Císařská armáda (habsburská)

Císařská armáda / Armáda Rakouského císařství / Armáda Habsburské monarchie Kaiserliche Armee
Císařský kyrysník za války o polské následnictví před Philippsburgem v roce 1734 (příslušník českých dragounů polního maršála Montecuccoliho ze soudobého Gudenova rukopisu)
Stát	Habsburská monarchie
Velitelství	Vídeň
Velení
Polní maršál
Ministr obrany	císař
Prapor rakouských dělostřelců

Císařská armáda (německy Kaiserliche Armee) nebo císařské vojsko (Kaiserliche Truppen), latinsky Exercitus Imperatoris Romani,^[1] někdy prostě jen císařští (Kaiserliche), byla armáda habsburské monarchie v letech 1593–1918.

Nelze ji zaměňovat s říšskou armádou (německy Reichsarmee), jež mohla být nasazena pouze na základě usnesení říšského sněmu, zatímco císařská armáda podléhala přímo císaři.

Periodizace

Je arbitrární, jak datovat její počátky. Může jím být rok 1276, kdy byl uzavřen vídeňský mír, jímž Přemysl Otakar II. uznal, že Rudolf I. Habsburský je právoplatný římský král. Může jím být rok 1453, kdy bylo Rakouské vévodství povýšeno na arcivévodství. Může být datována k roku 1526, kdy vznikla Habsburská monarchie. Ale nejčastěji uváděným datem je rok 1593, kdy začala dlouhá turecká válka.

Císařská armáda formálně zanikla v roce 1806 se zánikem Svaté říše římské. Ale vzhledem k tomu, že Rakouské císařství s ní mělo personální i institucionální kontinuitu, trvala tato armáda v téže podobě i poté. Na tom nic nezměnil ani rok 1867 a vznik Rakousko-Uherska. Císařská armáda tak v podobě rakousko-uherské armády fakticky zanikla až v roce 1918.

18. století

V průběhu 18. století byli císařští stále častěji označován za "Rakušany", ačkoli vojáci této armády byli rekrutováni z celého území říše. V roce 1745 byl zaveden název císařsko-královská armáda, přičemž část "císařsko" odkazovala na Svatou říši římskou a část "královská" na Uherské království. Na začátku léta 1758 měla armáda Habsburské monarchie sílu 113 700 vojáků.^[2]

Pěší pluk v roce 1749

Pěší pluk (Regiment zu Fuß) v roce 1749 se skládal ze čtyř praporů po 4 setninách. Na pravém křídle stál tělesný prapor (Leib-Battaillon), na levém křídle plukovníkův prapor (Obristen Battaillon), vpravo od středu podplukovníkův prapor (Obrist-Lieutenants Battaillon), vlevo od středu majorův prapor (Obrist-Wachtmeisters Battaillon). Na každém křídle pluku stojí granátnická setnina. Fysilíři stojí ve čtyřech řadách, granátníci ve třech. Fysilírská setnina (Fusilier-Compagnie) tvoří jeden division praporu, dělí se na dva půldivisiony a na čtyři čety (Zug) či pelotony. Celkem má setnina 136 mužů, avšak čtyři tzv. štábní setniny mají jen 135 mužů. Granátnická setnina (Grenadier-Compagnie) má 100 mužů. Štáb pluku má 36 mužů, tedy celkem má pluk 2408 mužů.

Štáb pluku

• Plukovník a majitel pluku (Obrister und Regiments-Innhaber)
• Plukovník a velitel (Obrister und Commendant)
• Podplukovník (Obrist-Lieutenant)
• Major (Obrist-Wachtmeister)
• 8 praporčíků (Fähndrich)
• Plukovní ubytovatel (Regiments-Quartiermeister)
• Auditor a sekretář (Auditor und Secretarius)
• Kaplan (Caplan)
• Zástupce majora (Wachtmeister-Lieutenant)
• Plukovní felčar (Regiments-Feldscherer)
• 10 felčarů (Unter-Feldscherer)
• 8 praporečníků (Führer)
• Profous (Profos)

Fysilírská setnina

• Setník (Hauptmann) nebo u štábní setniny kapitánporučík (Capitain-Lieutenant)
• Nadporučík (Ober-Lieutenant)
• Podporučík (Unter-Lieutenant)
• Šikovatel (Feldwäbel)
• Furýr (Fourier)
• 5 desátníků (Corporal)
• 2 furýrní střelci (Fourier-Schütze)
• 3 tamboři (Tambour)
• Pištec (Pfeiffer)
• 10 svobodníků (Gefreyte)
• 1 (za války 2) pionýři (Zimmermann)
• 109 (u štábní setniny 108) prostých (Gemeine)

Granátnická setnina

• Setník (Hauptmann)
• Nadporučík (Ober-Lieutenant)
• Podporučík (Unter-Lieutenant)
• Šikovatel (Feldwäbel)
• Furýr (Fourier)
• 4 desátníci (Corporal)
• 2 furýrní střelci (Fourier-Schütze)
• 2 tamboři (Tambour)
• Pištec (Pfeiffer)
• 1 (za války 2) pionýři (Zimmermann)
• 84 prostých (Gemeine)

Napoleonské války

V době napoleonských válek se rakouská pěchota skládala z 61-64 pluků řadové pěchoty, 17-18 pluků pohraniční pěchoty, 2-3 posádkových pluků a 150 zeměbraneckých pěších praporů. Jezdectvo se skládalo z 8 kyrysnických, 6 dragounských, 3 hulánských, 6 švalisérských a 11 husarských pluků.

Organizace pěchoty v roce 1792

19. století

Vznikem Rakouského císařství v roce 1804 byla císařská armáda označována jako císařská a císařsko-královská armáda (německy Kaiserliche und kaiserlich-königliche Armee), který byl důsledkem existence dvou císařských titulů zároveň: Svaté říše římské a Rakouska. Po roce 1806 se opět používal jen název císařsko-královská armáda (německy Kaiserlich-königliche Armee).

V době prusko-rakouské války roku 1866 se rakouská armáda skládala z 80 pluků řadové pěchoty, 32 mysliveckých praporů, 14 pluků pohraniční pěchoty, 12 kyrysnických, 2 dragounských, 14 husarských a 13 hulánských pluků, 12 dělostřeleckých pluků, 1 pluku pobřežního dělostřelectva, 2 ženijních pluků a 6 pionýrských praporů.

To vše bylo rozděleno do 10 armádních sborů a 5 samostatných jezdeckých divizí (dvou lehkých a tří záložních). Sedm armádních sborů (I., II., III., IV., VI., VIII., a X.) a všechny jezdecké divize bojovaly v rámci Severní armády polního zbrojmistra Ludwiga von Benedeka proti Prusku a 3 sbory (V., VII. a IX.) v Jižní armádě polního maršála arcivévody Albrechta proti Itálii.

V roce 1867 při rakousko-uherském vyrovnání se přetvořila na rakousko-uherskou armádu, která definitivně zanikla v roce 1918.

Reference

Literatura

• Regulament und Ordnung des gesammten kaiserlich-königlichen Fuß-Volcks, Wien 1749.
• BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Válka 1866. Praha: Havran, Paseka, 2005. 688 s. 

Související články

• Seznam pěších pluků císařsko-habsburské armády