Císařský sekretariát

Císařský sekretariát Čung-šu men-sia (čínsky pchin-jinem Zhōngshū ménxià, znaky 中書門下) byl od počátku 8. století do 11. století ústředním orgánem civilní správy čínských států, totiž říše Tchang, pěti dynastií a říše Sung. Vznikl splynutím kanceláří čung-šu a men-sia. Podléhala mu valná část civilních úřadů, jeho představení byli členy císařské rady a nejvýše postavenými úředníky říše. Začátkem 80. let 11. století byl během reforem císaře Šen-cung opět rozdělen na kanceláře čung-šu a men-sia.

Historie

Po zániku říše Chan docházelo k transformacím a reformám správního systému. V čele civilní správy říše Wej stanuly dvě kanceláře, kancelář čung-šu (中書省), která odpovídala za formulaci vládní politiky a sepisování císařských nařízení a dekretů, a kancelář šang-šu (尚書省), která odpovídala za vykonání výše uvedených rozhodnutí a která se dělila na odborné úseky pu (部, tradičně překládáno jako „ministerstva“).

V říši Západní Ťin (265–316) vznikla třetí kancelář men-sia.[1] Její úředníci kontrolovali písemnosti vycházející z kanceláře čung-šu a v případě formálních či věcných závad je vraceli k přepsání.[2]

Kanceláře čung-šu a men-sia úzce spolupracovaly a počátkem 8. století prakticky splynuly do císařského sekretariátu Čung-šu men-sia.[3] Sekretariát se dělil na pět oddělení fang, 房, totiž oddělení pro státní správu (personál), ústřední kontrolní oddělení, oddělení vojenství, daní a konečně oddělení pro tresty a obřady.[3] V říši Sung existovalo šest oddělení – pro státní správu, daně, obřady, vojenství, tresty a veřejné práce, která duplikovala a nahrazovala vesměs již jen formálně existující ministerstva podléhající kanceláři šang-šu.[4]

V čele císařského sekretariátu stál jeden až tři císařští rádci (宰相, caj-siang) neboli kancléři.[5][6] Císařský rádce caj-siang byl neformální titul, plný oficiální název jejich hodnosti byl tchung čung-šu men-sia pching-čang š’ (同中書門下平章事). Zástupci hlavy sekretariátu se nazývali cchan-č’ čeng-š’ (參知政事), zkráceně č’-čeng; jejich počet také kolísal mezi jedním a třemi. Císařští rádci, jejich zástupci, jakož i pověřenci jmenovaní do čela vojenského výboru a jejich zástupci byli členy císařské rady, nejvyššího rozhodovacího orgánu státu.[6]

Císař Šen-cung (vládl 1067–1085) během reforem ústředních úřadů obrátil pozornost na císařský sekretariát.[7] Roku 1082 císařský sekretariát rozdělil a obnovil tři kanceláře, které rozdělil jak jen bylo možné – čung-šu šeng zvažovala politiku, men-sia šeng zkoumala možné alternativní politiky a šang-šu šeng je s podřízenými ministerstvy realizovala. Každá kancelář komunikovala s císařem samostatně.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 40. [Dále jen Xu, Olivová]. 
  2. ↑ Xu, Olivová, s. 47.
  3. ↑ a b HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 193. (anglicky) 
  4. ↑ a b SMITH, Paul Jakov. Shen-tsung’s Reign and the New Policies of Wang An-shih, 1067–1085. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China And Its Precursors, 907–1279 AD. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Smith]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 347–483, na s. 461. (anglicky)
  5. ↑ THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2013-05-31]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) government and administration. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Smith, s. 368.
  7. ↑ Smith, s. 460–461.

Literatura

  • HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford, California: Stanford University Press, 1985. 676 s. ISBN 0-8047-1193-3. 
  • XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. 

Externí odkazy