří Plachý | Kelley |
| Zdeněk Štěpánek | maršál Russworm |
| František Filipovský | astrolog |
| František Černý | Scotta |
| Václav Trégl | císařův sluha |
| Vladimír Leraus | uherský vyslanec |
| Miloš Nedbal | lékař |
| Bohuš Hradil | Tycho Brahe |
| Lubomír Lipský | alchymista |
| Josef Kemr | alchymista |
| Miloš Kopecký | alchymista |
| Jan Stanislav Kolár | alchymista |
| Theodor Pištěk | purkmistr |
| Bohumil Bezouška | malíř Van Aachen |
| Felix le Breux | člen delegace |
| Otto Motyčka | písař |
Tvůrci
- Námét: Jan Werich, Jiří Brdečka
- Scénář: Jan Werich, Martin Frič, Jiří Brdečka
- Kamera: Jan Stallich
- Stavby: Jan Zázvorka
- Asistent: Boris Mohavec
- Výprava: Valdimír Mácha, Vladimír Slepička
- Hudba: Julius Kalaš
- Hraje: Filmový Symfonický Orchestr
- Řídí: Milivoj Uzelac
- Píseň Ten dělá to a ten zas tohle: Zdeněk Petr a Jan Werich
- Návrhy kostýmů: Jiří Trnka, Vladimír Synek
- Masky: Gustav Hrdlička
- Kostýmy: Bohumil Sochor
- Zvuk: František Černý
- Střih: Jan Kohout
- Script: Marie Moravcová
- Asistent zvuku: Václav Janoušek
- II. kameraman: Bohumil Hába
- Asistent režie: Rudolf Jaroš
- Asistent výroby: Jaroslav Vlk
- Vrchní osvětlovač: Josef Pražák
- Vedouci výroby: Ladislav Terš
- Vedoucí štábu: Rudolf Hájek
- Choreografie: Luboš Ogoun, Jiřina Kottová
- Návrh golema: Jaroslav Horejc
- Hrají: Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl
- Dále hrají: V. Leraus, M. Nedbal, B. Hradil, F. Holar, V. Řepa, L. Lipský, T. Pištěk, B. Bezouška, F. LeBreux, J. Kemr, F. Mrázek, J. Hlinomaz, O. Motyčka, M. Svoboda a jiní
- Kolektiv spolupracovníků: M. Balíková, K. Marešová, Vl. Černý, J. Fifková, V. Hojda, Ft. Kauler, M. Koulová, Z. Maršálek, J. Müllerová, V. Novontá, V. Oberreiter, Fr. Počta, E. Strnadová, A. Treybal, R. Weber
- Režie: Martin Frič
- Vyrobily: Státní filmové ateliery a laboratoře v Praze
Produkce
Inspirací pro scénář filmu je divadelní hra Golem, kterou Jan Werich a Jiří Voskovec uvedli v listopadu 1931 v Osvobozeném divadle. Velmi úspěšná hra se dočkala 186 repríz a v hlavních rolích se představili Miloš Nedbal (Rudolf II.), Hana Vítová (Sirael) nebo Bohuš Záhorský (komoří Lang). Voskovec s Werichem připravili rovněž filmový scénář, který nabídli francouzskému režisérovi Julienu Duvivierovi. Ten ovšem nechtěl pojmout příběh o Golemovi jako komedii a tak scénář s pomocí scenáristy André-Paula Antoina přepsali do horrorového dramatu. Francouzský film Golem, který se natáčel v Praze, měl premiéru v roce 1936.[1]
K záměru připravit filmovou verzi se Jan Werich vrátil v roce 1949, tedy v době, kdy Voskovec již emigroval do USA. Nový scénář mu pomohl dokončit Jiří Brdečka. Post režiséra získal Jiří Krejčík. Během příprav byl rovněž osloven Jiří Trnka, aby připravil návrhy kostýmů a dekorací. Šaty byly ušity na zakázku v textilce ve Varnsdorfu a z muzeí a galerií byla vypůjčena řada uměleckých předmětů.[1] Autorem hliněné verze Golema, která byla na svou dobu originálním pojetím této mytické postavy, byl sochař Jaroslav Horejc. Na natočení filmu bylo zprvu vyčleněno 27 milionů korun a kvůli záměru s exportem filmu na zahraniční trhy byl filmařům poskytnut také barevný film.[2]
Krátce po začátku natáčení se rozhořel spor mezi režisérem Krejčíkem a hlavním představitelem Janem Werichem. Spor vyústil v odchod režiséra Krejčíka, který byl rychle nahrazen režisérem Martinem Fričem. S výměnou režiséra přišla i rozsáhlá výměna herců. V roli magistra Kelleyho nahradil Jiří Plachý starší Karla Högera, roli Scotty získal namísto Saši Rašilova František Černý, roli maršála Rusworma odmítl Jan Pivec a nahradil ho Zdeněk Štěpánek, Sirael si nakonec místo Ireny Kačírkové zahrála Nataša Gollová, kterou tím Werich a Frič vyvedli z poválečné filmařské klatby. Do přeobsazení výrazně mluvil právě Werich, který do rolí navrhoval své bývalé kolegy z Osvobozeného divadla. Přeobsazení a nutnost přetáček znamenalo navýšení výdajů o dalších až 10 milionů korun.[2]
Uvedení ve světě
Po natočení byly sestříhány dvě verze – dvoudílný film, který byl v československých kinech nasazen jako dvojprogram za dvojnásobné vstupné, a dále zkrácená jednodílná verze, která byla zprvu určena na vývoz a proto z ní byly vystřiženy nejvíce ideologické scény (například píseň Ten dělá to a ten zas tohle).[2] Premiéra filmu se v Praze konala 28. prosince 1951. V roce 1953 byl film uveden v NDR a Itálii, další rok ve Švédsku a v roce 1955 ve Finsku, Francii, USA, Belgii a Argentině. V USA nesl název The Emperor and the Golem. Dále měl premiéru také v Dánsku, Rakousku, Polsku, Maďarsku, Holandsku, SRN, Velké Británii, Norsku, Islandu, Austrálii, SSSR, Bulharsku, Rumunsku, Indii, Libanonu, Turecku, Pákistánu, Mongolsku, Kolumbii, Venezuele, Paraguayi a Uruguayi.[2][1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c V+W chtěli natočit Golema. Místo něho přišel Pekařův císař - i dnes na Primu Archivováno 28. 12. 2016 na Wayback Machine., iprima.cz
- ↑ a b c d Werichův pekař a císař: Agitka, legenda, historie - ale hlavně sranda, ceskatelevize.cz, 4. 1. 2012
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Údajný kostým z filmu Císařův pekař v expozici České televize v bývalém studiu R14 na Kavčích horách