Císařovy nové šaty (Beneš)
| Císařovy nové šaty | |
|---|---|
| Cisárové nové šaty | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Juraj Beneš |
| Libretista | Juraj Beneš |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | slovenština |
| Literární předloha | Hans Christian Andersen: Kejserens nye Klæder |
| Datum vzniku | 1964–1966 |
| Premiéra | 29. března 1969, Bratislava, Slovenské národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Císařovy nové šaty (ve slovenském originále Cisárové nové šaty) je opera o jednom dějství slovenského skladatele Juraje Beneše. Libreto napsal skladatel na námět stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Opera vznikla v letech 1966–1966 jako Benešova diplomová práce na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.[1][2] Premiéru měla 29. března 1969 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Naposledy se hrála 15. března 1971.[3]
Charakteristika opery
Benešovo první hudebně divadelní dílo není opera v úzkém smyslu, ale spíše „moderní jevištní útvar složený z orchestrální hudby, zpěvu, pantomimy a básnického slova“ (I. Vajda); hudba dominuje jen některým, byť klíčovým částem.[4]
Základními principy v Císařových nových šatech – stejně jako v pozdějších Benešových operách – je – odmítnutí psychologismu a antiiluzivní přístup „divadla na divadle“ nebo „hry na divadlo“.[1][5] Přímo k této opeře skladatel napsal: „Neuznávám psychologické divadlo v kterémkoli žánru… Hudba, o níž mluvím, se nikdy nesnaží vyjádřit duševní stavy. I Císařovy nové šaty jsou divadlem typů. v němž je prvořadým impulzem poezie. Divadlo má zůstat divadlem a netvářit se jako něco, čím není. Proto také poznámka v klavírním výtahu – odehrává se na jevišti.“[6] Mezi Benešovy hlavní inspirace pro dramatickou formu patřilo tradiční japonské divadlo žánrů nó a kabuki.[6]
Muzikoložka Naďa Hrčková označuje Císařovy nové šaty jako „dadaisticko-surrealistickou operu“,[7] muzikolog Igor Vajda pro ni používá starý termín dramma giocoso (jako Mozartův Don Giovanni).[5]
Libreto opery je velmi stručné a střídají se v něm texty několika různých typů a stylů. Děj a interpretaci opery divákům přibližuje Žena-vypravěčka, jejíž (mluvený) text je vysoce poetický, fantazijní a současně filosofický.[8] Tato postava představuje „ubíjenou, umlčovanou, ale věčně živou opravdu“ (N. Hrčková).[6] S básnickým slovem Ženy kontrastuje vyjadřování postav samotné opery. Titulní hrdina, krutý a hloupý Císař, se dokáže vyjadřovat jediným, dětinsky pitomoučkým slovem „ňafí“, nanejvýš vystupňovaným na „ňafirissimo“. Jeho dvůr, představovaný dvěma ministry, není o mnoho lepší: jeho text tvoří rozezpívávací slabiky a nesmyslně opakované útržky konverzačních frází, lidových pořekadel a jiných textů.[7][8] Tři galilejští krejčí, zosobňující servilnost a prospěchářství, svými zpěvy často parodují vyjadřování dvora: například sáhodlouze vyjmenovávají látky, ze kterých šijí císařovy šaty. Krátce před vyvrcholením pak zpívají parodickou píseň o zázraku v Káni Galilejské, zázraku, který se nekonal.[8] Poslední z postav je mim, který zastupuje běžného člověka – mlčícího, donuceného k lokajství, ale vnitřně nesouhlasícího s mocí.[6]
Podle Igora Vajdy je hudební řeč opery Císařovy nové šaty „na jevištní prvotinu překvapivě zralá, ačkoli ne velmi osobitá“.[4] V Benešově hudbě tehdy ještě dominovala hravá kombinatorika a linearita bez základního harmonického ukotvení.[9] Orchestr je obsazen klasicky, s obohacením o klavír, ale nástroje hrají v různých neběžných kombinacích. Hudební proud je primárně polyfonní, vyskytují se tradiční kontrapunktové formy a postupy (imitace, kánon, fuga).[4] Tyto přísné formy se vyskytují často parodicky (doprovázejí nesmyslné, spletité a repetitivně výroky ministrů),[7] ale prozrazují i přiznanou inspiraci dílem Albana Berga, zejména jeho „apriorní operní formou“ v opeře Vojcek.[10]
Benešovy Císařovy nové šaty se hrály poměrně krátce, ale s obrovským ohlasem u diváků i hudební kritiky.[6] Téma kruté a hloupé moci, ale i oportunismu a podlézavosti k ní, bylo v době po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zvláště intenzivně vnímáno; operní kritik Jaroslav Blaha napsal: „Aktuálnost a angažovanost Benešova díla je otřesná.“[6] I když již později nebyly uvedeny, zanechaly značný otisk ve slovenském hudebním povědomí – například muzikolog Ivan Marton je (s odstupem, totiž roku 1981) označil za „doslova přelomové dílo v historii domácího hudebního divadla“.[5]
Osoby a první obsazení
| osoba | hlasový obor | premiéra (29. 3. 1969)[3] |
|---|---|---|
| Císař | baryton | Juraj Martvoň |
| Ministr A | soprán | Jarmila Smyčková |
| Ministr B | tenor | Pavol Gábor |
| Krejčí 1 | baryton | Jozef Raninec |
| Krejčí 2 | mezzosoprán | Nina Hazuchová |
| Krejčí 3 | bas | Jozef Špaček |
| Žena | mluvená role | Ida Rapaičová |
| Ženský hlas 1 | soprán | Anna Kajabová |
| Ženský hlas 2 | soprán | Alžbeta Svobodová |
| Mim – šašek – lokaj | taneční role | Horymír Mácha |
| Dirigent: | Viktor Málek | |
| Režie: | Július Gyermek | |
| Scéna: | Otto Šujan | |
| Kostýmy: | Ludmila Purkyňová | |
Děj a struktura opery
Děj opery sleduje v hlavních rysech děj Andersenovy pohádky. Císařovu nahotu odhalí Žena, vypravěčka příběhu, a opera končí její smrtí. Formálně se opera člení do třinácti čísel, které autor nazývá „situace“.[8]
- Dejú sa čudné veci – čiže jako sa stáva šašo lokajom
- Ako sa ľuďom otvárajú oči
- Prebúdzanie tvora božského…
- Zvestovanie noviny preveľkej
- Člověk musí byť niekedy aspoň chvíľu sám…
- Šijeme a nešijeme…
- Skutočnosť, a či sen?
- Nešijeme a šijeme…
- Kto potrebuje moje hlboké a zhovorčivé mlčanie?
- Ňafirissimo!!!
- Ako obliekať cisárov…
- Smrť a sláva…
- ?
Reference
- ↑ a b HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007. 544 s. ISBN 978-80-249-0978-3. Kapitola Hlas volajícího na poušti aneb divný Janko : Juraj Beneš, s. 439.
- ↑ VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 166.
- ↑ a b Katalóg – Inscenácie – Cisárove nové šaty [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava [cit. 2015-04-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c Vajda, c. d., s. 168.
- ↑ a b c Vajda, c. d., s. 169.
- ↑ a b c d e f Hrčková, c. d., s. 440.
- ↑ a b c Hrčková, c. d., s. 438.
- ↑ a b c d Vajda, c. d., s. 167.
- ↑ Hrčková, c. d., s. 445.
- ↑ LETŇANOVÁ, Elena. Skladateľ Juraj Beneš: Harmónia v hudbe je ako gravitácia vo fyzike. Sme. 1998-03-07. Dostupné online [cit. 2015-04-28]. (slovensky)